Spatřit na vlastní oči polární záři se nepoštěstí každému. A možnost vidět nádherný přírodní úkaz z kosmu má jen hrstka vyvolených. Astronauti z Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) poskytli „běžným smrtelníkům“ unikátní snímky pořízené ve výšce 420 kilometrů nad zemským povrchem.
Během lednových dnů zvěčnili astronauti polární záři nad Skandinávií, Ruskem, Kazachstánem nebo severní částí Atlantského oceánu.
„Mezinárodní vesmírná stanice obíhala zrovna 420 km nad Rumunskem, když byla pořízena fotografie světel ze švédských a finských měst s polární září nad obzorem naší planety,“ je napsáno u jednoho ze snímků světelné show, které dominuje zelená barva.
Zprostředkovanou podívanou „pozemšťanům“ nabídla posádka, která se momentálně skládá ze sedmi lidí. Michaela Hopkinse, Victora Glovera, Kathleen Rubinsové a Shannon Walkerové z americké federální agentury NASA, dále pak ruských kosmonautů Sergeje Ryžikova a Sergeje Kuď-Sverčkova z korporace Roskosmos a Japonce Součiho Nogučiho z JAXA.
Kouzelné představení na obloze bylo možné v posledních dnech sledovat také z povrchu zemského. Osvědčenou pozorovatelnou je kraj v severní části Finska s názvem Laponsko:
LOOK: The Aurora Borealis (Northern Lights) seen over the sky in Enontekio in Lapland, Finland on Monday, January 25.
— Rappler (@rapplerdotcom) January 26, 2021
Photos by Alexander Kuznetsov/Reuters pic.twitter.com/VLWmd8l2vf
Během prosince zachytil polární záři nevídaným způsobem americký fotograf Nate Luebbe. Pomocí meteorologického balonu nechal nad Aljaškou svůj aparát vystoupat do výšky 37 kilometrů:
A weather balloon with a camera was sent into the atmosphere to capture the Northern Lights. ⚡
— Orbit Inside (@orbitinside) December 10, 2020
Reaching 126,000 feet above the surface, the payload captured the scene over Fairbanks, Alaska. 🪂#AuroraBorealis #Aurora #NorthernLights 📷Nate Luebbe pic.twitter.com/oZtucMfJYX
Světelný úkaz nazývaný aurora borealis se objevuje především v oblastech okolo 75 stupňů severní a jižní šířky ve výšce zhruba 80–100 kilometrů. Vzniká interakcí nabitých částic ze slunečního větru s plyny v horních vrstvách zemské atmosféry. Nabité částice předávají energii atomu plynu, do kterého narazí, a ten následně získanou energii vyzáří.