Fuksa před Olympiádou: Cítím, že na to mám. A chci to v den D prodat
Jede na svou třetí olympiádu, na stupních vítězů pod pěti kruhy ale ještě nestál. Martin Fuksa je přitom jedním z nejnadanějších českých sportovců a v rychlostní kanoistice nasbíral desítky cenných kovů i několik světových rekordů. Pro Hry v Paříži má tak cíl jasný. „Sám si na sebe dávám tlak a chci olympijskou medaili,“ přiznává v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.
Olympiáda v Riu v roce 2016 rozhodně nedopadla, jak si přál. Sice si Martin Fuksa nakonec připsal v rychlostní kanoistice páté místo, mířil ale původně na stupně vítězů. Podle předešlých výsledků na to rozhodně měl. Když se vrátil z Brazílie, chvíli mu trvalo, než se se vším srovnal.
ČTĚTE TAKÉ: Psychopat Bejr je ještě horší, než býval, říká šampion Fuksa. Přiznal těžkosti po olympiádě
S nepříznivým osudem se vypořádával velmi bouřlivě. „Chodil jsem domů v ranních hodinách nejenom o víkendu, ale myslím, že měsíc v kuse, ne-li déle. A jsem rád, že jsem pak udělal obrat o sto osmdesát stupňů, protože jsem šel na vojenský přijímač (Ten musel absolvovat jako sportovec Dukly. Jde o několikatýdenní vojenskou službu, pozn. red.), kde byl nějaký režim,“ vzpomíná nyní český olympionik.
První olympiáda jej opravdu psychicky srazila jako žádný předešlý závod.
„Do té doby jsem neúspěch nezažil. Až do Ria se mi dařilo, pořád jsem sbíral medaile. Ale poprvé v Riu se to nepovedlo. Hrozně jsem se bál, že už nikdy nedokážu nějakou placku získat. A rok nato, 2017, bylo mistrovství světa v Čechách, kde jsem se vrátil na stupně…“ říká Fuksa. „A i když jsem byl druhej, tak jsem brečel, protože jsem se opravdu po Riu bál, že už nic nezískám. Takže jsem byl rád, že jsem zpátky mezi nejlepšími.“
Sportovec z Nymburka je známý jako velký dříč, který svým sportem opravdu žije. V poslední době se ale prý naučil i pořádně odpočívat.
„Už umím taky vypnout, od té doby, kdy se narodila dcera, tak musím dělat i jiné věci. Ona je navíc hodně živá, takže s ní si člověk opravdu užije,“ přiznává mladý tatínek.
Do Paříže pojede nejen se svou lodí, ale zaklekne do deblu i s bratrem Petrem. Ten má dost odlišnou povahu, díky čemuž spolu nyní tak vycházejí.
„Musel jsem se naučit žít s tím, že on chce být určitě taky nejlepší na světě, akorát k tomu chce jít jinou cestou. Takže jsem si musel dát do hlavy, že on to má jinak a neřešit to,“ říká starší ze sourozenců.
V deblkánoi však s bratrem nejsou takovými favority, větší šance na úspěch se vkládají do samotného Martina Fuksy. A s ohledem na jeho výsledky v poslední sezoně je opět považován za velkou českou naději na olympijský triumf.
„Já sám si na sebe dávám tlak a chci olympijskou medaili. Ale je to tlak přiměřený s ohledem na mé úspěchy za ty roky. Kdybych nezískával žádné medaile, tak si nemůžu říkat, že ji chci získat na olympiádě,“ má jasno Fuksa. „Tím, že vím, že na ni mám, tak si říkám, proč bych ji nezískal. Jedu tam se soupeři, které už jsem v kariéře porazil.“
A na jaký kov pomýšlí? „Hodně mám teď v myšlenkách zlatou medaili. I proto, že jsem minulý rok vyhrál mistrovství světa a jsem tedy úřadující šampion na této trati.“
