ZÁHADY ŽIVOTA: „Zemřel jsem dvakrát a od té doby vidím budoucnost,“ říká režisér Dalibor Stach
Režisér, spisovatel a scénárista Dalibor Stach zažil dvakrát klinickou smrt a oba tyto prožitky změnily jeho život. Jak se nám svěřil, je tady jedno důležité téma, o kterém se v souvislosti s klinickou smrtí příliš nehovoří: Bývají lidé přeživší svou smrt jasnovidní? A jaký byl jeho vlastní příběh?
Pane Dalibore, pokud vím, tak jste se rozhodl o tom, co jste prožil, natočit film.
To je pravda. Duchovní zážitky se totiž dají člověku, který je doposud nikdy sám neměl, popsat jen těžko. V mluvené formě je to velice náročná disciplína, protože se snažíte předat něco, na co je lidský jazyk málo rozměrný. My naštěstí máme tu výhodu, že ovládáme češtinu, která jako jedna z mála patří – tedy alespoň podle mého názoru, mezi božské jazyky. Na rozdíl od angličtiny je totiž schopna vyvolat ve čtenáři poměrně přesný a květnatý obraz toho, co se člověk snaží sdělit. Přicházející emoce ale bude v psaném textu vždy závislá na tom, jak dobře se jeho autorovi podaří to, co chce sdělit, slovem předat. A já ucítil potřebu vyjádřit se celovečerním filmem, který se jmenuje Za oponou života, jejž tvoří zejména vizuál, hudba a minimum slov. K odpovídající emoci se divák musí dopracovat sám. Na podzim letošního rukou už budou předpremiéry a diváci se nakonec dočkají i u nás v kinech. Tato mystická novela je inspirována mým vlastní prožitkem, který se stal v okamžiku, kdy jsem zemřel.
Měl jste nějaké jasnovidné vhledy po své klinické smrti i vy? A jak jste na ně reagoval?
Nejdřív jsem reagoval úplně stejně jako většina lidí, kteří se náhle vědomě ocitli v blízkosti smrti. Absolutně popřete, že by to, co se vám v životě jako důsledek toho všeho začne dít, nebyla náhoda. Nejdřív marně hledáte racionální vysvětlení, protože jste tak naučeni reagovat. Ale když se vám určité »záhadné« věci dějí i po třetí, po čtvrté a dokonce i popáté, začnete přemýšlet jinak. Ptáte se sám sebe: Jak je to možné?
Mohl byste mi dát příklad ze svého života, abychom se bavili trochu konkrétněji?
Když jsem nastupoval do zaměstnání a poprvé se setkal se svým zaměstnavatelem, podal mi ruku. Úplně mě zamrazilo z toho, jakou energii jsem z něho cítil. Nebylo to příjemné, protože jsem najednou »nějak« s jistotou věděl, že je smrtelně nemocný a do roka už nebude mezi živými. Zároveň jsem si uvědomoval, že o své nemoci ještě nemá ani nejmenší tušení. Nechal jsem si to samozřejmě jen pro sebe. Ten muž do roka zemřel na leukémii.
Děje se vám to často?
Ano. Dnes už jsem si jistý, že to má přímou souvislost s tím, že jsem dvakrát přežil svoji smrt. My všichni žijeme různé příběhy a právě ony jsou tím poučením, kvůli němuž jsme se narodili. Já jich mám možná až moc a někdy říkám, že jsem se snad stal chybou v matrixu, která nastala tím, že mi ti nahoře dali dvakrát přesčas. Vesmír asi není schopen v mé blízkosti všechno dopočítat (smích) a měnit iluzi světa tak, abych nepoznal, že je to jen klam. Kamkoliv přijdu, systém reality nefunguje a ukazuje se ve své skutečné podobě. Už dávno mi proto došlo, že lidé, kteří přežili svou klinickou smrt a získali tak schopnost trvalého rozšířeného vědomí, jsou paradoxně mnohem více v realitě než ti, co si myslí, že je to celé nesmysl nebo v tom nejlepším případě zajímavá příhoda k táboráku.
Jak na to reagují vaši blízcí?
Záleží na situaci. Například si vzpomínám na Nový rok, když jsme byli s bývalou partnerkou u našich sousedů. Tehdy jsem měl určité vnuknutí, které se týkalo jejích rodičů. O oba přišla ve dvaceti letech. Řekl jsem jí, aby se na určité informace o nich zeptala souseda, ale že času na vyptávání moc nemá. Jen do Velikonoc. Věděl jsem totiž s naprostou jistotou, že týden po svátcích zemře. Vysvětlení jsem pro to ale neměl. Byl to jen »pocit«. Přítelkyně tehdy reagovala se znechucením v hlase: „Jak mu něco takového můžeš přát?“ Nevěděl jsem, co na to odpovědět. Pro mé tvrzení neexistovalo žádné rozumné vysvětlení, a tak moje slova nebrala nijak vážně. Ale po Velikonocích se stalo přesně to, co jsem předpověděl, a ji docela mrzelo, že mi nenaslouchala.
Jak vnuknutí, která máte, vypadají? Vidíte snad před očima nějaké obrazy?
Když něco takového vidím, úplně se mi rozmlží vidění a mám pocit, že jsem někde v matrixu. Těžko se to vysvěluje, ale někdy se mi určité vize promítnou i do snů. Většinou se tyto obrazy týkají lidí, které mám rád nebo jsem na ně nějakým způsobem naladěn. Ale jak jsem zjistil, není to podmínkou. Jednou se mi zdálo o autonehodě žluté škodovky jedoucí z Karlových Varů směrem na Olšová vrata. Viděl jsem, že v jedné táhlé zatáčce na místě zemřela máma s těhotnou dcerou. Byl to hodně zvláštní, živý a nepříjemný sen. Když jsem se probudil, byl jsem si jistý, že se tam něco takového již stalo nebo teprve stane. Nevěděl jsem ale, co s tím mohu udělat.
Co se dělo dál?
Snažil jsem nějak zaměstnat mysl, a tak jsem se rozhodl zajet na benzinu pro plynovou bombu, která nám došla. Vydal jsem se do Karlových Varů. Bylo náledí, a tak jsem jel velice opatrně. A když jsem se vracel zpátky, stály v té zatáčce, o níž se mi tu noc zdálo, záchranné složky. Mé auto bylo odkloněno, takže jsem vůbec nic neviděl. Večer se zpráva o autonehodě objevila ve zprávách. Stalo se to přesně tak, jak jsem viděl ve snu. Žlutá škodovka a máma s těhotnou dcerou na místě mrtvé. Asi za čtrnáct dní jsem byl u kamarádů, kteří bydlí nedaleko místa, kde se neštěstí odehrálo, a nějak jsme se o tom začali bavit. Když jsem příteli řekl, co se mi stalo, tak v něm zatrnulo: „Ty v…, tys to viděl mýma očima! Já totiž byl u tý nehody jako první a z toho auta je vytahoval…“
Chcete se dozvědět více o tom, co vyprávěl Záhadám života Dalibor Stach? Co během své klinické smrti zažil? Více si přečtete v červencových Záhadách života, oblíbeném časopisu o mystériích, zdraví a duši.
V aktuálním čísle také například najdete:
• Moje smrt nanečisto: Režisér Dalibor Stach: „Zemřel jsem dvakrát.“ Přináší tento prožitek jasnovidnost?
• Odhaleno: Myšlenkografie je možná! Jak vypadají snímky vyfocené myslí? • Sovětský výzkum překvapuje
• Tajemná sfinga: Co skrývá lví královna? Tajné prostory uvnitř. A proč o nich Egypt už roky mlčí?
• Záhadné skutečnosti: »Rožmberská šifra« – linie růže a kříže s magickou ochranou!
• České případy: Skupina lovců duchů EPRV777 opět zasahuje! A tentokrát ve Spolí u Třeboně
• Vzpomínka na minulost: Londonova »Cesta do pravěku«. Pamatoval si spisovatel svůj minulý život mezi neandrtálci?
• Záhadný vesmír: Na Venuši je život! Ruská akademie věd se postarala o senzaci! Mimozemské květiny a živočichové
• Mystéria II. sv. války: Únos Stalinova syna. Zemřel v koncentračním táboře Jakov Džugašvili, nebo jeho dvojník?
• Ilona Chroboková- Dobrovodská: Můj 40denní restart. Jak překonat strach a krizi přicházející s každou těžkou nemocí, nejen rakovinou?
• Paranormální jevy: Krvavá »Červená stodola«. Duch označil svého vraha! Proces sledovaly statisíce lidí.
• Kryptozoologie: Chupacabra: děsivá realita, nebo mystifikace? Co všechno víme o latinoamerické legendě?
• Parapsychologie: O čem informoval časopis Ministerstva obrany Ruské federace? O pokusech s bojovou parapsychologií!
•Na slovíčko: S vyhlášeným odborníkem na ájurvédu MUDr. Davidem Frejem o zákeřném zabijákovi jménem zánět. A také o antibiotikách, které užíváme až příliš a již nám přestávají zabírat!
• Rozšířené stavy vědomí: Otevřeli jste během své duchovní praxe cizí světy a nevíte, co s tím? M. Johnová poradí
Červencové číslo najdete na stáncích nyní!
Více info na www.facebook.com/zahadyzivota nebo www.zahadyzivota.cz.
časopis Záhady života