Dvanáctiletý chlapec z Mariupolu přišel během války na Ukrajině o matku a skončil v ruské nemocnici, kde byl dán k adopci. Měl ale štěstí. Z ruského zajetí ho zachránila jeho babička, která ho náhodou viděla v propagandistickém videu a neváhala vyrazit na téměř 1300 kilometrů dlouhou cestu. Příběh malého chlapce, který přináší web The Washington Post, ukazuje, jak obtížné je získat z ruského zajetí jedno jediné dítě.
Dvanáctiletý Illia Matviienko z Mariupolu prožil během začátku války na Ukrajině nelehké období. V březnu 2022 se s matkou Natalií několik týdnů schovával v suterénu v Mariupolu. Rozpouštěli sníh, aby měli co pít, a vařili na otevřeném ohni. Když vyšli ven, aby našli jídlo, byli zasaženi ruským ostřelováním. Illia měl rozdrcené nohy, Nataliia utrpěla vážné zranění hlavy. Zraněním nakonec podlehla, píše web The Washington Post.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Ukrajinci zajali Čecha v ruských službách. Do války ho poslala žena, teď chce pomoci Kyjevu
Poté přijeli muži v ruských uniformách a odvezli Illiu do nemocnice v Doněcku, 120 kilometrů od obléhaného města. Illia poslouchal, jak lékaři diskutují, zda mu amputovat levou nohu. Nakonec se rozhodli, že to neudělají. Místo toho, aby hledali jeho rodinu nebo kontaktovali domovskou zemi, jak to vyžaduje mezinárodní právo, mu úředníci vydali ruský rodný list a nabídli ho k adopci.
Sociální pracovnice navštívila jeho nemocniční pokoj, darovala mu oranžového plyšového kocoura Garfielda a naučila ho ruskou báseň o medvědovi. Řekla, že ho plánuje adoptovat. „Nechtěl jsem jít. Bylo to Rusko a já jsem Ukrajinec,“ řekl Illia, který se zde spřátelil s dalším chlapcem, Vitalijem, jehož rodiče také zmizeli. Sestry chlapcům řekly, že oni – spolu s dalšími 30 dětmi – budou brzy odesláni do Moskvy.
Záchranná cesta
Illia měl ale štěstí. Jeho babička Olena, která tou dobou byla v téměř 1300 kilometrů vzdáleném Užhorodu a která své dceři slíbila, že jí pomůže, když ji v šestém měsíci těhotenství opustil partner, po Illiovi pátrala. Rodinný přítel jí poslal 26sekundové ruské propagandistické video, na kterém byl Illia v nemocniční posteli a mluvil do mikrofonu. „Kdybych neviděla to video, nenašla bych ho. Teď by byl v jiné rodině. Kolik by si pamatoval z toho, kým byl?“ ptala se 64letá Olena.
Jediný doklad, kterým prokazovala, že je Illia její vnuk, byla kopie Nataliina pasu. Dobrovolníci v místním uprchlickém centru jí pomohli získat kopie ostatních dokumentů. Ty uložila do průhledného plastového sáčku a kontaktovala prezidentskou kancelář, která zahájila první speciální záchrannou misi svého druhu s cílem dostat Illiu zpět. Prostřednictvím dobrovolníků v Rusku pomohla Oleně spojit se s nemocnicí v Doněcku. Po telefonu jí primář řekl, že Illiova adopce je v jednání. „To si nedovolujte,“ vykřikla na něj.
Rozhodla se, že si pro Illiu dojede. Spolu s dalším mužem, jehož vnučka Kira byla také zadržována v Rusku, nastoupila do speciálního diplomatického vlaku směřujícího do Polska. Odtud prý odletěli soukromým letadlem poskytnutým ruským oligarchou do Moskvy a poté jeli 20 hodin vlakem do Doněcku. Když konečně dorazili do nemocnice, objala zoufalého Illiu. „Nevěřil, že jsem to já. Ztratil naději. Nevěřil, že přijedu a přivezu ho zpět na Ukrajinu,“ popsala Olena.
Pohřešují se desetitisíce dětí
Illiův příběh ukázal, jak obtížné je získat zpět jedno jediné dítě – natož desítky tisíc, jejichž návrat Kyjev zahrnul do požadavků v rámci mírových jednání. Během setkání ve Vatikánu v květnu se ukrajinský prezident Volodymyr Zelensky dokonce obrátil na papeže Lva XIV. s žádostí o pomoc církve.
Conflict Observatory – součást Humanitarian Research Lab Yale University, která dosud poskytovala nejpřesnější údaje, ověřila, že nejméně 19 500 dětí bylo násilně deportováno z okupovaných oblastí Ukrajiny, odvezeno do převýchovných táborů nebo adoptováno ruskými rodinami, přičemž jejich identita byla vymazána. Přesný počet pohřešovaných dětí však není znám. Podle odborníků ale pravděpodobně půjde o mnohem vyšší číslo. „Možná 50 000. Možná 100 000. Možná i více. Tyto informace nám může poskytnout pouze Rusko,“ řekl bývalý ombudsman pro děti na Ukrajině a šéf neziskové organizace Save Ukraine Mykola Kuleba. Za tři roky války se vrátila jen malá část z nich – asi 1 300 dětí.
Illia o svém příběhu mluvil například v německém parlamentu nebo v OSN. V Užhorodu, kde nyní žije, si uchovává několik plyšových hraček, které mu připomínají, čím si prošel. Oranžového kocoura Garfielda má od ruského sociálního pracovníka, modrého hada mu darovala Olena poté, co vypovídal v Haagu, velrybu dostal v Portugalsku, kde absolvoval 17denní rehabilitační program, a králíčka má z dětské nemocnice Okhmatdyt v Kyjevě, kde se stále léčí s nohama.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Svět žije „políčkem Putinovi“. Pneumatiky proti dronům nepomohly, Rusko se teď bojí kamionů
