REPORTÁŽ: Živoří u parovodu. I o Vánocích ho z poklopu vyhánějí strážníci, stěžuje si bezdomovec
Boží hod vánoční. Pro 58letého bezdomovce Mirka Grundzu to ale žádný hod určitě není. „Ani letos mi nikdo nenabídl vánoční jídlo, a už vůbec nevím, jak chutná řízek nebo smažený kapr,“ stýská si. Je 25. prosince, pomalu se stmívá a Grundza se právě ohřívá na takzvaném komínku tepelně rozvodného zařízení firmy Veolia. Ve Francouzské ulici na ostravském sídlišti Poruba. „Městská policie mě odtud pořád vyhání, hlavně po setmění. Na Štědrý večer taky, už kolem půl deváté jsem musel pryč,“ popisuje vánoční svátky u horkovodu s parovodem.
Je to strategické místo, horká pára valící se z útrob zařízení ohřívá bezdomovcům letošní nevlídné Vánoce. S teplotami od nuly až po čtyři stupně pod bodem mrazu. Jenže se tu neohřejí dlouho. „I o Vánocích musím nakonec spát někde na kartonu pod balkony paneláků,“ stěžuje si Mirek Grundza.
Boží hod vánoční. Slovo hod je starý český výraz pro svátek či slavnost. „Pro mě by byl svátek, kdyby mě odtud strážníci pořád nevyháněli. A ještě větší radost bych měl, kdyby se radnice tady v Porubě dokázala o bezdomovce lépe postarat. Jsou města, kde takovým lidem jako my dají unimobuňku nebo jiné přístřeší, ale tady na to kašlou.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Plakala a marně prosila, ať přestanou. Mladíci v Kopřivnici bili bezdomovkyni, pak ji pomočili
Živoření na poklopech
U komínku tepelně rozvodného zařízení firmy Veolia se na Boží hod chvíli před setměním ohřívají jen dva bezdomovci. „Ostatní teď někde lítají. Schází se nás tu asi šest, víc lidí se tu ani nevejde,“ vysvětluje Grundza. Horká pára se ve Francouzské ulici valí ze dvou poklopů, na tom větším se mohou usadit čtyři bezdomovci, na tom menším se ohřejí jen dva. K „pohodlnému“ vyspání však tahle „noclehárna“ poslouží jen dvěma osobám.
„Spát tu stejně nemůžeme, ani se moc ohřívat, městská policie nás odtud vyhání i ve dne. Na Vánoce si ale strážníci mohli dát pokoj aspoň v noci, copak nemají srdce,“ rozčiluje se Mirek. „Na Štědrý večer padal mrznoucí déšť, bylo fakt hnusně, ale nesměl jsem tu zůstat. A teď se vyhřívám do zásoby, než zase přijdou policajti.“
Vyspi se třeba na stromě
Druhý kolega na poklopu se jmenuje David, není mu ovšem rozumět jediné slovo. Neartikuluje, je to jen směsice podivných zvuků. „Ten je úplně mimo, prostě blázen. Toho jediného tu měšťáci nechají někdy přespat, protože s ním vůbec nic nezmůžou. A taky neví, kam by ho odvezli. My ostatní poslušně poslechneme a odejdeme, protože nám vyhrožují odebráním sociálních příspěvků v nouzi,“ vypráví bezdomovec o vánoční „náladě“ v Ostravě.
„Když jsem se nedávno jednoho strážníka zeptal, kde mám tedy přespávat, pustil se do mě, že se mám vyspat třeba na stromě.“ Nuzáky tu zřejmě radnice nevidí ráda, je to nové centrum Poruby s novostavbou okresního soudu, fastfoody a restauracemi. Jenže jsou tady i dvě „kouzelné díry“ do země, tedy tepelné rozvodné zařízení s poklopy, z nichž uniká krásně horká pára.
Čtěte také
Na chuť vánočního řízku už zapomněl
Frekventované místo, jenže vagusům na poklopech se téměř všichni vyhýbají. „Někdo mi teď dal dvacku, ale nikdo zase nepřinesl jídlo. Už vůbec nevím, jak chutná takový řízek nebo smažený kapr. Jo, to už je let, co jsem neměl pořádné Vánoce,“ pokračuje Mirek Grundza.
Nakolik se jeho zpověď shoduje s realitou, a jak se k lidem na poklopech tepelných rozvodů chovají strážníci Městské policie Ostrava, to teď není nutno rozklíčovat. O Vánocích jde o něco úplně jiného. O soucit s chudými. Vždyť i papež František každé Vánoce připomíná, že Ježíš se narodil v nuzných podmínkách ve chlévě. A pomoc těm nejchudším má být pro křesťana samozřejmostí. „Lidi jsou různí, ale pro většinu z nich jsem prostě špína,“ přemítá bezdomovec z porubského poklopu.
Československý příběh
Mirek Grundza se hrdě hlásí k československému původu. „Pocházím z jedné obce u Medzilaborců na východním Slovensku, ale doma jsem už dávno tady,“ vypráví. Vyrůstal s pěti sourozenci: „Takže nás bylo osm a pamatuji si, že máma jednou spočítala, že nikdo v rodině nemůže dostat dárek za více než 20 korun. No to bylo těžký, za ty peníze se nějaké velké Vánoce nedaly udělat.“
Vojenská služba ho zavála do Liptovského Mikuláše, posléze však i do Žatce. Několik let po vojně na východním Slovensku pásl krávy, ale pak odjel za starší sestrou, která se provdala v Lounech. „Měl to být jen výlet, ale nějak jsme si padli do očí se švagrovou mé sestry. A nakonec jsme zplodili čtyři dcery.“
Čtěte také
Od vrácených klíčů k ledu na kalhotách
Mirek ale jezdil po stavbách, což není ideální stav pro žádné manželství. „Po celé republice. Zrovna jsem dělal mistra na stavbě v Hradci Králové a manželka mi volá, že už se nemusím vracet, že si našla jiného.“ A tam někde začal rychlý sešup dolů. „Když jsem vracel klíče od bytu, tušil jsem, že je to špatné.“
A také bylo. „Na ulici jsem dlouho, ani už to nechci počítat. A teď je to hodně těžký, to vám povím, hodně těžký,“ posteskne si. A Vánoce ten smutek násobí, zvláště když ví, že někdy po setmění ho strážníci zase odeženou od horkovodu.
„Nemyslete si, ani ten horkovod není žádný zázrak. Jak sedíte v té páře dlouho, všechno na vás zvlhne, to je jako v sauně. A když pak hodně mrzne, tak se vám třeba na kalhotách udělá led.“ Když tedy strážníci vyženou „pobudy“ z poklopů, ti se často nemají kde vysušit. „Přes den ještě vlezu někam do supermarketu, ale v noci? A ještě má přituhnout.“
Sen o paneláku pro bezdomovce
Většinou spí venku na kartonech, ale někdy ho doprovází i štěstěna: „Moc často se to nestává, ale někdy se mi podaří proniknout do nějakého paneláku a vyspat se tam ve sklepě pod schody.“ Když je ovšem odhalen, přivolaní strážníci jsou prý ještě agresivnější, než když vyhánějí „obejdy“ z poklopu na parovodu.
Azylová zařízení ale odmítá využívat, tam totiž není svým pánem. Miluje svobodu a neomezený pohyb bez povinného nočního klidu. „Ostrava je plná bezdomovců, jsou nás stovky možná tisíce. Celý panelák bychom mohli obsadit,“ říká a ukazuje k věžákům. Nejnovější průzkum říká, že v Ostravě lidé bez přístřeší nocují na osmi desítkách lokalit. Celkově jde nejméně o 1000 osob.
A 58letý Mirek Grundza dále rozvíjí vizi společného paneláku pro bezdomovce. „Jo, to bylo pěkné, každý by tam dostal svůj byt,“ zasní se. Bohužel, je to pouze nesplnitelné vánoční přání.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Čeští bezdomovci dostali 100 tisíc korun. Co s penězi udělali a pomohou jim z ulice?
Čtěte také
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
