REPORTÁŽ: Dostal jste v ‘89 do držky? Já ano. Národní třída žije vzpomínkami i emocemi

Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst

  • Národní třída: sváteční klid i ostré hádky

  • Politici čelí pískotu i rozporuplným reakcím

Více

I letošní 17. listopad pulzuje nespočtem emocí. Národní třída je protkána úsměvy, lehkostí, sváteční uvolněnou atmosférou, ale také vášnivými debatami, hádkami i nadávkami.

Vystoupím z tramvaje u Národního divadla. Už po cestě sem se někteří cestující baví o událostech, které před 37 lety odstartovaly události vedoucí k pádu komunistického režimu. „A co je to ta demokracie?“ ptá se maminky asi pětiletá holčička. Maminka se dá do vysvětlování.

ČTĚTE TAKÉ: ON-LINE: I dnes je svoboda ohrožena, řekl Kupka na Národní. Fiala ocenil hlas mladých

Projdu kolem památníku Václava Havla u Národního divadla. Kolem půl desáté ráno je u něj tlačenice a u červeného srdce se jménem prvního českého prezidenta leží stovky zapálených svíček. Lidé si památník fotí, smějí se, popíjejí kávu, kolem pobíhá spousta dětí. Atmosféra je uvolněná a veselá. Náladu nezkazí ani chladné počasí a déšť.

Dám se do řeči s rodiči dvou malých dětí, které mají na bundě přišpendlenou trikoloru i placku s časem 4:36, která odkazuje na nedělní protivládní demonstraci na Letné za svobodu médií. „Myslíme si, že je důležité dětem ukazovat, že svoboda a demokracie prostě nejsou samozřejmé. Měly by to chápat už od mala. Byli jsme s nimi na Letné i na Národku chodíme každý rok,“ říká tatínek.

Dav i atmosféra houstnou

U Národního divadla stojí tramvaje, v jedné se nachází mléčný bar, v další sedí lidé a poslouchají historickou přednášku. Kousek odtud je stage, na které hraje kapela. Lidé sedí u dlouhých stolů, povídají si, užívají si sváteční atmosféru. Vypadá to téměř idylicky. Jenže když se přiblížím k pamětní desce na Národní, dav – ale hlavně atmosféra – citelně zhoustne.

Emoce už ráno rozvířili někteří politici. Lidé tradičně vypískali zástupce vládního hnutí ANO – Karla Havlíčka a Alenu Schillerovou. „Tahle vláda moc neuznává svobodu, tak ať se nediví,“ komentuje dění jedna z žen stojících kousek od pomníku. „Tahle vláda spíš vůbec neuznává svobodu,“ dodává její muž. S rozporuplnými reakcemi se setkal i prezident Petr Pavel.

Úsměvy střídají drobné hádky a potyčky mezi lidmi. Vidím, jak trojice starších pamětníků vášnivě debatuje se dvěma mladíky, kteří mají na zádech českou vlajku a přeškrtnutou vlajku Evropské unie, na klopě navíc placku s odznakem Svobodných.

Kluci, vy jste se zbláznili

„Kluci, vy jste se zbláznili. Vůbec nevíte, co to je svoboda a nesvoboda. Stačilo vzít do ruky anglické noviny, a už by mě odvedli. Neumíte si to ani představit,“ vytýká mladíkům jeden ze starších mužů a kroutí přitom hlavou.

Své si vyslechne i jeden z příznivců Babišovy vlády. „Tak si vzpomeňte, co tady bylo ty čtyři roky předtím, ten Fiala. Teď se mám mnohem líp,“ vykřikoval muž. „A byl jste tady v ‘89? Dostal jsi do držky?“ opáčila na jeho slova kolemjdoucí starší žena. „No nebyl, to mi bylo 15,“ odvětil muž. „Vidíš, já do držky dostala. A bylo to něco šílenýho,“ odvětí žena a s mávnutím ruky pokračuje dál.

Další hlouček lidí diskutuje o tom, že představitelé současné vlády rozdělují společnost. Druhý hlouček zase tvrdí, že lidi naopak rozeštvává současná opozice. A možná právě v tom je letošní 17. listopad nejvýmluvnější.

Národní třída zůstává symbolem. Není jen místem vzpomínek, ale je také obrazem společnosti, která se stále nedokáže shodnout na své současnosti a na tom, kdo a co ji ohrožuje.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Detaily srážky vlaků v Praze: Ministr odhalil důvod nehody, tragédii zabránil „generální stop“