Rodina zavražděné policistky po 12 letech promluvila: Péťa je mrtvá. Chceme, aby si odseděl, co má


Druhého května 2014 srazil zfetovaný Josef Novák, který měl 11 zákazů řízení, policistku Petru Zajíčkovou. Doma po ní zůstala rodina. Už ji nikdy nespatřili rodiče, dvě sestry, manžel ani dvě malé děti. U soudu si řidič vyslechl rozsudek za vraždu. Policistku srazil autem úmyslně a měl si za to odpykat 16 a půl roku vězení. Teď ho ale soud zatím nepravomocně podmíněně propustil. Rodina proti rozhodnutí soudu sepsala petici. Sestra oběti Jaroslava Slavíková se rozhodla po letech o celé situaci promluvit s novináři. Redakce CNN Prima NEWS vám přináší celý otevřený rozhovor.

Jak jste se dozvěděli o tom, že má být Josef Novák podmíněně propuštěn?
Vlastně vůbec ne tak, jak jsme čekali. Čekali jsme, že ta informace přijde od nějakého státního zástupce nebo od policie, ale doslechli jsme se to tak, že nám to oznámili známí. Tak jsme se sestrou založily petici.

ČTĚTE TAKÉ: Modlete se i za střelce, vyzval kněz. Pohřbili rodinu vraha z Krakova, obřad střežila policie

Petici už podepsalo přes 5 000 lidí. Co v ní požadujete?
Chtěli bychom, aby si ten trest odseděl celý. Chápeme, že využívá možností, které má dané. Pro nás to ale nekončí tím, že se nějakým způsobem tváří, že se napravil. Péťa tady není a nebude tady po zbytek našeho života. To se přece nedá říct: „Šup, a je to vyřešeno.“ Pro nás to nikdy vyřešené nebude, ale chceme aspoň, aby si odseděl to, co má.

Ten trest – 16,5 roku – vám připadal spravedlivý?
Byli jsme rádi, že to bylo klasifikováno jako vražda. Báli jsme se, že se to nestane... 16,5 roku. Tohle je hrozně těžké říct. Pro někoho je to hrozně moc, pro někoho je to hrozně málo. Pro nás nebude nikdy dost cokoliv, protože nám vzal drahocenného člověka, ale chápu, že v systému, který tady máme nastavený, je to dost.

Vrah se ozval až po 11 letech

Omluvil se vám někdy? Pokusil se rodinu někdy jakýmkoliv způsobem kontaktovat?
Minulý rok nám přišel dopis – rodičům, mně a sestře. Úplně stejně napsaný. Takové zvláštní oslovení, o sestře se tam skoro nemluvilo. Spíš něco ve smyslu: „Lituji vaší ztráty.“ Ale působilo to vykalkulovaně a vůbec ne přirozeně. Rozhodně to nepůsobilo tak, že by toho litoval. Už jenom to, že když píšete takové dopisy několika lidem a opravdu byste je měl psát tak, jak to cítíte, tak nenapíšete tři stejné dopisy. V každém by bylo něco jiného. A další věc: Neposlal byste je před Vánoci. Otevřelo nám to znovu nezhojené rány. To se opravdu nedá říct, že by ten člověk v tu chvíli myslel na naši rodinu. Určitě ne.

On se tedy poprvé ozval až po jedenácti letech?
Ano. Předtím nebylo vůbec nic, nikdo nás nekontaktoval, ani jeho rodina. Nikdy. Nesnažil se nám ukázat, že by něčeho litoval. Nikdy neproběhl vůbec žádný kontakt.“

Víte, že se tou peticí vlastně nemůže nic změnit? Že soud k ní nesmí přihlížet?
Nemůže a zároveň i může. Víme, že soud k ní nepřihlédne, ale podívejte se, teď jsme v kontaktu s vámi. Média mají velkou moc. A když se vrah sestry vrátí na svobodu, tak nechceme, aby se nic nedělo. Nikdo by ani nevěděl, že je propuštěný. Takhle se ho to dotkne. Takhle lidé v jeho okolí budou vědět, co se stalo. Třeba se něco změní, třeba to změní i jeho. Ale něco se přece může stát. To, co děláme, je kvůli tomu, aby další rodiny nezažívaly nic podobného a třeba to i někoho poučilo. Třeba si někdo uvědomí, kolik bolesti za tímhle vším je.

My jsme s vaší rodinou nikdy o tom, co se stalo, nemluvili. Můžete říct, jak jste to prožívali, jak to prožíváte a jak to na vás tehdy dopadlo? Jestli se nějaké rány už zacelily?
Je pravda, že média se tehdy chovala velice úžasně, protože se nám nikdy nestalo, že by za námi někdo přišel a začal nás zpovídat. Vždycky to bylo na bázi toho: „Chcete něco říct?“ Ale v tu dobu jsme byli úplně ochromení strachem z toho, co bude dál. Nedokázali jsme si představit, jak náš život vůbec bude pokračovat.

Sestra nám chybí pořád. Já musím říct sama za sebe, že jsem se s tím doteď nevyrovnala. Ani jsem neakceptovala to, že se to stalo. Ve skrytu duše doufám, že se otevřou dveře a přijde. Nedokážu to prostě pořád ještě přijmout. Rodiče to nesou velice špatně. Sestra taky, ale té se v té době narodily malé děti, takže tam byl alespoň důvod, aby pokračovala dál v životě. Ta ztráta tam ale prostě je. Neuvěřitelná. Bolavá. Pro celou rodinu.

Slíbená změna nepřišla, říká sestra zavražděné

Po smrti vaší sestry dál sedali za volant se zákazy řízení a pod vlivem drog další lidé. Vnímali jste to?
Viděli jsme to, vnímali jsme to a pořád jsme doufali, že to, co nám bylo slíbeno ve chvíli, kdy zemřela Péťa, se splní. Že se tady změní zákony, že se to konečně stane... Ale nestalo se. My už jsme ale neměli sílu na to, abychom vyvíjeli na policii a ministerstvo nějakou aktivitu. Abychom se připomínali.

Můžete ty sliby připomenout?
Ano, tehdejší policejní prezident a tehdejší ministr spravedlnosti slibovali, že se změní zákony, že se tyhle věci už nebudou dít, že Péťa byla poslední, koho tohle potkalo. A je pravda, že pro nás by splnění toho slibu znamenalo alespoň kousek naděje, že tuhle velkou bolest nebudou muset zažívat další rodiny. Ale bohužel se nestalo nic.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Místní mají strach. Mladistvý vrah žil v ústavu ve Dvoře Králové. Útěky jsou tam běžné