Radecha Spudilová: Jak naučit psa nechat se ošetřit? Po dobrém!

Existují psí pohodáři, kteří snáší uvedené úkony naprosto bez problému, dokonce i v případě, že je ošetření bolestivé. Rychle se z toho oklepou a k veterináři se příště znovu těší. U většiny psů je ale potřeba postupně trénovat, nejlépe s velkým časovým předstihem, aby byl chlupáč na ošetření dobře připravený a nezískal zbytečně hned na začátku nepříjemné zkušenosti. Návod, jak na manipulaci se psem, aby to ani psa, ani páníčka „nebolelo“ nám vysvětlí trenérka psů, která byla hostem i pořadu Prima Mazlíček, Radecha Spudilová.

Jak tedy na to?

Ošetření se souhlasem je tréninkový koncept, pomocí kterého můžeme psa připravit na veškerou manipulaci a ošetření. Celý trénink probíhá po dobrém, využíváme moderní pozitivní výcvikové metody. Je založený na důvěře a možnosti volby. Veškeré cvičení je dobrovolné a pes má možnost z něj odejít, pokud by chtěl. Na páníčkovi je nachystání skvělých odměn a také to, aby trénink dobře naplánoval, aby byl pro psa srozumitelný a zábavný. Potom se prakticky nestává, že by chlupáč trénovat nechtěl. Vlastní koncept pak stojí na několika pilířích.

Ošetřovací pozice

Prvním z nich je naučit psa zaujmout pozici, ve které ho budeme později ošetřovat. K nejpoužívanějším patří následující dvě. Při první pes stojí a bradu má položenou na ruce psovoda nebo na nějakém předmětu, třeba na židli (samozřejmě záleží na velikosti psa). Můžeme pak psa pohodlně vyčesat, veterinář ho může prohmatat, poslechnout nebo mu třeba změřit teplotu. Při druhé pes leží na boku a hlavu má položenou na zemi. Hodí se například pro stříhání drápků nebo při rentgenování. Ošetřovací pozice je třeba nejprve natrénovat samostatně jako jakýkoli jiný cvik. Je důležité, aby měl pes toto cvičení rád a pozice zaujímal ochotně.

Start a stop

Dobrovolné zaujetí ošetřovací pozice má ale ještě jeden veledůležitý smysl – pes nám tím signalizuje, že je připravený nechat se ošetřit (signál start). Položí bradu na nabídnutou dlaň a můžeme začít. Pokud toho na něj bude moc, může nás kdykoli zastavit tím, že pozici opustí (zvedne hlavu položenou na dlani, resp. na zemi, při poloze na boku – signál stop). Možná vás napadne, že pokud dáme psovi takovouto možnost, bude se chtít ošetření vyhnout a bude nás stále „stopovat“. Opak je ale pravdou. Tím, že psíka nenutíme násilím, není ve stresu a je schopný (pokud trénink dobře nastavíme) zvládnout mnohem náročnější úkony. Ostatně, tohle funguje stejně i u nás, lidí. Násilná fixace totiž často způsobí větší stres než samotné ošetření. Dáme-li psovi možnost komunikovat a vyjadřovat svoje pocity pomocí signálu start a stop, nemusí vrčet, ohánět se, nebo dokonce kousat! A to je výhodné pro obě strany.

Spořte

Zde si s dovolením vypůjčím přirovnání skvělého českého trenéra zvířat Františka Šusty, který postupný trénink připodobňuje ke spoření na pomyslný účet důvěry. Každý trénink, ve kterém psovi spojujeme jednotlivé části ošetření (trénujeme vždy po dílčích krůčcích, to je velmi důležité) s pozitivními zkušenostmi (odměnami) představuje vklad na toto konto. Pokud máme dostatečně naspořeno, můžeme si dovolit občas „vybrat“ při reálném ošetření a psík to pravděpodobně dobře zvládne. Pokud nespoříme, ale jen vybíráme – tzn., pes získává jen špatné zkušenosti – pravděpodobně bude ochota pejska ke spolupráci stále horší a stres větší. V tréninku ke spolupráci se zkrátka vyplatí mít „nasysleno“.

Pokud si nevíte rady, jak při tréninku postupovat, máte pejska citlivého nebo už má s ošetřením špatné zkušenosti, doporučuji pracovat pod vedením trenéra, který se na problematiku tréninku ke spolupráci zaměřuje. Kromě tréninku na živo je v dnešní době možnost účastnit se i on-line kurzu, takže dohled zkušeného trenéra už není jen výsadou lidí, kteří ho mají v dojezdové vzdálenosti.