Profesor z Marečku, podejte mi pero! žil pět let v USA. Herec Kovařík se proslavil až ve stáří
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
- Herec František Kovařík zemřel v den svých narozenin
- V USA strávil pět let, živil se i mytím záchodů
- Divadelní šerm mu málem způsobil ztrátu ruky
- Proslul rolemi stařečků, ač je hrál už před čtyřicítkou
Přátelé mu říkali boží člověk nebo dokonce svatý muž, protože oplýval dobrotivostí, laskavostí a skromností. Život herce Františka Kovaříka, který největší slávu zažil v seniorském věku, kdy zazářil v komediích Marečku, podejte mi pero! nebo Na samotě u lesa, byl pestrý a pořádně zamotaný. Jaké měl soukromí?
Dobrotivý vzhled, specifický třaslavý hlas, vlídná tvář. To vše zdobilo herce Františka Kovaříka. Narodil se v rodině plzeňského kameníka a měl osm sourozenců. Otec v něm viděl svého nástupce, který po něm jednou převezme řemeslo. Osud však rozhodl jinak. František v dětství prodělal těžký zápal plic, při kterém málem přišel o život, a lékaři rodičům doporučili, aby se raději namáhavým pracím vyhýbal.
ČTĚTE TAKÉ: Herec Vávra, děda Tomáše Holého ve filmu Prázdniny pro psa, skončil ve vězení
Když poprvé na vlastní oči uviděl cirkus, srdce mu zaplesalo a toužil se stát jeho součástí. Začal navštěvovat Sokol, kde se věnoval akrobacii. Přísný otec ovšem trval na tom, že se musí vyučit v nějakém oboru. Na jeho přání se proto František vyučil zámečníkem. Tato práce ho ovšem nebavila. Když mu pak strýc nabídl, aby s ním na zkušenou odcestoval do USA, neváhal.
Za velkou louží se pak živil všelijak. Umýval záchody, pracoval v kuchyni, pomáhal u řezníka. „Pro mě Amerika nebyla. Já nebyl pro Ameriku. Když jsem pak měl v ruce zpáteční lístek na loď, tenkrát jsem stál na té 18. Avenue, sluníčko svítilo a já jsem si říkal: Franto, ty jsi nejšťastnější člověk, člověče, na světě. Jedeš domů, domů,“ vzpomínal ve své knize Kudy všudy za divadlem.
Čtěte také
Během pobytu v Americe se seznámil se spolkem českých ochotníků, s nimiž ve volných chvílích začal hrát divadlo. Když se po pěti letech vrátil do rodné vlasti, nechtěl už dělat nic jiného. Nejdříve hrál s venkovskými divadly, poté byl přijat do Švandova divadla v Plzni. Při jedné zkoušce však málem přišel o ruku. Při jednom šermířském souboji na jevišti mu ostří meče proťalo tepnu na ruce. Tehdy totiž ještě nebyly rekvizity. Zranění bylo tak vážné, že hrozilo, že o končetinu přijde. Naštěstí ale všechno dobře dopadlo.
Zemřel v den svých narozenin
V roce 1920 získal vysněné angažmá v pražském Divadle na Vinohradech, kde zůstal až do penze. A paradoxně až v seniorském věku začaly přicházet filmové nabídky, které ho proslavily. Nejčastěji se uplatňoval v rolích roztomilých stařečků. Stačí zmínit komedii Marečku, podejte mi pero! a jeho postavu vysloužilého profesora Hrbolka nebo Na samotě u lesa, kde ztvárnil Komárkova starého otce. Tento film nyní můžete sledovat na streamovací platformě prima+.
Starého muže mimochodem před kamerou hrával už od středního věku, kdy mu nebylo ani čtyřicet. I ve svých menších postavách nešel přehlédnout. Jeho hraní přinášelo divákům radost a potěšení. Z práce se těšil až do své smrti. Zemřel 1. října roku 1984, v den svých osmadevadesátých narozenin.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Chlapi, nelejte to pivo z oken. Jak to dnes vypadá v obci, kde se natáčela komedie Vesničko má středisková?
David v rámci CNN Prima NEWS píše především o dění na domácí scéně. (david.lastovka@iprima.cz)
