Proč se v Česku stále bojíme větrných elektráren? Fakta místo mýtů
Česko zaostává. Co je pravda o větrných elektrárnách a co je mýtus? Zdroj: Se souhlasem Svazu moderní energetiky
Větrné elektrárny patří mezi témata, která v Česku vyvolávají silné emoce. Zatímco některé obce v nich vidí příležitost k posílení obecních rozpočtů i energetické soběstačnosti, jinde se debata často zvrhne v šíření nepodložených obav. O budoucnosti větrné energetiky by přitom měla rozhodovat především ověřená data, nikoliv mýty kolující na sociálních sítích nebo v řetězových e-mailech.
Rozvoj větrných elektráren v Česku zpomalují například nepodložená tvrzení o jejich dopadech na lidské zdraví, nízkém energetickém využití nebo nemožnosti zpracovat materiály po skončení jejich životnosti. Objevují se také nevhodná srovnání s jinými energetickými zdroji či tvrzení o zamořování okolní krajiny částicemi z lopatek.
Česká republika přitom v rozvoji obnovitelných zdrojů dlouhodobě zaostává
Zatímco v celé Evropské unii pocházelo v prvním čtvrtletí letošního roku z obnovitelných zdrojů téměř 46 procent vyrobené elektřiny, v Česku to bylo necelých 13 procent. Podle dat Eurostatu tak Česká republika skončila na posledním místě mezi členskými státy. Neznamená to, že by měly větrné elektrárny nahradit jadernou energetiku. Odborníci ale upozorňují, že právě větší využití domácích zdrojů může posílit energetickou soběstačnost země a snížit závislost na dovozu fosilních paliv a energií ze zahraničí.
Česko je v EU poslední. Brzdí nás mýty o větrných elektrárnách Zdroj: Se souhlasem Svazu moderní energetiky
Mýtus číslo jedna: Větrné elektrárny škodí zdraví
Jedním z nejčastějších argumentů odpůrců bývají obavy z negativních dopadů větrných elektráren na zdraví lidí. Dosavadní vědecké poznatky však neprokázaly, že by správně umístěné a řádně provozované elektrárny představovaly zdravotní riziko pro obyvatele žijící v jejich okolí. Navíc nová vědecká studie několik let sledovala 120 tisíc lidí, kteří žili u větrných elektráren, a nepotvrdily se žádné zdravotní dopady.
Každý projekt navíc prochází povolovacími procesy, během kterých se posuzuje například hlučnost, vzdálenost od obydlí, stínění nebo vliv na okolní prostředí. Provoz elektráren musí splňovat zákonné limity. Pokud projekt požadavkům nevyhoví, povolení nezíská.
To neznamená, že obyvatelé nemají mít možnost vyjádřit své obavy. Naopak, investor i obec by měli lidem srozumitelně představit konkrétní parametry projektu a odpovídat na jejich dotazy. Rozhodování by ale nemělo vycházet z tvrzení, která nejsou podložena daty. Studie z letošního roku zkoumala několik let dopady větrných elektráren u občanů, kteří žijí v jejich okolí. Celkem vědci sledovali 120 000 osob a nezaznamenaly žádné zvýšení nespavosti, výskytu depresí, úzkosti a bolestí hlavy.
Diskuse o výstavbě větrných elektráren se netýká pouze výroby elektřiny. Významným tématem jsou také ekonomické přínosy pro obce a jejich obyvatele. Zdroj: Se souhlasem Svazu moderní energetiky
Mýtus číslo dvě: Po skončení životnosti zůstane neřešitelný odpad
Větrné elektrárny mají životnost přibližně dvacet až pětadvacet let. Často se proto objevuje tvrzení, že po skončení provozu po nich zůstane velké množství odpadu. Betonové základy a ocelové části se dají snadno využít ve stavebnictví nebo hutnictví. Největší výzvu v současnosti představují jen lopatky rotoru, které ale tvoří pouze jednotky procent hmotnosti celé elektrárny.
Velkou část konstrukce větrné elektrárny však tvoří materiály, které lze běžně zpracovat. Jde především o ocel, beton, měď a další kovy. Složitější je recyklace kompozitních lopatek, ani zde ale neplatí, že by pro ně neexistovalo žádné řešení.
Technologie jejich dalšího zpracování se postupně rozvíjejí. Materiál lze například využít v některých průmyslových procesech nebo při výrobě stavebních materiálů. Výrobci zároveň pracují na nových typech lopatek, které bude možné po skončení provozu jednodušeji rozebrat a recyklovat.
Důležité také je, že ukončení provozu elektrárny musí být součástí plánování projektu. Poctivý investor má nést odpovědnost nejen za výstavbu a provoz, ale také za následnou demontáž zařízení a uvedení lokality do dohodnutého stavu.
Mýtus číslo tři: Lopatky zamořují okolí plasty
Další rozšířenou obavou je údajné masivní uvolňování plastových částic z lopatek větrných elektráren. V některých příspěvcích na sociálních sítích je tento jev prezentován jako rozsáhlé zamořování půdy a okolní krajiny. Vlivem počasí může skutečně docházet k minimálnímu obrušování lopatek.
Lopatky jsou samozřejmě, stejně jako jiné venkovní konstrukce, vystaveny dešti, větru, slunečnímu záření a mechanickému opotřebení. Právě proto se používají ochranné povrchové vrstvy a jejich stav se pravidelně kontroluje. Poškození bývá opravováno také proto, že narušený povrch může snižovat účinnost elektrárny.
Rozvoj domácích obnovitelných zdrojů je důležitý i pro české podniky. Zdroj: Se souhlasem Svazu moderní energetiky
Dostupné poznatky nepodporují představu, že by větrné elektrárny představovaly významný zdroj plastového znečištění krajiny. Tvrzení o masivním odlupování materiálu často pracují s vytrženými údaji, případně bez srovnání s dalšími zdroji mikroplastů, jako jsou pneumatiky, textilie, nátěry budov nebo běžný průmysl. Třeba v Dánsku se uvolňuje z bot 10krát více částic než ze všech dánských větrných elektráren.
Mýtus číslo čtyři: Větrné elektrárny nevyrábějí jen tehdy, když fouká
Častým mýtem je, že větrné elektrárny vyrábějí elektřinu jen několik dní v roce. Ve skutečnosti pracují v širokém rozpětí rychlostí větru a jsou součástí energetického mixu, kde se doplňují s dalšími zdroji.
Ne každá lokalita je pro jejich výstavbu vhodná, proto se před každým projektem dlouhodobě měří větrné podmínky. Odborníci se shodují, že na vhodných místech mohou být větrné elektrárny efektivním domácím zdrojem energie.
Jádro a vítr nejsou soupeři
Obnovitelné zdroje energie nemají nahrazovat jadernou energetiku. Experti se naopak shodnou, že v Česku se mají doplňovat a že budoucnost naší energetiky je v jádru a obnovitelných zdrojích energie, jako je vítr a slunce. Domácí české zdroje dokáží zajistit stabilní výrobu elektřiny, posílit vlastní výrobu energie a snížit závislost na dovozu ze zahraničí. Tím také zlevnit účty za elektřinu.
Přínos pro obce může být výrazný
Výstavba větrných elektráren přináší obcím nejen nový zdroj elektřiny, ale také pravidelné finanční příjmy. Investoři jim vyplácejí pravidelné kompenzace, které mohou financovat opravy škol, silnic nebo sportovišť. V některých případech mohou kompenzace navýšit obecní rozpočet až o desítky procent.
Výstavba větrných elektráren přináší obcím nejen nový zdroj elektřiny, ale také pravidelné finanční příjmy. Zdroj: Se souhlasem Svazu moderní energetiky
Podle odborníků je ale klíčová otevřená komunikace s obyvateli. Lidé by měli od začátku vědět, jak projekt vypadá, jaké bude mít dopady i jaké přínosy může obci přinést.
Domácí elektřinu potřebují také firmy
Rozvoj domácích obnovitelných zdrojů je důležitý i pro české podniky. Řada firem dnes potřebuje dostatek bezemisní elektřiny, aby splnila požadavky svých zahraničních zákazníků a obstála v mezinárodní konkurenci.
Rozhodovat mají fakta
Česko dnes patří mezi země s nejnižším podílem elektřiny z obnovitelných zdrojů v Evropě. To neznamená, že mají větrné elektrárny vznikat všude, ale že diskuse o jejich výstavbě by měla vycházet z ověřených dat, zkušeností obcí a konkrétních podmínek jednotlivých projektů – nikoliv z mýtů a zbytečného strašení. Více informací o větrné energetice a nejčastějších mýtech nabízí projekt Nová energie Česka.
Čtěte také
