Procházka předvánoční Prahou? Obrňte se trpělivostí, centrum praská ve švech
KOMENTÁŘ: Turecko pětkrát jinak. Poznejte oblíbenou dovolenkovou destinaci z jiné perspektivy Zdroj: CNN Prima NEWS
KOMENTÁŘ: Turecko pětkrát jinak. Poznejte oblíbenou dovolenkovou destinaci z jiné perspektivy Zdroj: CNN Prima NEWS
Turecko jsem z dřívějších let vnímala jako dovolenkovou destinaci s luxusními resorty, animačními programy a mnoha možnostmi vyžití v hotelu. Po návštěvě dechberoucích míst z oblasti Turecké riviéry s nespočtem přírodních i historických skvostů, které země nabízí, získal můj pohled na tuto zemi úplně jiný rozměr.
Turecko se po roční odmlce kvůli světové pandemii v červenci opět otevřelo českým turistům a oblíbené turistické atrakce se probouzejí pozvolna k životu. To jsme pocítili i my. Většina turistických cílů byla bez turistů, bez front a člověk díky tomu měl krásy této země na chvíli jen sám pro sebe. V Turecku si přijde na své každý. Nabízí totiž více než dlouhé pláže a rozlehlé hotely. Najdete tu i skvosty, které je škoda při návštěvě vynechat a které uspokojí jakkoliv náročného cestovatele.
„Turecko je zemí, která skrývá historická i přírodní bohatství a dokáže naplnit očekávání i těch nejnáročnějších turistů,“ to potvrzuje tisková mluvčí cestovní kanceláře Čedok Eva Němečková.
Země s rozlohou 783 tisíc km² má mnoho co nabídnout. My jsme měli možnost projet jižní část země zvanou Turecká riviéra. Sezona tu začíná na přelomu dubna a května a trvá až do listopadu. V zimě Turecko láká na rozlehlá golfová hřiště nebo lyžování.
Naši cestu jsme započali v Antalyi, kam let z Prahy trval necelé tři hodiny. Antalya je krásné starobylé město rozprostírající se mezi pohořím Taurus a Středozemním mořem. Každé město Turecka má svůj symbol, pro Antalyi je to pomeranč. Navštíví ji více než 60 milionů turistů ročně a největší návštěvnost město zažilo v roce 2018. Bohužel v uplynulém roce kvůli pandemii návštěvnost klesla a přicestovalo sem jen 5 milionů lidí. Ale v letošním roce místní opět očekávají pomalý nárůst. Právě turismus je jejich hlavní obživou, a tak není divu, že se velmi dobře připravovali a hotely se snažily za každou cenu splňovat veškeré hygienické podmínky, které byly třeba k získání potřebného certifikátu a možnosti otevřít se turistům.
Starobylé město Myra patří mezi nejkrásnější svého druhu v Anatolii. Město je známo především svým dokonale zachovalým amfiteátrem z dob 4.–5. století př. n. l. V amfiteátru mohli hrát pouze muži a představení trvala klidně i několik hodin. Šlo o komedie, tragikomedie a tragédie. Další dominantou místa jsou unikátní lýkijské hrobky, které jsou vytesané ve skále. Právě Lýkie je historický region v Anatolii, který dnes administrativně spadá pod turecké provincie Antalya a Mugla.
Lýkové zesnulé pohřbívali specifickým způsobem. Hrobky vypadají spíše jako malá obydlí a mají dveře i střechy. Věřili, že démoni se snesou z nebe a odnesou duši člověka. Před každou hrobkou bylo zobrazeno, kolik peněz bude poté vybíráno, jelikož hrobky byly pronajímány a byly spíše pro bohatší obyvatelstvo.
Skalní hrobky i ruiny starověkého divadla odrážejí vlastnosti římského inženýrství.
Pamukkale je jedním z nejnavštěvovanějších míst v Turecku. Ročně ho navštíví dva miliony turistů. A není divu, toto místo je opravdovým unikátem a zanechá vás v úžasu. Pamukkale se přezdívá bavlníkový hrad, jelikož kaskádovitá jezírka pokrytá bílým travertinem vypadají jako z bavlny.
„Velmi horké prameny obsahující hydrogenuhličitan vápenatý zde stékají po svazích a tím, jak chladnou, vznikají travertinová tyrkysová jezírka. Tak vznikaly v průběhu mnoha tisíců let působivé terasy. A nepřestaly vznikat doposud, ročně se jezírka mohou rozrůst o 3–4 cm,“ popsala jejich vznik průvodkyně Čedoku Veronika Zehir. Na seznamu UNESCO je Pamukkale zapsáno jako světový unikát.
Zhruba 250 let př. n. l. tu bylo založeno lázeňské město Hierapolis.
Bazilika před vstupem do samotného města sloužila pro očistu. Očistit se musel každý příchozí, pak následovala kontrola, zda návštěvníci nemají nakažlivou kožní nemoc.
Prohlídka Green Canyonu je 17 km dlouhá plavba lodí, na které vás po celou dobu provází scenerie hor tyčících se kolem jezera smaragdové barvy. Green Canyon se nachází v pohoří Taurus, nedaleko města Manavgat, a se svými 184 metry je čtvrtou nejvyšší přehradou zvanou Oymapinar. Na území Turecka naleznete více než 300 přehradních nádrží, jezero v Green Canyonu je ale jediným, které umožňuje výlety lodí. Celá plavba byla v tajuplném duchu.
Pokud vám bude na pláži moc horko nebo nepatříte mezi nadšence do opalování, zajeďte se zchladit na horu Olympos neboli Tahtali. Hora dosahuje výšky 2 365 m n. m. a nabízí nádherné výhledy do okolní krajiny, v údolí se pak rozprostírá Antalya. Na vrchol vás během 15 minut vyveze lanová dráha. Nezapomeňte se přiobléct, protože teplota nahoře občas klesne i na −7 stupňů Celsia. Trasa lanovky je dlouhá 4 359 metrů.
Jelikož ležení na pláži není právě můj šálek čaje, na úpatí hory mě zaujala trampolína s houpačkou a za pár minut už jsem seděla připoutaná ve speciálním sedáku a přemýšlela jsem, zda to nebyla chyba. Adrenalin to byl pořádný, ale rozhodně to stálo za to. Kolikrát za život se totiž člověku podaří proletět se v oblacích?
Na své si tu přijdou i milovníci lyžování. V turecku najdete hned pět větších lyžařských středisek, která se svou vybaveností rovnají těm alpským. Tím nejmodernějším, na úpatí nejvyšší sopky Kappadokkie Erciyes (3 917 m n. m.), je středisko Kayseri se 102 kilometry sjezdovek. Nejlepší sněhové podmínky jsou tu od prosince do března.
Návštěva Turecka by se neměla obejít bez ochutnání pravé turecké kávy, která má do českého „turka“ daleko. V první řadě je třeba poznamenat, že tu do kávy nedávají mléko. Pravá turecká káva se pije černá, dá se případně osladit. Místní ji pijí několikrát denně, někdy ji prokládají silným čajem. Příprava není složitá, ale vyžaduje kvalitní kávu a speciální konvičku zvanou džezva. „Do džezvy dáme požadované množství studené vody, dvě lžičky kávy a vaříme. Až káva začne pěnit, odstavíme a pak proces ještě jednou zopakujeme. Poté podáváme,“ popsal proces přípravy průvodce Čedoku Mehmet Eskin.