Pětadvacet let od požáru hotelu Olympik
Před 25 lety pražští hasiči zasahovali u jednoho z nejtragičtějších požárů novodobé historie. Při požáru hotelu Olympik zemřelo 8 lidí. Lidé utíkali i na parapety.
Požár, který 26. května 1995 postihl pražský hotel Olympik, patří i v současnosti k nejtragičtějším událostem svého druhu v historii České republiky. Hustý dým připravil o život osm zahraničních turistů a spolu s plameny zranil další tři desítky osob. Z čela žebříčku nejhorších požárů v Česku jej sesadila až zkáza opuštěné budovy na pražské Florenci, v níž koncem října 2010 uhořelo devět lidí.
Požár hotelu Olympik vznikl kolem šesté hodiny večer v místnosti pokojských v 11. patře. Součástí jejího vybavení byla lednička, na kterou kdosi z personálu položil prachovku, ručník nebo jinou snadno hořlavou věc. Později provedený vyšetřovací pokus ukázal, že k vzplanutí odloženého předmětu stačilo teplo stoupající od agregátu chladničky.
Čidlo instalované u stropu místnosti rodící se požár rozpoznalo a spustilo poplach. Jako první dorazila na místo dvojice zaměstnanců hotelu s ručními hasicími přístroji. Jejich snaha o zkrocení plamenů však byla marná. Průvan vzniklý otevřením dveří požár naopak rozdmýchal a plameny provázené hustým kouřem se vyvalily do chodby. Odtud se rychle šířily dál, živené hořlavým materiálem ve stropních podhledech a kobercích.
Zatímco personál začal s evakuací hostů, blížily se k hotelu první hasičské vozy. Z dálky viditelný sloup dýmu stoupající z okna v 11. patře osmnáctipodlažní budovy dával tušit, že nepůjde o jednoduchý zásah. Leckdo z přihlížejících si možná vzpomněl na americký katastrofický film Skleněné peklo, jehož námětem byl zničující požár fiktivního sanfranciského mrakodrapu.
Oběti pocházely ze 4 zemí
Hosty odříznuté v nejvyšších patrech hotelu nejvíc ohrožoval hustý kouř, stoupající schodišťovou šachtou. Řada z nich před dýmem utekla na okenní parapety pokojů. Ačkoliv při jejich záchraně pomocí žebříků nebyla nouze o dramatické okamžiky, dostali se všichni bez újmy na zem.
Záchranářům se podařilo dostat z hořícího objektu kolem stovky lidí. Kromě žebříků a výsuvných plošin byl do akce nasazen i vrtulník, který evakuoval osoby shromážděné na střeše. Mimořádnou odvahu projevil hasič Václav Syblík. Se skupinkou hostů se zavřel v jednom z pokojů, mokrými prostěradly utěsnil dveře a jakmile to bylo možné, vpustil oknem do místnosti vzduch. Když posléze dorazili jeho kolegové, aby všechny uvězněné odvedli do bezpečí, pokračoval Syblík dál ve své práci.
Požár se podařilo dostat pod kontrolu krátce před půl desátou večer a o 20 minut později byl definitivně uhašen. Přes veškerou snahu záchranářů přišlo o život osm osob z řad hotelových hostů. Tři z nich přijeli do Česka z Belgie, dva z Finska, stejný počet přicestoval z USA a jedna oběť pocházela z Německa. Požár rovněž způsobil zranění více než třem desítkám osob, včetně dvou zasahujících hasičů. Hmotnou škodu vyšetřovatelé vyčíslili na 37 milionů korun.
Hasičům v hlavním městě požár pomohl prosadit přísnější normy o únikových cestách v domech a přispěl také k výrazné obměně vybavení. Následně byl prověřen i stav dalších pražských hotelů z hlediska požární bezpečnosti.
Více než 15 let stála tragická událost v hotelu Olympik na samém vrcholu žebříčku nejtragičtějších požárů v historii samostatné České republiky. Situace se změnila noci na 27. října 2010, kdy plameny zachvátily k demolici určený drážní objekt na pražské Florenci. V troskách ohořelé budovy, v níž často přespávali bezdomovci, našli záchranáři těla devíti lidí. Podle policie katastrofu způsobil svou nedbalostí při zacházení s otevřeným ohněm čtyřicetiletý muž, který byl jednou z obětí požáru.
Stejný počet obětí jako požár hotelu Olympik si vyžádal letošní lednový požár v domově pro zdravotně postižené ve Vejprtech na Chomutovsku. V budově, kde byli umístěni muži s mentálním a kombinovaným postižením, se navíc zranily tři desítky lidí, z toho tři těžce. Příčinou neštěstí byla manipulace s otevřeným ohněm.
Mezi nejtragičtější požáry v historii českých zemí patří požár v listopadu 1984 v Ústavu sociální péče v Měděnci v severních Čechách, při němž zahynulo 26 chovanek.
