V dětství čelila domácímu násilí, únik hledala v drogách. Markétu „spasilo“ až předávkování
Většina lidí si s dětstvím pojí šťastné vzpomínky, v případě dnes 18leté Markéty se spíše jedná o noční můru. Roky se sestrou přihlížely, jak jejich maminku Ludmilu fyzicky a psychicky týrá vlastní manžel závislý na alkoholu. Když chtěla matku bránit, schytala ránu i ona. Momenty naděje střídaly v průběhu let propady do beznaděje, které mladou dívku nakonec dovedly do party lidí holdujících alkoholu a drogám. Markéta se předávkovala, načež skončila v ústavu. Dnes, po smrti otce, se cítí konečně bezpečně.
Již odmalička Markéta ze Zlína přihlížela tomu, jak její otec psychicky i fyzicky týral matku. „Táta hodně pil. S kamarády nejdřív chodil jen na pár piv, pak už se ale stále častěji opíjel a navíc začal hrát na automatech. Domů přicházel pozdě v noci, mámu vždy vzbudil a fyzicky ji napadal. Někdy ji zbil i do krve. Když jsem se ji snažila bránit, schytala jsem facky také,“ líčí dnes 18letá dívka.
ČTĚTE TAKÉ: Tragédie ve vlaku odhalila obavy Britů. Pocit bezpečí mizí, nože se staly symbolem strachu
Její slova potvrzuje i 45letá Ludmila, maminka Markéty a 15leté Lucie. „Manžel v té době pracoval tři dny v týdnu, čtyři býval doma – a to bylo peklo. Když měl volno, trávil celý den v baru. Vracel se v noci, opilý a dožadoval se peněz. Odmítala jsem mu je dát, ani jsem neměla z čeho. Byla jsem na mateřské s dvěma dcerami, žádný velký příjem jsem neměla. Pokaždé se rozzuřil, bil mě a házel po mně hrnce nebo reprobedny. Jednou na mě vytáhl i nůž,“ vzpomínala.
Táta byl chytrý a mámu bil tak, aby to navenek nebylo vidět.
O tom, čemu doma čelí, však nikdy nikomu neřekly. Když byl otec střízlivý, choval se normálně. Nikdo z okolí nic netušil.
„Táta byl chytrý a mámu bil tak, aby to navenek nebylo vidět. Navíc nám zakazoval jezdit k babičce a k máminým sourozencům,“ popsala Markéta. Její maminka měla pocit, že je všechno její vina. „Manžel byl velký manipulátor. Tvrdil, že je všechno moje vina, protože nás musí živit. Pořád opakoval, že kdybych mu dala peníze, neubližoval by mi. Měla jsem obrovský strach, hlavně o dcery, zároveň jsem se ale styděla,“ přiznala Ludmila.
Čtěte také
„Nenapadlo mě obrátit se na linku bezpečí nebo se například svěřit praktickému lékaři. Před ním se mi naopak dařilo modřiny skrývat pod oblečením, takže si ničeho nevšiml. Dcery se při kontrolách nebo pravidelných prohlídkách u lékařů také nikdy o ničem nezmínily,“ podotkla.
Když bylo Markétě deset let, Ludmila už týrání nevydržela a s dcerami se odstěhovala.
Máma mu uvěřila a opět jsme začali bydlet společně. Brzy ale začal zase pít – se sestrou nás dokonce bral do hospod a k automatům.
„Táta nás pořád přemlouval, ať se vrátíme. Často na nás čekal před domem, v noci spával venku v autě, aby s námi mohl hned ráno mluvit. Sliboval, že se polepší,“ vzpomínala Markéta. Později dokonce podstoupil protialkoholní léčení, po němž manželku přesvědčil, že s pitím skončil.
„Máma mu uvěřila a opět jsme začali bydlet společně. Brzy ale začal zase pít – se sestrou nás dokonce brával do hospod a k automatům. Maminku v noci opět pravidelně bil,“ pokračovala Markéta. Na konci roku 2019 si její otec našel milenku, což byla pro Ludmilu poslední kapka: „Máma tátu vyhodila a o několik měsíců později se s ním rozvedla.“
Nová rodina ji „dohnala“ k drogám
Problémy však neskončily. Markétin otec se znovu oženil a s novou partnerkou měl dítě. To jeho nejstarší dcera nesla velmi těžce.
„I když nás táta doma týral, nemohla jsem se smířit s tím, že má novou ženu a dítě. Bylo mi úzko a psychicky špatně. Začala jsem utíkat z domu a přidala se k partě, ve které se hodně pilo. Dvakrát jsem skončila v nemocnici s otravou alkoholem,“ líčila Markéta, které v té době bylo 14 let. V partě se dostala i ke drogám. „Nejčastěji jsme užívali pervitin, vyzkoušela jsem i kokain a extázi,“ přiznala.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Hrůzný případ ze Slovenska: Pohřešovanou dívku měli unést a znásilnit. Věznili ji na půdě.
Na podzim roku 2022 se Markéta předávkovala a rychlá záchranná služba ji odvezla do nemocnice. Domů se nevrátila – lékaři ji po konzultaci se sociálním pracovníkem a maminkou poslali do výchovného ústavu. Otec se v té době s rodinou téměř vůbec nestýkal, takže o problémech Markéty netušil.
„Sama jsem se musela rozhodnout, jestli dám Markétku do ústavu. Byla jsem bezradná. Dcera nevypadala dobře a vážila jen 39 kilo. Lékaři mi řekli, že mohu být ráda, že ji zachránili. Proto jsem se vším souhlasila,“ líčila Ludmila.
Čtěte také
Markéta v ústavu strávila více než půl roku, kde se jí věnovali speciální pedagogové, psychiatři a terapeuti. „V té době jsem měla pocit, že už nikdy nebudu šťastná,“ podotkla. Brzy však pochopila, že alkohol a drogy její psychické problémy nevyřeší. Když se z ústavu vrátila, začala chodit na střední školu a s lidmi z party se přestala stýkat.
„Cítila jsem se lépe. Úzkostné pocity jsem sice občas mívala, ale díky lékařům jsem věděla, jak emoce zvládat. Nepříjemné zážitky jsem se naučila zpracovat,“ pokračovala Markéta.
Další nápor na její psychiku přišel letos na jaře, kdy otec zemřel. „Táta se upil k smrti. Nejprve jsem měla strach, že to psychicky nezvládnu. Ale vybrečela jsem se a pak se mi naopak nesmírně ulevilo. S maminkou a sestrou se teď konečně cítíme bezpečně,“ dodala Markéta.
Ludmila: Vyhledejte pomoc co nejdříve
„Markéta zažila domácí násilí jako svědek a navíc fyzické týrání, jako přibližně dalších 17,1 procenta českých dětí, jak vyplývá ze Studie negativních zážitků v dětství (ACE) v České republice. To vedlo k úzkostem a následně k hledání úniku v partě, alkoholu a drogách. Naštěstí se dostala k odborníkům, kteří jí pomohli konstruktivně zvládat emoce a poradili, jak trávit volný čas,“ podotkla Jana Krzyžánková, praktická lékařka a členka Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP.
Čtěte také
Dnes Markéta studuje s vyznamenáním, hraje fotbal, tančí a hraje na kytaru. Zdá se, že našla své životní směřování a lásku. „Potíže z náročného životního startu překonala. Mám z ní upřímnou radost. Přála bych si, aby Markétin příběh inspiroval všechny, kdo trpí, k tomu, aby cestu z násilného prostředí hledali co nejdříve a využili veškerou dostupnou i vzdálenou pomoc,“ dodala lékařka.
Ludmila dnes lituje jedné věci: že se od manžela nedokázala odpoutat dříve. „Bála jsem se od něj odejít – a to byla chyba. Pokud se nějaké ženě děje něco podobného, měla by co nejdřív vyhledat odbornou pomoc a z násilného prostředí utéct zavčasu a nenechat se zatlačit do kouta. Sama ale vím, že to vůbec není jednoduché,“ dodala.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Týraný pes Hero: Někdo na něj lil Savo, odhadují veterináři. Poleptanou má většinu těla.