Vyrazte na Kladenský zámek a potkejte Broučky i Krtečka. Tady se bude líbit nejen dětem
Jsou to pohádky, na kterých vyrostly generace. Jejich kouzelný svět plný laskavosti umí upoutat a potěšit nejen dětského diváka. A v Kladenském zámku je teď máte na jednom místě. Tady našli dočasný domov Broučci Zdeňka Podhůrského i Krteček Zdeňka Millera. A spolu s nimi i parta z videohry zvané Chuchel. Z jednoho světa fantazie tady bez čekání hravě přejdete do druhého. A co je vůbec nejlepší? Dotýkat se exponátů je tu nejen dovoleno, ale dokonce doporučeno.
Návštěva Kladenského zámku není jen o tom zabavit děti na jedno odpoledne. Přináší jedinečnou možnost strávit společně čas, během kterého sdílíte svět, v němž se stírá věkový rozdíl. Dětem se plní tajné sny o setkání s pohádkovými hrdiny, dospělí se vracejí do let, kdy nic nebylo nemožné a obývák se každý večer měnil v dějiště výprav za dobrodružstvím.
Připravte se na intenzivní zážitky plné jásotu, smíchu a vlastního tichého rozjímání nad jedinečným umem starých mistrů výtvarníků, kteří svými nápady a vizemi neuvízli v čase a zanechali po sobě mnohem víc než prosté vzpomínky.
Čtěte také
Broučci a loutkový svět Zdeňka Podhůrského
„Výstava Zdeňka Podhůrského je interaktivní, nikoli pouze o tom představit, co světu dal. Tady si lze vyzkoušet principy, na kterých pracoval — stínohru, vodění loutek... Děti se tu také mohou obléct například do kostýmu broučka, nasadit si tykadla...“ líčí možnosti výstavy Jaroslav Keimar, pověřený tiskový mluvčí Magistrátu města Kladno při natáčení pořadu Prima Česko.
Zatímco děti neomylně zamíří do dvou zadních částí výstavy, dospělí se s velkou pravděpodobností zastaví hned v první místnosti. Tady je zaujme tvůrčí prostředí Zdeňka Podhůrského a zhlédnout mohou i dokument o něm. „Dokázal propojit architektonické uvažování o prostoru s mimořádnou řemeslnou precizností a výtvarnou imaginací. Jeho loutky vznikaly nejen pro divadelní inscenace a výstavy, ale také pro reklamní filmy, dětské televizní pořady či animovanou tvorbu. Výstava připomíná osobnost autora, jehož práce formovala vizuální podobu dětského světa několika generací diváků,“ dodává Jaroslav Keimar.
Nejednoho z návštěvníků zas a znovu udiví něha a laskavost, které z děl jednoho z nejvýznamnějších výtvarníků dvacátého století vyzařují, jak ostatně vzpomíná jeden z nejpovolanějších, jeho syn, Zdeněk Podhůrský mladší. „Ty loutky jsou pozitivní. Jedna loutkářka, se kterou jsme o tátovi natáčeli dokument, říkala, že mají duši. Prý to říkala už tátovi, protože on ji učil. A já musím říct, že jsou precizní, velmi dokonale dělané. Na většině loutek, které byly dělané pro televizi, nebyly vidět žádné nerovnosti. A jejich výrazy? Táta byl vynikající kreslíř, dostal dokonce nabídku od Walta Disneyho, aby s ním pracoval. Ale tatínek byl hodně svobodomyslný a zaprvé nechtěl odcestovat a druhá věc byla, že nesnesl nikoho nad sebou. A tak Walta Disneyho odmítl. Byl každopádně skvělý kreslíř a ta jednoduchá stylizace, to je prostě jeho styl.“
Málokdo měl přitom k tvorbě Zdeňka Podhůrského tak blízko jako jeho syn, který dodnes vzpomíná na společné chvíle strávené v ateliéru. „Těch vzpomínek je strašně moc. Jsou to vůně, tenkrát se lepilo klihem a velmi to zapáchalo. A potom lipové dřevo, táta dělal zásadně z vyschlého lipového dřeva. Potom nitro barvy, ty tam taky byly pořád cítit. A prostě to všechno dohromady tvořilo směs, kterou si člověk pamatuje,“ líčí herec a moderátor, který otcovu tvorbu uznává natolik, že se sám do tvorby loutek pustil.
Dokázal na svět přivést postavu, která už žila jen na plátně a ve vzpomínkách. „Je to Barunka, kterou namluvila Jiřina Bohdalová. Je to moje chlouba, protože se mi podařilo vytvořit repliku jen podle toho, co jsem odkoukal na internetu. Tatínek totiž výjimečně nenechal od téhle loutky žádné nákresy,“ líčí herec, jenž při natáčení sedí v obklopení postav, které tak dobře známe.
Na výstavě jsou k vidění nejen Broučci, ale také kouzelné postavičky Neználka, Čokoládového panáčka nebo Čmeláka Aninky.
Čmelák Barunka, loutka, kterou vyrobil Zdeněk Podhůrský mladší. Zdroj: archiv CNN Prima News
Zdeněk Miller nejen krtek
Druhý fenomén, jenž překonal bariéry času a technologických vymožeností a svou laskavostí dobývá nejen dětská srdce. Při příchodu na výstavu o Zdeňku Millerovi a jeho práci na chvíli zapomenete na všední starosti. Zatímco v dětech vzbudí nadšení herna se skluzavkou, raketou a tak důvěrně známými postavičkami v nadživotní velikosti, vy se zřejmě zahloubáte do vzpomínek na samotného autora. „Dva ze tří vyhrazených prostorů představují tvorbu Zdeňka Millera v širším kontextu a ne pouze v návaznosti na postavu Krtka, ale Zdeňka Millera jakožto výtvarníka v celé jeho celistvosti. Protože Zdeněk Miller byl kladenským rodákem, a tak není náhodou, že ta expozice se nachází právě tady na kladenském zámku,“ uvádí Jaroslav Keimar. A dodává: „Malí návštěvníci se zde mohou ponořit do Krtečkova světa v mile zpracované herně, v pohádkách se setkat s jeho kamarády. Dozví se, proč se vlastně autor pro zvířátko krtka jako svou animovanou postavičku rozhodl a jak Krteček vznikl.
I pracovnu Zdeňka Millera, v níž své vize přetvářel v umění dlouhých 50 let, si tady můžete prohlédnout. A stejně tak snadno autor i dlouho po svém odchodu nechává nahlédnout do vzpomínek na vlastní dětství, o němž vyprávěl s odzbrojující upřímností. „Já byl to ubulený dítě, který školu nenávidělo, takže když k mojí lavici kráčelo procesí učitelů se školníkem, dostal jsem strach. Překvapení z pochvaly pak pro mne bylo takovým povzbuzením a vyznamenáním, že mne od té doby - vlastně dodnes, protože maluju denně - nikdy kreslířská vášeň neopustila,“ stojí mimo jiné na tabulích visících na zdech výstavy.
Dále se tady lze těšit na originály skic, oceňovanou černobílou filmovou prvotinu inspirovanou Kladnem - O milionáři, který ukradl slunce či dokument o výletu Krtka do vesmíru.
Čtěte také
Zachuchleno
V originální české videohře z dílny studia Amanita Design s názvem Chuchel jde o třešeň. Na výstavě Zachuchleno jde především o zábavu. A ta na sebe při návštěvě prvního patra Kladenského zámku nenechá dlouho čekat. Ostatně kde jinde si můžete vystřelit z obřího praku a beztrestně trefovat roztomilé postavičky? A nejen to! Tady je dokonce povoleno vyzkoušet vhozením kuliček, jak dlouhý je takový sloní chobot, jak zdatně si vedete při průlezu laserovým bludištěm (spoiler: dospělí mají smůlu) či zda umíte rozesmát smutného smajlíka. A především, co ve vás dřímá jako v potenciálních filmových tvůrcích. „Oblíbená hra zejména pro starší děti funguje na principu stop motion, kdy nafotíte obrázky, přičemž do jedné vteřiny filmu potřebujete 12 obrázků a právě na jejich základě pak můžete vytvářet vlastní krátký animovaný film,“ vysvětluje jeden z hlavních taháků výstavy Jaroslav Keimar.
K dispozici mají návštěvníci nejen dostatek postaviček, ale i hudební nástroje, s jejichž pomocí lze nahrávat zvuky, a hlavně dva tablety, na nichž mohou tvořit. Buď horizontálně u stolu nebo vertikálně s pomocí magnetické tabule. A na co nesmíme zapomenout — tady je nejen povoleno koukat na telku, tady si v ní dokonce můžete zahrát. A to s pomocí maňásků.
A zatímco děti se zachuchlí do vlastní zábavy, dospělí si mohou vydechnout při jiné podívané. „Za zmínku stojí barokní kaple sv. Vavřince, která vznikla v 18. století při barokní přestavbě podle návrhu architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera. A zajímavá je i pracovna břevnovského opata, která odkazuje k historii kladenského zámku,“ zve dále Jaroslav Keimar. Na další tipy na výstavy pro dospělé v těsné blízkosti expozice Zachuchleno, se podívejte v reportáži v úvodu článku.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Místo vyhození do šrotu se jí vrací dávný lesk: Úzkorozchodná trať v Budislavi
