Zemřel významný český šlechtic. Jeho rodu patří zámek Boskovice, za komunismu byl garážmistr

Rod Mensdorff-Pouilly patří ke staré francouzské šlechtě z Lotrinska, o níž jsou první zmínky nejméně ze 14. století. Příbuznou rodu, jehož heslo zní „Statečností a láskou“, byla britská královna Viktorie nebo belgický král Leopold I. V českých zemích se rod objevil v první polovině 19. století, kdy získal do vlastnictví mimo jiné zámek Nečtiny v západních Čechách a zámek v Boskovicích na Moravě. Po roce 1948 byl rodu boskovický zámek komunisty zabaven, v roce 1991 jej ale v restitucích získal zpět. Od té doby se o zámek staral potomek rodu Hugo Mensdorff-Pouilly.

ČTĚTE TAKÉ: Hertl radil Harrymu, jak vhodit hokejové buly. Princ pak po gólu předvedl i krátký taneček

Hugův otec, hrabě Alfons Karel (1891–1973), odolal během druhé světové války nátlaku nacistických úřadů, odmítl německou národnost a v roce 1939 podepsal známé prohlášení české šlechty. Za tyto postoje byla na jeho majetek uvalena nucená správa. Přestože se na konci války zapojil do odboje, po roce 1948 čekala rod konfiskace boskovického majetku.

Bude Schwarzenberg uložen na Orlíku? Nerad bych ležel ve vlhku, říkával podle kastelána

Domácí

O konání posledního rozloučení s Karlem Schwarzenbergem je jasno, uskuteční se 9. prosince v poledne v Chrámu svatého Víta. Místo jeho posledního odpočinku však zatím není známé. Mluví se o tom, že rodina hodlá po obřadu uložit ostatky zesnulého politika do rodinné hrobky u zámku Orlík. Pohřeb v katedrále na Pražském hradě není pro politické špičky samozřejmostí. Kterým z osobností se této pocty dostalo?

Hugo prožil dětství v přísně katolické výchově, do konce roku 1944 navštěvoval gymnázium v Brně, později v Boskovicích. V dubnu 1948 se spolu s rodiči a sestrou Terezií pokusil o odchod do ciziny, který se však nezdařil. Proto byl Hugo Mensdorff-Pouilly vyloučen ze všech škol v Československu. Jeho tři sourozenci emigrovali a žili v Německu, Francii, ale i v Jižní Americe.

Po mnoha zdravotních i politických problémech mohl v roce 1950 nastoupit do práce v Praze, kde posléze žil. V říjnu 1951 nastoupil vojenskou službu u „pétépáků“, kde sloužil dva roky a sedm měsíců. Po celou dobu komunistického režimu mohl vykonávat pouze podřadné práce – pracoval například jako skladník, garážmistr či v kanceláři.

V roce 1990 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí, v letech 1990–1994 byl vicekonzulem na velvyslanectví v Paříži, v letech 1995 až 2007 byl radou velvyslanectví Suverénního řádu maltézských rytířů v ČR. Hlavně se ale staral o boskovické panství – kromě zámku bylo rodu postupně vráceno i na pět tisíc hektarů půdy, celkem asi 90 procent bývalého majetku.

VIDEO: Zemřela Zdena Hadrbolcová