Zaujal nás v deníku Slobodna Dalmacija článek, rozebírající příspěvek jednoho čtenáře na jeho facebooku, který se týká chování turistů na jedné chorvatské benzínce. Autor článku to komentuje slovy, že příběh je šokující, ale rovněž i pro zasmání. Je to tak, že turista s nepatřičným plastovým kanystrem v autě je v případě nehody potenciálním „teroristou“. Na zmíněný příspěvek okamžitě reagují další a další čtenáři, jejichž vyprávění uv?
Příběh 1: Bojujeme s teroristy a máme je mezi sebou
„Popíjím kafíčko u bezínky a vidím přede mnou jakési cizince. Odkud jsou, raději nebudu zmiňovat. U své škodovky otevírají kufr. Tahají vše ven, počínaje toaletním papírem, přes jídlo atd., až nakonec vytahují čtyři desetilitrové plastové kanystry. Všechno, až na kanystry, vrací zpět. Otvírají první kanystr, druhý… otvírají dvířka od palivové nádrže, nevěřím svým očím… lejou to do auta. Jsme přitom na benzínce a nalévají benzin do auta. Není to víno, ani nezůstali bez paliva stát a další zásobu vezou s sebou… čtyři kanystry. Prázdné je nakonec zahodili do kontejneru. Krucidíro… stát bojuje s migranty, aby mezi nimi nebyli skrytí teroristé a tady máme turisty - teroristy mezi námi v koloně aut na silnici a teď na benzínce. Když by se tito šetřílci vybourali, bouchnou jejich čtyři kanystry a na ostrově Pag se smaží všechny ovce včetně nás. Byl by to olympijský oheň pitomých šetřílků… a vůbec se nejednalo o Čechy,“ píše svůj příběh na facebooku Jadranko Hodak z Gospiće. Přidává k tomu fotografie nezodpovědných turistů (viz nahoře) a dodá s trochou legrace, že na konci léta Jadran vyschne, neboť si turisté v kanystrech odvezou domů trochu moře.
Příběh 2: Ceny se v sezóně zvednou o třicet procent
„Myslím si, že je normální, že si turisté s sebou na Jadran vozí všechno s sebou. U nás v obchodě stojí flaška piva sedm kun (25 Kč), což je u nich cena piva v hospodě. V obchodě stojí dvakrát tolik než v sousední Bosně. Zdejší chorvatské obchody mají sezónně o třicet procent dražší zboží než jindy. Ví se, že v našem obchodě je vše dražší, než v Polsku nebo Čechách, třeba až o padesát procent. Proto, drazí Poláci a Češi, si nacpěte vše do auta až po střechu, protože v obyčejném plechovém bufáči zaplatíte za pivo dvacet kun. Každodenně jsem s těmito cizinci v kontaktu. Říkají, že by byli na hlavu padlí, kdyby si za tu cenu koupili pivo,“ píše Karlo Tolić.
Příběh 3: Zmrzlinu už nekupuji
„Včera na římském fóru v Zadaru jde dvojice a má jednu zmrzlinu dohromady. Ona si lízne a pak on. Jsou to cizinci. Jeden kopeček a oni jsou dva. Po chvíli si se zmrzlinou sednou do kavárny a přijde číšník, objednají si jedno cappuccino. Oni dva a jedna káva, jedna zmrzlina. Co se mi nelíbí, není to, ale že nás Chorvaty představují jako chudáčky. O čem je potom tato dvojice?“ píše na facebooku Anita Plišo Vidakovićová. Na to jí odpovídá Magzan Morana: „Anito, proboha, když si uvědomím, kolik stojí jeden kopeček zmrzliny, raději už zmrzlinu nekupuji.“
Příběh 4: Pryč s nimi
„Pryč s takovými turisty a s tímto způsobem turistiky. To majitel apartmánu jim raději dá peníze, sbalí si kufry a zmizí. Ať je již nikdy nevidí,“ vylévá si svůj hněv Nada Jovanovićová a Domagoj Harjač si myslí, že Češi jsou šetřílci a dodá, že je pozná podle toho, že nosí ponožky do sandálů.
Příběh 5: Doznání
„Ale jděte. Když jsme byli v Německu, jezdili jsme do blízkého lesa a grilovali jehňátko nebo sele. Dávali jsme přitom velký pozor, aby nás Němci neviděli a nezavolali policii,“ obhajuje chování cizinců v Chorvatsku Biljana Demićová.
Mirko Radušević