Právě v jedenáct dopoledne dnes začalo pokračování nevídaného boje lídrů zemí osmadvacítky o Evropu. Jde o důkaz, že Evropa se již radikálně změnila.
Agentury dnes publikují prohlášení českého premiéra Babiše pro média po jeho příjezdu na místo konání, že pro skupinu zemí V4 není socialista Frans Timmermans přijatelný: „Přejeme si takového předsedu Komise (EK), se kterým bude moci náš region komunikovat a který se k nám nebude chovat negativně. Máme problém pouze s jedním jménem.“ Podle Babiše by bylo nejlepším řešením obsazení místa předsedy Komise kandidátem vítěze květnových eurovoleb, Evropské lidové strany (EPP).
Lídři osmadvacítky se pokoušejí již třetím dnem domluvit na kompromisním řešení nejen předsedy Komise, ale zároveň předsedy Evropské rady, šéfa diplomacie EU a předsedy Evropské centrální banky. To, že se již přes dvacet hodin nejvyšší představitelé bezúspěšně dohadují o spitzenkandidátech, snižuje kredibilitu EU. Dnes přichází server Euroactiv se sdělením, že EPP chce přehodnotit a spíše zrušit seznam spitzenkandidátů jen proto, aby získala post předsedy EK. Za toho předpokladu se vrací jako možný kandidát na nejvyšší post v EU, brexitový vyjednávač a člen EPP Michel Barnier. Má prý podporu nejen liberálů, ale i levicového řeckého premiéra Alexise Tsiprase.
Jak uvádí dále Euroactiv, na jednání skupiny EPP se zástupci této frakce domluvili, že v žádném případě se Timmermans nesmí stát předsedou. Navzdory Angele Merkelové, která se již domluvila s liberály a socialisty na jeho nominování s tím, že Manfred Weber se stane předsedou Evropského parlamentu. V neděli odpoledne se však do diskuze vložil chorvatský premiér Andrej Plenković zastupující EPP a namítnul, že Weber se má stát předsedou Komise, ostatní pozvedli obočí a zeptali se: „Copak nevíte, co se na summitu G20 v Osace domluvilo?“ - tím prasklo, co se vlastně stalo, že Merkelová a Weber se domluvili bez přítomnosti některých členů EPP. To Plenkoviće a litevského premiéra Skvernelise naštvalo, přidal se k nim bulharský premiér Bojko Borisov a obvinili Merkelovou ze zákulisních jednání v Osace.
Dnes jsou ve hře mimo již uváděných Webera, Barnieara a Timmermanse další kandidáti a média píší o v EU považované bulharské političce a ekonomce Kristalině Georgievové, belgickém premiérovi Charlesi Michelovi, dánské komisařce Margrethe Vestagerové nebo o dalším belgickém politikovi, Guy Verhofstadtovi.
Nelze než konstatovat, že Evropa se změnila. Nejen, že socialisté ztratili v EU své pozice, ale také již nebudou procházet zákulisní manévry, na které byla zejména kancléřka Merkelová zvyklá, že projdou.
Mirko Radušević