paliativní péče foto youtube
Za posledních několik let se smrt postupně vytěsnila na takzvaný okraj společnosti a lidé odchod svých blízkých většinou vnímali tak, že je-li člověk nemocný a trpí například rakovinou – umírat by neměl doma, ale v nemocnici kde se o něj personál v nejtěžších chvílích postará.
Vrátíme-li se v čase nazpět, a to v řádu padesáti a více let, bylo naprosto běžné, že se o umírající starali ti nejbližší – rodina. A právě návrat k přirozenému odchodu lidí z toho světa podporuje Ministerstvo zdravotnictví společně s Českou odbornou společností paliativní medicíny a Fóra mobilních hospiců.
„Dokument (k dispozice ZDE), který vznikl, bude sloužit pro pojišťovny, odbornou veřejnost, ale i pro pacienty a jejich rodiny. Srozumitelným způsobem, který by umožňoval, aby se zlepšila kvalita, která by mohla být ovlivněna. Plán paliativní péče je stanoven a realizován multiprofesním týmem na základě individuálních potřeb pacienta a jeho blízkých. V souladu s principy paliativní péče zahrnuje nejen farmakologickou a nefarmakologickou formu opatření, ale také komunikaci s pacientem a rodinou, která se zaměřuje na hodnocení kvality péče,“ oznámila tisková mluvčí Ministerstva zdravotnictví Gabriela Štěpanyová.
K dokumentu se také vyjadřuje předsedkyně Fóra mobilních hospiců Monika Marková v tiskové zprávě: „Dokument bude vodítkem nejen pro pojišťovny, ale také pro pacienty a jejich rodiny. Srozumitelným způsobem ukáže, jakou kvalitu poskytované péče mohou očekávat od mobilních hospiců, které pečují o nemocné a umírající. "Standardy jsou důležitým milníkem pro veřejnost, a to především pro pozůstalé. Mohou se přesvědčit, jestli například jejich maminka dostala maximum péče k důstojnému odchodu."
Odborníci se postarají jednak o umírajícího, ale také o rodinu, které pomohou vyrovnat se s odchodem blízkého. Péče o rodinný kruh může trvat i několik dní po smrti, kdy se podle nových standardů mají odborníci o rodinu starat. Takové služby jsou pro pacienta, ale i blízké bez poplatku. Úhrada jde z veřejného zdravotního pojištění.
Ne vždy je ale možné, aby umírající zůstal doma. V takovém případě lze takového člověka umístit v hospici, kde se o něj i blízké stará stejný tým odborníků.
„Do hospice přicházejí proto, že není možné zajistit péči o ně v domácím prostředí. Není možné pro ně poskytovat péči na lůžku v nemocnicích. Je důležité vše udělat pro to, aby oni sami měli možnost poznat, že jsme tu pro ně, že stojíme vedle nich, že je doprovázíme a že s nimi půjdeme až do těch posledních chvil. Není vždy nutné při prvním setkání říct úplně vše. Na to máme na druhou stranu dostatek času a je na nás, lékařích, abychom pacientům nevzali naději, já to mám třeba nastavené tak jako naději na další život. Při sdělování informací je důležité toho nemocného nepředběhnout, říkat vždy pravdu a tu pravdivou informaci vyvažovat,“ uvedl hospicový lékař Jindřich Polívka.
Někteří lidé nechtějí svým odchodem ještě více zatížit vlastní rodinu
Takový názor má seniorka paní Věra, které lékaři ukončili léčbu rakoviny pro nemožnost operace. Její nádor v těle je příliš velký, prorůstá ji vnitřní stěnou a tlačí na páteř. Pětaosmdesátiletá žena se rozhodla své poslední okamžiky strávit právě v hospici. Její děti a vnoučata ji tam každý den navštěvují a ona v hospici nachází svůj klid. Jeden čas bydlela u své dcery, ale po pár týdnech změnila názor a odešla sem do hospice.
„Chtěla jsem sama odejít. Chvilku jsem u nich byla. Ať vás miluje, jak chce a kdo chce, tak jste jim vlezli do jejich rodiny a znáte je do detailu. Svým způsobem rozhodíte jejich normální život,“ uvádí paní Věra.
Bez týmu sester a lékařů by sama doma být nemohla, a to právě kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu. Péči rodiny v době, když odjedou z návštěvy domů, suplují zdravotní sestry.
„Sestřičky, to jsou andílci, to jsou tak hodné holky. Každá by měla dostat metál. Představte si, že tady tak ležíme a třeba je nás pětadvacet na patře, jeden případ hezčí než druhý. Jsou přitom pořád usměvavý, to je fantastický. To je řemeslo, které bych nechtěla dělat, i kdyby ho platili třeba šestkrát, jak ho mají sestry placený,“ pokračuje seniorka Věra.
Většina zdravotních sester, které slouží v hospici, berou svou práci jako poslání. Stejně to vnímá také sestra z hospice Dobrého pastýře v Čerčanech: „Od toho jsme tu. Když bude třeba, tak jsme u pacienta do poslední chvíle a doprovázíme ho - to je naše práce. Někdy vás to vezme, že se vám chce brečet jako každému a někdy vstanete a jdete zařizovat další věci“.
K dokumentu
Cílem péče o umírajícího pacienta je mírnění nepříjemných tělesných projevů nemoci a dosažení maximálního možného pohodlí. I to se mimo jiné píše v dokumentu pro zdravotní personál. Také v něm jsou plány a postupy pro každodenní péči ošetřovatelů i lékařů. Součástí péče je vedení dokumentace, která je přístupná pacientům i blízkým. Dokument, na kterém se podílel tým odborníků, vychází z roku 2016 a nyní je rozšířen o úpravy pro umírající lidi a jejich rodiny. Pravidla a stanovy, které se uvádí v dokumentu, na kterém spolupracovali odborníci společně s ministerstvem, je určen pro organizace, hospice, lékaře, které se jím mají řídit. Snahou ministerstva, ale také organizací je nová pravidla šířit mezi lidi tak, aby každý, kdo stojí na sklonku svého života, věděl na co má právo a jak se mu dá v těchto nejtěžších chvílích pomoci.
Martin Hlaváček
