ilustrační foto Zdroj: Pixabay
Populace tasmánských čertů je v ohrožení. Ďáblové medvědovití, jak se těmto zvířatům také říká, si totiž přenášejí mezi sebou dva druhy rakoviny, které je nemilosrdně zabíjí. Vědci ale zjistili, že lék, který se používá při léčbě rakoviny u člověka, by mohl zachránit i tato vzácná zvířata.
Vědci z univerzity v Cambridge přišli na zajímavou skutečnost. Lék, který byl primárně určen k léčbě lidské varianty rakoviny, může pomoci i při záchraně tasmánských čertů. Ďáblové jsou ve velkém ohrožení právě kvůli rakovině. Zhoubné nádory se rozšiřují během častých rvaček a nemoc vedla k závažnému poklesu populace těchto zvláštních a vzácných zvířat, která ve volné přírodě žijí pouze v Tasmánii.
„Když tasmánští čerti zápasí, často svého soupeře koušou do tváře. To pak oběť činí náchylnou ke vzniku tohoto specifického druhu rakoviny, která napadá tkáň,“ vysvětlil pro server stanice BBC vědec z Camridgeské univerzity Maximilian Stammnitz.
Zmíněné typy rakoviny jsou rozesety v různých částech ostrova. Zatímco jeden typ, který byl u ďáblů zaznamenán už v roce 1996, se rozšířil po celé Tasmánii, ten druhý se vyskytuje zatím jen na jihovýchodě ostrova a objevil se až v roce 2014.
Vědecký tým vedený doktorkou Elizabethou Murchisonovou přišel na to, že oba druhy rakoviny u tasmánských čertů rozvíjí především takzvané tyrozinkinázový receptory (RTK). Díky tomu vědci zjistili, že léky zaměřené na RTK, které byly vyvinuty pro boj s lidskými formami rakoviny, účinně zastavují také rozrůstání se nemoci i u tasmánských čertů.
„Tato studie nám dává naději, že lék, který pomáhá léčit lidi, může brzy zachránit také toto netradiční zvíře,“ neskrývala radost Murchisonová. Výsledky studie, která je zatím ve fázi laboratorního zkoumání, zveřejnil časopis Cancer Cell.
Ďábel medvědovitý je jediný žijící druh rodu Sarcophilus a od vyhubení vakovlka roku 1936 i největší žijící dravý vačnatec. Vzhledem připomíná malého, ale nadměrně svalnatého a zavalitého psa. V současné době již žije pouze v Tasmánii. Charakteristickými znaky jsou černá srst, dravý způsob příjmu potravy a především velmi zvučný hlasový projev. Jak to vypadá, když se takový tasmánský čert naštve, se můžete podívat zde (zapněte si zvuk):
