Tradiční řemesla v moderním pojetí. Barvení vajíček, výroba věnců i pečení beránka k Velikonocům patří

Velikonoce patří mezi nejoblíbenější svátky, pro mnohé je to období vítání jara. Jde o významný svátek, při kterém křesťané oslavují vzkříšení Ježíše Krista. K Velikonocům se váže řada tradic i zvyků, které se předávají z generace na generaci. Bohužel v posledních letech lidí, kteří se věnují tradičním řemeslům, pomalu ubývá. Přesto jsme vyzpovídali ty, kteří na ruční práci nedají dopustit a podělili se s námi o své zkušenosti.

Borkovanské kraslice s dlouholetou tradicí

„Malování kraslic je naše rodinná tradice. Moje babička i maminka, které už je 87 let, malovaly kraslice od dětství,“ vzpomíná Zdeňka Margoldová, jejíž rodina vyrábí a prodává ručně vyškrabované kraslice z Borkovan. „Babička vyprávěla, že sotva začala pořádně držet tužku, už se učila malovat kraslice. Maminka chodila do učení ke své budoucí tchyni od sedmi let. Bylo tedy velmi pravděpodobné, že i já se sestrami budeme v této tradici pokračovat,“ vypráví paní Zdeňka.

Technika, kterou zdobí kraslice, se nazývá vyškrabování. Ta je pro borkovanské kraslice typická. „I když se to přihlížejícím zájemcům zdá být jednoduché, chce to velkou zručnost,“ pokračuje Zdeňka. Dodává, že ruční řemeslná práce má stále svou nezastupitelnou hodnotu. „Naštěstí většinu těch krásných skvostů vytvořených lidskou rukou ještě nenahradily výrobky z 3D tiskárny,“ dodává s tím, že zájem naučit se ruční výrobu zatím stále ještě je.

Paní Margoldová s rodinou jsou křesťané a potrpí si na klasické zvyky a tradice, které k Velikonocům patří. „Děti chodí na Velikonoční pondělí s pomlázkou, barvíme vajíčka, koledníky pohostíme, pečeme cukroví a stoly zdobíme jarními rostlinkami. Ve váze nechybí zlatý déšť a na něm kraslice,“ říká.

Drátování kraslic Martina doslova propadla

Martina Kůřilová pochází ze Žeravic a s tvorbou velikonočních kraslic začala před sedmnácti lety. „Jako první jsem se pustila do kraslic děrovaných – madeirových. Po dvou letech jsem na internetu našla výzvu dráteníka pana Musila, která se týkala zápisu do České knihy rekordů,“ vypráví svůj příběh Martina, která se věnuje tradičnímu řemeslu drátování kraslic. Do hromadného rekordu byla vybrána a zapsána. Díky drátenickému kurzu u pana Musila tomuto řemeslu doslova propadla. „V současné době vyrábím kraslice děrované, drátované, reliéfní a zvířátkové,“ pokračuje Martina.

Nezaměřuje se pouze na období kolem Velikonoc, kdy je samozřejmě o její výrobky také zájem. Tvoří drátované produkty k Vánocům, narozeninám či jen tak pro radost svou nebo svých přátel. Martina je velmi akční žena. Vyjma tohoto tradičního řemesla vyrábí šperky z korálků a kamenů. „Současnou tvorbu doplňuji o keramické polotovary, které si sama vyrábím,“ uzavírá.

Jutové věnce a dekorace jdou na odbyt celoročně

Vendula Tesařová se věnuje tvorbě jutových věnců a dekorací. K tomuto řemeslu se dostala zcela náhodou. „Viděla jsem takto použitý materiál v jedné květince a naprosto mě to nadchlo. Byla jsem zrovna krátce na mateřské a jako výtvarnici mně prostě zahálely ruce,“ říká. Aktuálně je na rodičovské se třetí dcerou a výroba jutových věnců a dekorací je pro ni koníček i přivýdělek. „Mám svůj osobitý styl skladu, podle kterého poznáte bezpečně mou práci, vypráví.

A jak taková výroba věnce probíhá? „Když začínám dělat věnec, je přede mnou juta v metráži. Musím si nastříhat pruty, pak čtverečky a ty potom slepuji a lepím na korpus ze slámy nebo polystyrenu,“ vysvětluje Vendula. Věnce dělá celoročně a paradoxně přiznává, že na Velikonoce je o ně nejmenší zájem. Vendula vyrábí celoroční věnce, které jdou nejvíce na dračku o Vánocích.

A jak slaví s rodinou Velikonoce? „Protože jsem nějakou dobu pracovala ve skanzenu, dodržujeme hodně zvyků. Rádi barvíme vajíčka v cibuli nebo řepě, malujeme voskem. Pečeme beránka a mazanec a také zdobíme okna a sejeme obilí,“ vypočítává.

Velikonoční beránek „povalašsku“

Nejen ošatka s kraslicemi nebo zlatý déšť ve váze krásně rozzáří prostřený velikonoční stůl. Dolaďte ho také vlastnoručně upečeným velikonočním beránkem, který koledníci při návštěvě u vás určitě ocení a rádi ochutnají.

Pokud jste si dosud mysleli, že beránka sami nezvládnete, a raději jste ho dosud kupovali v obchodě, vyzkoušejte recept od Pavly Stoklasové, pekařky a cukrářky Resortu Valachy ve valašských Velkých Karlovicích. Uvidíte, že to není zas tak těžké.

Právě na Valašsku, které si stále uchovává mnoho starých tradic a zvyků, beránek nechybí na svátečním stole mnoha domácností. Péct se začíná vždy v týdnu před svátky. „Ideálním časem je středa. Beránek vám pak vydrží chutný a měkký až do Velikonočního pondělí pro pohoštění koledníků,“ říká Pavla Stoklasová.

Tajemstvím úspěchu jsou podle ní kvalitní suroviny a také pár zásad při přípravě. „Před přípravou těsta dobře prosejte mouku přes síto. Kromě toho, že se zbaví nečistot a hrudek, je pak jemnější a kypřejší. Totéž platí i pro prášek do pečiva. Čokoládu doporučuji volit s co nejvyšším podílem kakaa. Čím více procent, tím je beránek chuťově lepší. A ořechy nasekejte opravdu až těsně před přípravou těsta, je to dobré pro uchování vůně,“ zdůrazňuje vybrané důležité zásady Pavla Stoklasová.

Ze všeho nejdůležitější je ale dobrá příprava formy na pečení. „Je nutné ji dobře vymazat Herou a vysypat polohrubou nebo hrubou moukou, jinak beránek po upečení nejde vyklopit. Nejcitlivějším místem jsou nos a uši, těm je při přípravě formy důležité věnovat zvláštní pozornost,“ zdůrazňuje pekařka.

Beránka pečeme „klasicky“ s ohřevem shora i zespoda (ne horkým vzduchem) na 155 °C zhruba 55 až 60 minut. Upečený beránek se vyklápí z formy až poté, co těsto vychladne, jinak by se mohl polámat.

Hotového beránka můžete nechat bez polevy, nebo ho přelít čokoládou či fondánem. Největší parádu ale určitě udělá bílek s fondánem, ze kterého s pomocí cukrářského kornoutu nebo zdobítka snadno vykouzlíte typické ovčí kudrlinky.

Recept na velikonočního beránka:

Na přípravu těsta:

250 g cukru krystal

300 g polohrubé mouky

5 vajec

50 ml oleje

40 g rozinek

40 g vlašských ořechů

40 g hořké čokolády

1 citron

20 g prášku do pečiva

50 ml vlažné vody

Na vymazání a vysypání formy:

50 g Hery

50 g polohrubé mouky

Na polevu:

fondán 500 g

1 bílek

citronová šťáva

Postup:

Žloutky oddělíme od bílků, přidáme žloutky do cukru, vyšleháme, přidáme olej, opět vyšleháme a přidáme vlažnou vodu.

Mouku s kypřícím práškem prosejeme přes síto do druhé misky a přimícháme zbylé suroviny – mouku, rozinky, nasekané ořechy a čokoládu, nastrouhanou kůru z jednoho citronu, k tomu vyšlehanou pěnu z bílků.

Vše spojíme do jednoho těsta, které důkladně vypracujeme, ideálně s použitím kuchyňského robota.

Formu vymažeme Herou a vysypeme moukou, nalijeme do ní těsto (zhruba do výšky dvou třetin formy, protože při pečení ještě nabyde) a vložíme do trouby.

Pečeme shora i zespodu (ne horkovzdušně) 55 – 60 minut na 155 °C. Po upečení necháme formu i těsto vychladnout, teprve poté opatrně vyklopíme.

Pro zdobení vytvoříme polevu z bílku, fondánu a citronové šťávy. Cukrářským zdobítkem tvoříme na pečivu kudrlinky, na oči použijeme dva kousky čokolády.

Po zatvrdnutí polevy dozdobíme mašličkou kolem krku.

Martina Richterová

Tagy: