25 let na Vltavě. Malostranské lodě jsou příběhem jedné rodiny, která se zamilovala do Prahy z paluby
Čtvrt století na Vltavě, tři lodě, jeden člun a především rodina, která svůj život spojila s vodou. Malostranské lodě letos slaví 25 let. Za jejich začátkem stál sen Pavla Chroboka stát se lodním kapitánem. Dnes už v rodinném podniku pracují jeho děti i další příbuzní. A Prahu ukazují návštěvníkům z perspektivy, kterou ze břehu nezažijete.
Někdy stačí vážná životní zkušenost, aby člověk přehodnotil, co vlastně chce. Přesně to se stalo Pavlu Chrobokovi. Po nemoci se rozhodl, že svůj život změní a splní si dávný sen – stát se lodním kapitánem.
„Jsem vlastně holka od vody. Můj tatínek začal v roce 2001 plnit svůj sen. Po nemoci, kdy strávil delší dobu v nemocnici, si řekl, že musí svůj život trochu překopat. A tak začal pomalu budovat naši firmu Malostranské lodě,“ vzpomíná Lucie Klásková, spolumajitelka ekonomického oddělení Malostranských lodí.
Začátky ale rozhodně nebyly jednoduché. Podnikání na Vltavě je totiž závislé na počasí, vodě i nejrůznějších okolnostech, které člověk jednoduše neovlivní.
„Bylo to těžké, ale zároveň krásné a zajímavé. Najednou jsme se ocitli v úplně neznámém prostředí. Podnikání na Vltavě je specifické – jste závislí na počasí. Když moc svítí sluníčko, není to ideální, když je zase zima, také ne. A potom přijde povodeň,“ popisuje Markéta Chroboková, zakladatelka, jednatelka a spolumajitelka Malostranské lodě.
Malostranské lodě nabízejí vyhlídkové i večerní plavby, během nichž se před návštěvníky otevřou nejkrásnější scenérie české metropole. Zdroj: Se souhlasem společnosti Malostranské lodě
Rodina ale vydržela. A z původního snu postupně vyrostl podnik, který dnes tvoří několik lodí a především lidé, kteří ho berou jako součást svého života.
Nejde jen o lodě, ale hlavně o lidi
Právě osobní přístup považuje rodina za jednu z největších předností Malostranských lodí. „Mám ráda lidi a mám ráda, když od nás odcházejí spokojení. Když vidím ten úsměv a nadšení, že si plavbu opravdu užili, je to pro mě obrovské zadostiučinění,“ říká Markéta Chroboková.
Podle Lucie Kláskové je navíc výhodou to, že návštěvníci nepotkávají anonymní obsluhu, ale často přímo členy rodiny. „Je to hodně o lidskosti a osobním přístupu. Na lodi můžete potkat mě, mého bráchu za kormidlem, někoho z rodiny u lístků nebo třeba sestřenici, která vám nabídne pití. Myslím, že právě v tom jsme na Vltavě trochu jiní,“ vysvětluje spolumajitelka a vedoucí ekonomického oddělení Malostranské lodě.
Loď, kterou ostatní odepsali
Jedním z nejsilnějších příběhů rodinné firmy je Santa Maria. Když ji Chrobokovi poprvé viděli, rozhodně nevypadala jako loď, která by měla brzy vozit turisty po Praze. Po výbuchu plynu byla poškozená a mnozí by ji nejspíš odepsali.
Jenže manželé Chrobokovi v ní viděli něco jiného. „Stoupla jsem si na tu loď a dívala se na ten rozbitý spodek. Ale najednou jsem měla pocit, že by mohla být nádherná. Pak přišel manžel, postavil se na ni a měl úplně stejný pocit. Podívali jsme se na sebe a řekli si: Tak to je ono,“ vzpomíná Markéta Chroboková, zakladatelka, jednatelka a spolumajitelka Malostranské lodě.
A Santa Maria skutečně dostala druhou šanci. Dnes patří k lodím, na kterých si lidé mohou užít romantickou plavbu, oslavu, teambuilding nebo třeba požádat partnera o ruku.
Kormidlo převzala další generace
Z rodinného podniku se postupně stal skutečný rodinný tým. Děti zakladatelů dostaly své role a každý se věnuje jiné části firmy.
Petr Chrobok, ředitel a spolumajitel Malostranské lodě, se ke kormidlu dostal už jako třináctiletý. Přiznává přitom, že vztah k vodě nebyl od začátku úplně samozřejmý. „K vodě jsem původně žádný velký vztah neměl. Ale postupně jsem si ji zamiloval. Dnes už bych si bez ní svůj život asi nedokázal představit,“ říká sympatický muž.
A co pro něj znamená být na Vltavě dnes? „Je to vlastně taková terapie. Člověk vypluje, kolem jsou nádherné výhledy na Prahu a najednou všechny starosti na chvíli zmizí. Je to strašně uklidňující,“ dodává.
Rodinné rozdělení práce je přitom jasné. Petr se stará především o technickou stránku a kapitánování, Tomáš Chrobok, ředitel a spolumajitel Malostranské lodě, má na starosti mimo jiné PR a marketing. Ekonomickou část zajišťuje Lucie, a Markéta celou firmu koordinuje.
Praha, kterou ze břehu neuvidíte
Plavba po Vltavě nabízí něco, co běžná procházka Prahou neumí. Karlův most, Pražský hrad, Kampa nebo Čertovka vypadají z hladiny úplně jinak. „Nejraději mám západy a východy slunce nad Pražským hradem. Když člověk vidí Prahu z vody, je to úplně jiná perspektiva. Najednou si všimnete věcí, které ze břehu vůbec nevnímáte,“ říká Tomáš Chrobok.
Právě o to se podle rodiny snaží. Nejen turisty Prahou provést, ale ukázat jim její méně známou tvář a přidat k ní příběhy, které by při klasické procházce centrem možná vůbec neslyšeli.
A pak přišla „žena přes palubu“
Rodinný život na vodě samozřejmě nepřináší jen romantiku. Občas také pořádnou dávku adrenalinu.
V případě Lucie Kláskové to dokonce znamenalo skončit ve Vltavě. „Žena přes palubu jsem byla já. Brácha se snažil něco opravit a já jsem trochu víc zabrala za kliku. A už jsem letěla do Vltavy. Naštěstí pro mě hned skočil,“ směje se Lucie Klásková.
Každá loď má svou atmosféru
Malostranské lodě dnes nabízejí několik typů plavidel, a každé má trochu jiný charakter.
Santa Maria láká romantickou atmosférou a hodí se například pro žádosti o ruku nebo slavnostní plavby. Bachsaibling nabízí prostornou terasu a Blanka z Valois zase možnost uzavření a vytápění, takže své využití najde i během chladnějších měsíců. „Na Santa Marii se konají romantické plavby, ale také oslavy, teambuildingy nebo žádosti o ruku. Každá loď má trochu jinou atmosféru a právě to je na nich krásné,“ popisuje Lucie Klásková.
Součástí zážitku jsou také příběhy a legendy, které kapitáni během plavby vyprávějí. Martin Schuster, kapitán Malostranské lodě, má své oblíbené místo nedaleko Karlova mostu, odkud se podle něj nabízí jeden z nejhezčích pohledů na most i Pražský hrad.
Ještě dál pak návštěvníky zavede Petar Veljkovič, kapitán a hudebník Malostranské lodě. Ten během plavby vypráví o historii Vltavy, jezu i legendách spojených s Čertovkou. „Těch tajemství je tady opravdu hodně. Třeba právě příběh, podle kterého dostala Čertovka své jméno. To jsou věci, které lidi během plavby baví, protože je často vůbec neznají,“ říká Petar Veljkovič.
Když turistovi není do smíchu
O pohodovou atmosféru na palubě se stará také Kateřina Doležalová, neteř Markéty a obsluha lodního baru Malostranské lodě.
A co když někdo přijde na palubu se špatnou náladou? „Většinou stačí nabídnout, že ho vyfotíme u Karlova mostu. To skoro vždycky zabere. Pak nabídneme nějaký nápoj a v zimě třeba deku. Snažíme se, aby si každý odnesl příjemný zážitek,“ popisuje Kateřina Doležalová.
Rodina se navíc rozhodla některé typy akcí vůbec nepořádat. „Přestali jsme dělat takové ty alkoholové večírky a rozlučky se svobodou. Chceme spíš usměvavé, pohodové turisty, kteří si chtějí užít Prahu,“ říká Pavla Chroboková, manažerka provozu Malostranské lodě.
Čtvrt století a stále dál
Čtvrt století na Vltavě není jen číslo. Je to 25 let práce, rodinných příběhů, povodní, oprav, nových lodí, tisíců pasažérů a také několika generací, které postupně převzaly kormidlo.
Malostranské lodě dnes ukazují Prahu jinak, než ji znají lidé z ulic. Z hladiny Vltavy je Karlův most jiný, Pražský hrad má jinou siluetu a Čertovka zase ukrývá příběhy, které stojí za to slyšet.
A možná právě proto se lidé na palubu vracejí. Protože některá místa stačí vidět jednou. Prahu z Vltavy ale člověk může objevovat znovu a znovu.
