Co majitelé psů pokazili, napravují útulky. Jak se pracuje s agresivní smečkou?

Všechno začalo loni na podzim, kdy se Anežka Jedličková z útulku Voříškov poprvé dozvěděla o zanedbané a neustále se množící smečce psů v Jenštějně. „Tato ‚kauza‘ se táhne už roky, pán se se psy několikrát přestěhoval a dříve z této smečky brali pejsky i jiné útulky. Ale loni na podzim požádala obec o pomoc s touto kauzou Janu ze Srdečních záležitostí, kdy na základě posudku Krajské veterinární správy (KVS) byli odebráni 2 psi a 1 fena, kteří byli tak hubení, že hrozilo, že již dlouho nepřežijí,“ popisuje Anežka Jedličková. Odebraných zvířat se ujala organizace Srdeční záležitosti, která Voříškov poprosila o pomoc, a tak se Jedličkové dostali do rukou první členové jenštejnské smečky – Tomáš a Zrzek.

O tom, že majitel péči o psy zanedbával, svědčila i váha přijatých psů do Voříškova. „Pro představu by ideální hmotnost pejsků byla někde mezi 16–20 kg, ale oni vážili 6,8 kg (Zrzek) a 7,3kg (Tomáš),“ říká Jedličková. Tom se Zrzkem se naštěstí rychle naučili chodit na vodítku a užívat si života, takže po odčervení, kastracích a očkování to netrvalo dlouho a oba našli dobrý domov. Tím však celý příběh teprve začíná. Začátkem února se totiž zástupci útulku Voříškov a For Dogs sešli v Jenštejně se starostou i majitelem, odchytili všechny psy a převezli je do organizací. „Řešení takovýchto věcí bývá vždy na dlouhé lokte. Zde však byla nápomocna KVS i obec, a ještě k tomu majitel psů těžce onemocněl, péči nezvládal dlouhodobě, ale letos v zimě na tom byl tak vážně, že musel nastoupit do nemocnice, nezvládal již pořádně pečovat ani o sebe a všech psů se vzdal dobrovolně,“ líčí Anežka Jedličková.

Ve Voříškově skončilo šest zvířat. A jak se ukázalo, i šest zanedbaných a podvyživených psů umí být silnou a nebezpečnou smečkou. „Když byli čtyři z těch šesti pejsků pohromadě, chovali se jako šílená smečka, mnohem více si dovolovali. Stačilo, když jeden něco udělal a všichni ostatní se přidali, byli jako zběsilá lavina,“ popisuje Jedličková, které se jeden ze psů dokonce zakousl do lýtka. „Mimoto byli hladem smyslů zbavení, chytali do zubů vše, co se k nim přiblížilo, byli ve stresu, celý život znali jen jednoho člověka, maringotku a možná trochu její okolí. Ještě tři týdny po odebrání, když se dostali do situace, ve které nevěděli, co dělat, začali kolem sebe cvakat zuby, ale postupně toto chování zmizelo. S tím, jak se cítí bezpečněji a bezpečněji, se jejich stresové chování vyskytuje méně a méně,“ říká Anežka Jedličková, která psy rozdělila do dvojic, v nichž se s nimi mnohem lépe pracovalo.

Po 17 dnech uměli už všichni chodit na vodítku a nechali se pohladit. Teď si hledají nové domovy. Jsou takové případy v útulcích vzácné? Podle Jedličkové rozhodně ne. „Bývá to několikrát do roka, ne vždy máme volnou kapacitu. Ale nejen psi z takovýchto poměrů bývají nesocializovaní, často přebíráme pejsky od dobře situovaných lidí, kteří si však pořídili zvíře jako módní doplněk nebo proto, že mají zahradu  a tam pes přeci patří. Ale nikdy s ním nijak nepracovali a nebrali je ze zahrady ven, a i tito psi jsou pak nesocializovaní a často vyděšení z nových věcí, často se strachovou agresí,“ doplňuje Anežka Jedličková.

K tématu

Prima Mazlíček

KOMENTÁŘ: Psa v útulku vybírejte srdcem, ne očima

K tématu

Prima Mazlíček

Jak může věta „chceme po naší fence štěňátka“ za utrpení zvířat a plné útulky?