Dvojčata rozdělil covid, ale poradila si. Každou sobotu se scházejí na hraničním mostě

Švédská 73letá dvojčata Ola a Pontus Berglundovi se kvůli pandemii nemohou navštěvovat ve svých domovech, které leží na opačných stranách norsko-švédské hranice. Proto se bratři každou sobotu scházejí na mostě, který spojuje Norsko a Švédsko. Na svá setkání si berou kempingové židle, termosku s kávou a sendviče.

O příběhu informovala agentura AFP. Dva muže od sebe dělí pouze bílá hraniční čára a dvoumetrový rozestup. „Hraniční čáru nesmíme překročit. Já musím být metr za ní na své straně a on zase metr za ní na jeho,“ vysvětluje Ola, u jehož nohou je na silnici vidět čára s nápisy „Norge“ a „Sverige“.

Před začátkem pandemie se dvojčata navštěvovala každý týden. Ola žije v Haldenu v jihovýchodním Norsku, kam se odstěhoval před téměř 40 lety za svou láskou. Rozvedený Pontus bydlí v jihozápadním Švédsku ve městě Strömstad, vzdáleném půl hodiny jízdy.

Teď už se rok setkávají na starém mostě přes úžinu Svinesund. Zde také 20. dubna oslavili již dvakrát své narozeniny: 72. a 73. „Je to velice zvláštní, ale nutně to potřebujeme. Vídali jsme se každý týden a chtěli jsme v tom pokračovat,“ uvádí Pontus s tím, že pandemie bratrům v setkáních nezabránila: „To je naše vítězství.“

Za bratry kvůli fotce přijíždějí lidé z velké dálky

Podoba opatření v boji s koronavirem se v průběhu měsíců ve skandinávských zemích měnila, hranice však zůstává stále uzavřená. Nepočetní řidiči, kteří přes most přejíždějí, se na dvojici mužů s prošedivělými vousy zpravidla usmívají a mávají jim.

Ola, který pracoval ve zdravotnictví, teď tráví čas výrobou kulis pro divadlo, Pontus je umělec a amatérský ornitolog. Za uplynulý rok se oba stali svým způsobem místními celebritami. Někteří lidé urazí i pět hodin cesty, aby si je vyfotografovali.

„To pro nás není až tak důležité. Podstatné je, že můžeme být spolu a můžeme si povídat, o čem chceme,“ míní Ola. Za poslední rok vynechali sobotní schůzku jen třikrát, když je policisté nepustili na most. Jinak se setkávají vždy, ať je sněhová vánice nebo palčivé vedro.

Před začátkem očkování se mnoho seniorů cítilo osaměle, protože se museli izolovat, aby se ochránili před virem. „Každé toto setkání je jako malá párty,“ prohlašuje Pontus, který žije sám. Proto je pro něj důležité se se svým bratrem vidět. „Bez toho bych propadl depresi,“ dodává.