GLOSA: Kdo byl v prezidentské debatě bezemoční delfín a kdo slepý mezi mrtvými?
Včera jsme na CNN Prima NEWS vysílali debatu šesti prezidentských kandidátů, takzvaného „zbytku pole“. Koukali jste se na ni, a bylo vás hodně, celkový zásah byl 958 tisíc Čechů, děkujeme. A zároveň díky, že jste to dali, že jste to vydrželi. Protože — co si budeme povídat — při poslechu některých kandidátů měl člověk buď chuť utrhnout si hlavu nebo uši nebo obojí nebo usnout. Navždy.
Marketingový expert Oto Klempíř nazval pro CNN Prima NEWS ekipu šesti mužů bojujících o Hrad s nicotnými procenty preferencí „unavenými strejdy“. Je to naprosto přesné. Pojďme si shrnout, čím ještě kandidáti (ne)zaujali.
Evropské volby
Pavel Fischer
Bezemoční delfín. Člověk, který je schopný dlouho mluvit a zároveň vůbec nic neříkat. Při svých projevech navíc gestikuluje divně rukama, jako by hrál na theremin, takový ten „neviditelný“ hudební nástroj. Všimli jste si toho? Jediné konzervativní kontroverzní téma, nesouhlas se sňatky homosexuálů, kterým by ve své obsahové bídě mohl zaujmout, pak znovu bagatelizoval do ustrašenosti z twitterové bublinky, která by mu jinak agresivně vylila do klína svoje flat white za sto padesát korun. Ano-ne-vlastně ano-vlastně ne-vlastně nevím-děkuji-Pavel Fischer (zvuk zmačkaného volebního lístku).
Marek Hilšer
Dadaistický nestranný aktivista s vlastní stranou, ve které je sám a čerpá z ní potichu miliony na svůj dadaický nestranný aktivismus. Muž, jenž hraje hlavně svým účesem a větou „Já jsem Marek Hilšer“. Zabředl do říkání sociálně-liberálních banalit a frází. Místo toho, aby antirusky brutálně útočil na proruského Jaroslava Baštu, jen zakníkal větu o ústavním puči a šel od toho. Naprosto nevyužil ničeho, čeho se využít dalo. Je to nudný necharismatický deaktivovaný aktivista se sociálními jistotami, které mu všichni platíme v Senátu.
Jaroslav Bašta
Říká věci, které nejsou sice totálně a absolutně realizovatelné… ale mohly by být!!! SDÍLEJTE, NEŽ TO SMAŽOU. TOHLE JE JEN ZAČÁTEK!!!! Ztělesnění postaršího muže, který tráví hodně času na Facebooku a přeposílá řetězové maily. Konečně se dostal do mainstreamu a řekl pravdu (tedy že za všechno může Fiala). Děkujeme. Ale pozor — teď vážně — Bašta byl tak šíleně bizarní, až se stal jednookým mezi slepými (nebo spíš slepým mezi mrtvými) a jako jediný byl politicky „výrazný“ a „zapamatovatelný“, samozřejmě v šíleně zabaleném Okamura stylu. Takový naštvaný Okamura z domova důchodců. Všichni ale teď už ví, že chce odvolat vládu (i když to nejde). Navíc jasný vítěz diváckého hlasování, což hovoří za vše… Dokáže vzít nějaké hlasy Babišovi?
Josef Středula
Je zoufalejší než vybavení kanceláří v Domě odborových svazů, a to si pište, že tam například nenaleznete skříňku, která by byla vyrobena později než v roce 1979. Stejně jako je zaprášená a zašlá vlastně celá odborářská organizace, působí i kampaň Josefa Středuly — těžkopádně, zbytečně až směšně. Chytrý chlápek, který byl považován (třeba autorem tohoto článku) za potencionálního černého koně voleb, se stal parodií sebe sama a z černého koně je bezmocný oranžový oslík tvrdící, že osm tisíc lidí na jeho demonstraci je úspěch.
Karel Diviš
Přiletěl létající talíř, z něj vystoupil hezky opálený a učesaný Karel Diviš, totálně smíchal levicové a pravicové myšlenky, z nichž uvařil podivuhodný mimozemský dort a naservíroval ho ve vysílání. Svérázný idealista, u kterého si nedokážete představit, že třeba říká sprostá slova. Určitě miluje Rychlé šípy. Jako bývalý sporťák České televize navíc působí tak, že ať už mluví o čemkoliv, komentuje fotbalový zápas.
Tomáš Zima
Nebo spíš Tomáš Mráz. Naprostá verbální hibernace. Tady se nabízí jen jedna otázka: Proč? I když, ona se ta otázka vlastně nabízí u úplně všech.
Čtěte také
Před příchodem na Primu (leden 2021) působil v MF Dnes či časopisu Téma. Předtím strávil dvanáct let v časopisu Týden, kde vedl publicistiku a byl pět let zástupcem šéfredaktora. Působí také jako scénárista a mediální poradce. Má rád svou dceru Emu, Slavii, poker, rovné lidi. Nesnáší stylistické nesmysly, texty přibližně devadesáti procent českých popových písní a také skutečnost, že se novináři berou až moc vážně.
