Evropský parlament v kostce: Jak funguje a jak ovlivňují rozhodování v Bruselu Češi?

V Česku se netěší příliš dobré pověsti, přestože nebo možná právě proto, že málokdo přesně ví, jak Evropský parlament funguje. Jde přitom o jedinou instituci EU volenou přímo občany jednotlivých zemí. Čeští europoslanci mají hlasovací právo stejné jako jejich kolegové z jiných zemí. Svou příslušností k jednotlivým frakcím či působením ve výborech, mohou ovlivňovat názory a rozhodnutí svých kolegů. Europoslanců má Česko 21. Jak europarlament funguje a v jakých frakcích se jeho členové sdružují?

Pravomoci Evropského parlamentu a jeho význam

Hlavní funkcí Evropského parlamentu (EP) je schvalování právních předpisů. Potud se nabízí paralela s českou Sněmovnou. Na rozdíl od ní ale europoslanci sami návrhy legislativy předkládat až na výjimky (např. týkající se vlastního složení EP) nemohou. Musí k tomu vyzvat Evropskou komisi.

Europarlament spolurozhoduje s Radou EU (členskými státy) v oblastech jako:

  • zemědělská politika
  • fungování vnitřního trhu EU
  • v některých otázkách volného pohybu osob, v oblasti vízové a přistěhovalecké politiky
  • přijímání některých opatření hospodářské a měnové politiky
  • opatření v oblasti dopravy, energetiky, změny klimatu, životního prostředí, provádění společné obchodní politiky nebo přijímání finančních nařízení

EP stejně tak spolurozhoduje v oblasti justiční spolupráce, a to v trestních věcech a policejní spolupráci.

Europarlament a jaderné elektrárny

Zatímco povědomí o většině práce poslanců Evropského parlamentu je obvykle mlhavá, některá hlasování se těší velké pozornosti. Například v červenci roku 2022 jsme i v České republice pozorně sledovali rozhodování o dočasném zařazení jádra a plynu mezi tzv. čisté zdroje.

To nakonec europoslanci posvětili. Díky tomu ČR může plyn a jádro využívat při odklonu od uhlí a při plnění klimatických cílů EU. Mezi tyto cíle patří i konec používání fosilních paliv. Vedle nich měly na mále právě i jaderné elektrárny, avšak energetická krize a dopady války na Ukrajině rozhodující většinu poslanců přiměla, aby hlasovali pro zachování jádra i plynu coby čistých zdrojů.

V každém případě jde o příklad oblasti, ve které se v zásadě rozhoduje na úrovni Evropské unie. Patří sem všechny oblasti, u nichž se předpokládá, že cílů nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států.

Jednotné nabíječky

Kromě hlasování o naprosto zásadních dopadech na životy obyvatel, jako v případě energetiky, se pozornosti těší také rozhodování ve sporných záležitostech. Začátkem října stejného roku například Evropský parlament v rámci pravidel vnitřního trhu schválil zavedení jednotné nabíječky pro mobilní telefony, tablety a další přenosná zařízení v EU.

Od roku 2024 tak budou muset výrobci pro své produkty na unijním trhu používat jen konektory USB-C. Obhájci argumentují zjednodušením situace při vybírání správné nabíječky, odpůrci zase tím, že europoslanci nemají rozhodovat o technologickém pokroku.

V listopadu pak europarlament schválil nařízení v oblasti zaměstnanosti a rovných práv, podle kterého do července 2026 budou muset všechny velké společnosti v EU obsadit správní rady alespoň ze 40 % ženami.

V oblasti daní, práva hospodářské soutěže či společné zahraniční a bezpečnostní politiky je Evropský parlament pouze „konzultován“. Jeho rozhodnutí tak není pro Radu (tedy členské státy) závazné.

Naopak kompetence v oblasti zdraví či zdravotnictví jsou až na výjimky ponechány na úrovni členských států. To se projevilo během pandemie COVID-19, kdy byla Unie místy neoprávněně kritizována za nečinnost. Ani několik vln nové varianty koronaviru přenos kompetencí na společnou úroveň pravděpodobně znamenat nebude.

Parlamentní výbory a legislativní proces

Podobně jako v české Sněmovně se skutečná práce europoslanců neodehrává na mediálně viditelných zasedání pléna, ale v parlamentních výborech. Nejdůležitější jsou tzv. stálé výbory, kam patří například ten pro zemědělství (I. David, M. Hlaváček, V. Vrecionová), zaměstnanost a sociální věci (O. Kovařík), energetiku (M. Dlabajová, M. Peksa, E. Tošenovský), dopravu (K. Konečná) nebo vnitřní trh (H. Blaško, D. Charanzová, M. Kolaja, K. Konečná).

Evropská komise může začít pracovat na návrhu právního předpisu na základě řady podnětů – od EP, Evropské investiční banky, Evropské centrální banky, občanských iniciativ nebo od čtvrtiny členských států.

Návrh pak Komise předkládá europoslancům a zároveň Radě EU a také národním parlamentům (těm ke konzultaci, popř. vypracování tzv. odůvodněného stanoviska). Na směrnici, návrhu či nařízení se musí parlament a Rada shodnout. Po schválení je návrh uveřejněn ve věstníku a následně vstupuje v platnost. V případě směrnice pak začíná implementace národními parlamenty (ty mají lhůtu 6 měsíců až 3 roky).

V rámci usnadnění legislativního procesu se u složitých témat svolává tzv. trialog. Jde o neformální zasedání zástupců Parlamentu, Rady a Komise. Může se tedy jednat o odborné diskuse, stejně jako o politická jednání za účasti ministrů a komisařů.

Spolupráci s národními státy EP udržuje v rámci jednání s národními parlamenty.

EP má dále funkci dozorčí. Volí předsedu Komise (laicky ho lze chápat jako premiéra/prezidenta EU) a schvaluje složení Komise (jakousi unijní vládu). Europoslanci kontrolují všechny orgány EU, jsou totiž přímo voleni občany zemí unijní sedmadvacítky.

Europoslanci se rovněž podílejí na tvorbě rozpočtu EU, schvalují i dlouhodobý rozpočet EU, tzv. víceletý rozpočtový rámec.

Frakce a čeští europoslanci

Evropský parlament tvoří sedm frakcí. Poslanci, kterých je celkem 705, do nich vstupují nikoliv podle státní příslušnosti, ale podle politického smýšlení. Poslanci mohou být členy maximálně jedné z frakcí, nemusí však vstoupit do žádné. Jejich funkční období trvá 5 let. Jaké je aktuální složení EP a členství českých poslanců ve volebním období 2019–2024?

  1. EPP – křesťanští demokraté (aktuálně 177 členů): Jde o největší a také nejstarší frakci (poslanecký klub) v europarlamentu, charakterizovat ji lze jako konzervativní. Z českých europoslanců do ní vstoupili ti zvolení za KDU-ČSL, tedy Michaela Šojdrová, Tomáš Zdechovský, a také za TOP 09 a STAN, tedy Luděk Niedermayer, Stanislav Polčák a Jiří Pospíšil.
  2. S&D – sociální demokraté (145 členů): Jde o hlavní středo-levicovou frakci. Aktuálně je druhá největší. Jedinou členkou je odpadlice z ANO Radka Maxová, která odešla v roce 2020 z Babišova hnutí a od roku 2021 zastupuje ČSSD, přestože její členkou není. ČSSD v posledních eurovolbách v roce 2019 nezískala žádný mandát (výsledek 3,95 %).
  3. Obnova Evropy (102 členů): Dříve Aliance liberálů a demokratů. Česko v této skupině či frakci zastupují europoslanci za ANO 2011, tedy Dita Charanzová, Martina Dlabajová, Martin Hlaváček, Ondřej Knotek a Ondřej Kovařík.
  4. Greens/EFA – Zelení (72 členů): Se zaměřením na ekologii a rozvoj sociálních služeb je frakce Greens/EFA čtvrtou největší. Napříč zeměmi do ní patří kromě Zelených, kteří v Česku nemají silnou podporu veřejnosti, především strany Pirátů. Členy jsou tedy z Čechů Markéta Gregorová, Marcel Kolaja a Mikuláš Peksa.
  5. Identita a demokracie (65 členů): Nová frakce je aktuálně pátou největší v europarlamentu. Hlavními stranami v ní jsou italská Lega a německá AfD. Z českých politických stran je členem této skupiny Okamurova SPD, tedy europoslanci Hynek Blaško (který už z SPD vystoupil) a Ivan David.
  6. ECR – evropští konzervativci (64 členů): Dělat méně, ale lépe. To je hlavní heslo středo-pravé frakce ECR, jejímž členem je z českých stran ODS. Z jejích europoslanců vlaje česká vlaječka u Evžena Tošenovského, Alexandra Vondry, Veroniky Vrecionové a Jana Zahradila. Frakce v posledních volbách napříč Evropou o několik poslanců oslabila.
  7. Levice (38 členů): EU tu podle této frakce musí být pro všechny lidi, nejen pro elity. Tahounem skupiny je řecká komunistická Syriza nebo německá levicová Die Linke. Za ČR je členem KSČM. Komunisté získali v posledních volbách jeden mandát, patří jejich předsedkyni Kateřině Konečné.

Kromě těchto frakcí sedí v Evropském parlamentu ještě 41 nezařazených poslanců. Česko má v europarlamentu 21 křesel. Nejvíce jich má Německo, a to 96.

Sídlo ve dvou, vlastně třech zemích

Historicky zasedá Evropský parlament jak v belgickém Bruselu, tak ve francouzském Štrasburku. V Bruselu probíhá práce ve výborech nebo jednání jednotlivých poslaneckých klubů (frakcí). Hlavní jednání, podobné plenárnímu jednání české Sněmovny, pak probíhá ve Štrasburku. Celý administrativní kolos se tak zpravidla jednou měsíčně sbalí a přestěhuje se 400 km daleko. Třetím částečným sídlem je pak ještě Lucemburk, kde sídlí hlavní sekretariát. Historie vzniku této schizofrenní situace, která je v současnosti často kritizována, je shrnuta na oficiálních stránkách EP.

Předsedkyní EP je v současnosti Roberta Metsolaová z Malty. Místopředsedů je 14, jednou z nich je Dita Charanzová (za ANO).

Volby

Poslední volby do Evropského parlamentu byly v roce 2019. Konají se ve stejném termínu vždy ve všech unijních státech. Z rozpětí několika dnů si země může vybrat nejvhodnější datum dle místních zvyklostí. Volby se zpravidla odehrávají kolem přelomu května a června, ty příští budou v roce 2024. V Česku se standardně volí v pátek a v sobotu.

Do parlamentu se volí poměrným systémem, v České republice platí stejně jako pro sněmovní volby nutnost překonat 5% hranici, aby strana či hnutí mohly získat mandát. Volit může každý občan ČR, který alespoň druhý den voleb dosáhl věku 18 let.

V roce 2019 bylo nejúspěšnější hnutí ANO, které získalo přes 21 % hlasů, ODS volilo 14,5 % voličů a Piráty necelých 14 %. K volbám nepřišla ani třetina oprávněných voličů.

Tagy: