Havárie v Andách a 72 dní pekla. Ragbisté po pádu letadla bojovali o život v mrazivých horách
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Před 54 lety havarovalo v Andách letadlo s uruguayskými ragbisty.
Přeživší bojovali o život v mrazu 72 dní.
Ze 45 lidí nakonec přežilo jen 16.
Jaký je skutečný příběh přeživších z hor?
Před 54 lety, 13. října 1972, se v Andách zřítilo letadlo s uruguayským ragbyovým týmem, který mířil na zápas v Chile. V domnění, že poté stráví dovolenou lyžováním, si mnoho z nich s sebou vzalo i přátele a rodinu. Přeživší čekali v mrazivých horách na záchranu déle než dva měsíce. Jaký je jejich příběh?
Letadlo s ragbisty a jejich rodinnými příslušníky a přáteli odstartovalo 13. října 1972 z argentinské Mendozy poté, co tam den předtím muselo kvůli špatnému počasí přistát během letu z uruguayského Montevidea do chilského Santiaga. Stroj nebyl uzpůsobený k letu ve velkých výškách a pilot zvolil trasu, která měla zajistit bezpečný průlet horami. Pilot i dispečeři se však mylně domnívali, že letadlo už se nachází mimo horský terén. Následně narazilo do horského vrcholu a zřítilo se do údolí, píše Britannica.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Stratus neboli „americký“ covid se šíří Evropou. Poznáte ho podle jednoho typického příznaku
Když se o nehodě dozvěděly úřady, začaly po zříceném letadle pátrat. Stroj se ale záchranářům najít nepodařilo – mimo jiné proto, že v bílém sněhu nebyl dobře vidět. Ze 45 lidí na palubě jich 33 přežilo náraz. Mnoho z nich ale bylo zraněných. Skupina přeživších navíc neměla dostatek jídla. V následujících týdnech tak zemřelo dalších šest lidí. Několik dalších pak zabila lavina. Ti, kteří zbyli, se uchýlili ke kanibalismu a na slunci rozpouštěli sníh, aby získali vodu.
Čtěte také
Po desítkách dní strávených v horách zbývalo 16 přeživších. V prosinci jim bylo jasné, že už nemohou déle čekat, a tak se tři muži vydali hledat pomoc. Jeden z nich se vrátil. Roberto Canessa a Nando Parrado pokračovali dál. Deset dní šli horami, než narazili na pastevce dobytka. Přivázali vzkaz ke kameni a hodili mu ho přes řeku. Pastevec následně uvědomil úřady a ragbisté byli po 72 dnech zachráněni.
Jak na nehodu vzpomínali přeživší?
Když se letadlo zřítilo, bylo Robertovi Canessovi 19 let a studoval medicínu. Říká, že přežil, protože měl štěstí. „Vždy postupuji krok za krokem. Nedíval jsem se na tu horu. Vždy bylo co dělat a já jsem velmi aktivní člověk. Také jsem neutrpěl žádné vážné zranění. Málem jsem to vzdal, když nás zasáhla lavina. Ale pak jeden z kluků řekl: ‚Roberto, jaké máš štěstí, že můžeš chodit za nás všechny.‘ Dodalo mi to odvahu a sílu, jako by mi do srdce vlili hrdinství. On měl zlomené nohy, ale já jsem mohl chodit. Mým úkolem nebylo přemýšlet jen o tom, co je lepší pro mě, ale co je lepší pro celou skupinu,“ popsal Canessa v rozhovoru pro National Geographic.
Zároveň líčil, jak využívali veškeré věci, které měli k dispozici. „Potřebovali jsme přikrývky, a tak jsme z letadlových sedadel strhli potahy, které byly z vlněné látky. Všechny kufry jsme nahromadili v zadní části trupu, abychom se chránili před nepřízní počasí. Z plastového krytu v pilotní kabině jsme si vyrobili sluneční brýle. Spodní části sedadel jsme použili jako sněžnice a pro lidi se zlomenýma nohama jsme zhotovili houpací sítě,“ uvedl Canessa s tím, že každý měl svou roli. „Protože jsem studoval medicínu, měl jsem na starosti zraněné. Měl jsem na starosti i přenášení těl mrtvých, což někteří lidé psychicky nezvládali,“ dodal.
Čtěte také
O kanibalismu ale polemizuje. „Kanibalismus zahrnuje zabití člověka, takže technicky vzato jde o antropofagii. Museli jsme ta mrtvá těla sníst. To maso obsahovalo bílkoviny a tuky, které jsme potřebovali. Byl jsem zvyklý na lékařské zákroky, takže pro mě bylo snazší udělat ten první řez. Rozhodnout se pro to rozumem je však jen jeden krok. Tím dalším je to skutečně udělat. A to bylo velmi těžké. Člověku se ani nechtělo otevřít ústa, protože se cítil tak mizerně a smutně kvůli tomu, co musí udělat,“ sdělil Canessa. Dodal, že s ostatními přeživšími pak uzavřeli dohodu, že pokud zemřou, rádi svá těla poskytnou zbytku týmu. „Lidé často říkají: ‚Přežili jste, protože jste jedli lidi.‘ Myslím ale, že jsme přežili, protože jsme byli tým,“ uzavřel Canessa.
S přeživšími se prý každý rok schází 22. prosince – v den záchrany. Každý rok se v Chile také koná připomínkový ragbyový zápas.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Trumpovo energetické příměří se hroutí. Rusko podle Zelenského na Ukrajině znovu zaútočilo
vaclav.cerny@iprima.cz
