Válka v Afghánistánu PŘEHLEDNĚ: Nejdelší konflikt v dějinách USA začal právě před 25 lety
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Dvě dekády bojů v Afghánistánu skončily návratem Tálibánu.
Invaze začala v roce 2001 jako reakce na útoky 11. září.
Konflikt stál životy desítek tisíc lidí včetně 14 Čechů.
Jak se změnila strategie USA během nejdelší války?
Americká invaze do Afghánistánu začala rychlým pádem režimu Tálibánu. Válka se ale postupně změnila v nekonečný boj proti povstalcům a snahu vybudovat stabilní demokratický stát. Po 20 letech, desítkách tisíc mrtvých a bilionech dolarů vynaložených na válku a obnovu země se zahraniční vojáci stáhli. Tálibán následně během několika dní znovu ovládl téměř celý Afghánistán. Podívejte se na detailní časovou osu nejdelší války v dějinách USA.
Dne 7. října 2001 zahájily Spojené státy spolu s dalšími spojeneckými zeměmi operaci Trvalá svoboda, jejímž cílem bylo zničit základny al-Káidy v Afghánistánu a svrhnout vládu Tálibánu. Šlo o reakci na teroristické útoky z 11. září 2001, jejichž organizátoři z al-Káidy využívali Afghánistán jako svou hlavní základnu a těšili se ochraně tamního režimu. Začalo tím vůbec nejdelší vojenské angažmá Spojených států v jejich dějinách.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Po 11. září se spojenci svorně postavili za USA. Proč od té doby na článek 5 nikdy nedošlo?
Do prosince 2001 americké a spojenecké síly vytlačily Tálibán z většiny země a vznikla prozatímní afghánská vláda. Boje ale pokračovaly dalších 20 let, až do odchodu amerických a mezinárodních jednotek v roce 2021. Po něm Tálibán znovu ovládl Kábul, píše think tank Council on Foreign Relations.
Jak probíhala nejdelší válka v dějinách USA?
7. října 2001 – úvodní salva: Americká armáda zahajuje s britskou podporou bombardovací kampaň proti silám Tálibánu a oficiálně vyhlašuje operaci Trvalá svoboda. Austrálie, Kanada, Francie a Německo slibují budoucí podporu. Počáteční fáze války zahrnovala především americké letecké údery proti silám al-Káidy a Tálibánu. První vlna konvenčních pozemních sil dorazila o dvanáct dní později.
Listopad až prosinec 2001 – pád Tálibánu: Režim Tálibánu se rozpadá hned na úvod války. Hroutí se několik pevností a Organizace spojených národů (OSN) vyzývá členské státy k vyslání mírových sil, které by podporovaly stabilitu a rozdělovaly humanitární pomoc. Vůdce al-Káidy Usáma bin Ládin utíká a schovává se v horách. Pád režimu Tálibánu se obvykle datuje k 9. prosinci 2001, kdy radikální hnutí opustilo Kandahár a jeho vůdce, mulláh Muhammad Umar, z města uprchl.
Rok 2002 – obnova Afghánistánu: Tehdejší prezident George Bush ve svém projevu na Virginském vojenském institutu 17. dubna 2002 vyzývá k rekonstrukci Afghánistánu. „Tím, že pomáháme budovat Afghánistán, který je osvobozen od tohoto zla a je lepším místem pro život, pokračujeme v nejlepších tradicích George Marshalla,“ připomněl Marshallův plán, který po druhé světové válce pomohl oživit západní Evropu. V červnu toho roku se ustavila přechodná vláda země.
Čtěte také
Roky 2003 a 2004 – konec „velkých bojů“, ústava a nový prezident: Během briefingu s novináři v Kábulu americký ministr obrany Donald Rumsfeld oznámil konec „rozsáhlých bojů“. Velení v oblasti následně převzalo NATO a jeho působnost se postupně rozšířila na celý Afghánistán. Alianční síly se zapojily i do intenzivních bojů proti Tálibánu. Na začátku roku 2004 vzniká ústava, která vytváří silný prezidentský systém, jehož cílem je sjednotit různé etnické skupiny v zemi a posílit demokratické principy. „Afghánci využili příležitosti, kterou jim poskytly Spojené státy a jejich mezinárodní partneři, k položení základů demokratických institucí a zajištění rámce pro národní volby,“ prohlásil velvyslanec USA v Afghánistánu Zalmay Khalilzad. V historických celostátních volbách se Hamíd Karzáí stal prvním demokraticky zvoleným prezidentem Afghánistánu.
Rok 2005 – spolupráce s USA a budování demokracie: Afghánský prezident Karzáí a americký prezident Bush vydali společné prohlášení, v němž prohlásili své země za strategické partnery. To umožnilo americkým silám přístup k afghánským vojenským zařízením za účelem vedení „války proti mezinárodnímu teroru a boje proti násilnému extremismu“. Podle dohody je cílem „posílit americko-afghánské vazby a pomoci zajistit dlouhodobou bezpečnost, demokracii a prosperitu Afghánistánu“. Dohoda také vyzvala Washington, aby pokračoval v obnově ekonomiky a budování demokracie v zemi. Známkou politického pokroku byly parlamentní a místní volby v roce 2005 – účastnilo se jich více než šest milionů Afghánců, přičemž téměř polovinu tvořily ženy.
Rok 2006 – růst násilí: Násilí v celé zemi se stupňuje. V červenci vypukly na jihu intenzivní boje. Počet sebevražedných útoků se pětinásobně zvýšil, zatímco počet dálkově odpálených bomb se více než zdvojnásobil. Někteří experti viní z nárůstu útoků chabou ústřední vládu. „Stejně jako u většiny povstání je kritickým předpokladem kolaps správy věcí veřejných,“ uvedl expert na Afghánistán Seth G. Jones.
Květen 2007 – smrt velitele Tálibánu: Známý vojenský velitel Tálibánu mulláh Dadulláh byl zabit při společné operaci afghánských, amerických a aliančních sil na jihu Afghánistánu. Dadulláh nasazoval sebevražedné atentátníky a nařizoval únosy západních vojáků.
První polovina roku 2009 – Obama vysílá další vojáky, USA volí novou strategii: Napětí v oblasti neutichá. Nově zvolený americký prezident Barack Obama proto v únoru oznámil plány na vyslání dalších 17 tisíc vojáků do válečné zóny a znovu potvrdil svá předvolební prohlášení, že Afghánistán je nejdůležitější frontou USA v boji proti terorismu. Uvedl, že Spojené státy se budou držet harmonogramu a do konce roku 2011 stáhnou většinu bojových jednotek z Iráku. Posily měly bojovat proti „obnovujícímu se“ Tálibánu. Ministr obrany Robert Gates v souvislosti s navýšením počtu vojáků označil původní misi v Afghánistánu za „příliš širokou“ a vyzval ke stanovení omezených cílů. V březnu Obama oznámil novou strategii, jejímž cílem je „narušit, rozložit a porazit al-Káidu a její útočiště v Pákistánu a zabránit jejímu návratu do Pákistánu nebo Afghánistánu“. Američtí mariňáci pak zahájili rozsáhlou ofenzivu v jižním Afghánistánu, která představovala zásadní zkoušku pro novou strategii.
Druhá polovina roku 2009 – afghánský prezident i přes kontroverze obhajuje mandát, USA eskalují misi: Afghánský prezident Karzáí sice získal mandát pro další funkční období, volby byly ale poznamenány obviněními z podvodů. Vyšetřování volební komise podporované OSN zjistilo, že Karzáí získal jen 49,67 procenta hlasů, tedy méně než 50 procent potřebných k vítězství v prvním kole. Pod mezinárodním tlakem Karzáí souhlasil s druhým kolem voleb. Týden před druhým kolem však Karzáího hlavní rival odstoupil – a Karzáí byl prohlášen za vítěze. Zásadně to zpochybnilo Karzáího legitimitu. Obama pak oznámil zásadní eskalaci americké mise. V celostátně vysílaném projevu informoval o nasazení dalších 30 tisíc vojáků, a to nad rámec stávajících 68 tisíc.
Čtěte také
1. května 2011 – smrt Usámy bin Ládina: Vůdce al-Káidy Usáma bin Ládin, zodpovědný za útoky z 11. září, byl zabit americkými silami v Pákistánu.
22. června 2011 – stažení části vojsk: Obama nastínil plán na stažení 30 tisíc vojáků do léta 2012, přičemž prvních 10 tisíc mělo Afghánistán opustit do konce roku 2011. Po jejich odchodu mělo zůstat v Afghánistánu asi 70 tisíc vojáků. Ty Obama plánoval stáhnout do roku 2014.
7. října 2011 – 10 let války: Americká válka v Afghánistánu slaví desáté výročí, přičemž v boji proti povstalcům, zejména v jižních a východních oblastech, bylo nasazeno přibližně 100 tisíc amerických vojáků. Po deseti letech války zemřelo 1 800 amerických vojáků a Spojené státy na válku vynaložily 444 miliard dolarů. Válka zároveň přispěla k poklesu podpory americké veřejnosti a probíhala v době hospodářské krize, kdy nezaměstnanost dosahovala 9,1 procenta a rozpočtový deficit činil 1,3 bilionu dolarů.
Březen 2012 – další eskalace: V lednu Tálibán otevřel kancelář v Kataru, což mělo umožnit zahájení mírových rozhovorů se Spojenými státy a dalšími stranami konfliktu. Jednání s Tálibánem se ale brzy zastavila. Zároveň USA oznámily, že chtějí ukončit bojové operace a předat větší odpovědnost afghánským silám. Mezinárodní misi navíc poškodilo několik incidentů, například spálení Koránu americkými vojáky či zabití 16 afghánských civilistů americkým vojákem.
27. května 2014 – stažení dalších vojsk: Prezident Obama oznámil plán stáhnout většinu zbývajících amerických vojáků z Afghánistánu do konce roku 2016. Po skončení bojové mise v roce 2014 mělo v zemi zůstat asi 9 800 amerických vojáků, kteří by cvičili afghánské síly a bojovali proti zbytkům al-Káidy.
Rok 2017 a 2018 – stále daleko od míru: Spojené státy shodily svou nejsilnější nejadernou bombu, přezdívanou „matka všech bomb“, na samozvané militanty Islámského státu v jeskynním komplexu ve východní provincii Nangarhár. Americké bombardování zároveň upozornilo na rostoucí sílu Islámského státu v Afghánistánu. Tálibán mezitím dál posiloval a americká armáda označila situaci za patovou. Kábul čelil rekordnímu počtu sebevražedných útoků a Tálibán ovládal nebo kontroloval více než třetinu země. Donald Trump následně během svého prvního funkčního období uvedl, že ačkoli jeho „původním instinktem bylo stáhnout se“, bude místo toho pokračovat v neomezeném vojenském závazku, aby zabránil vzniku „vakua pro teroristy“. Mluvil také o dalších bojových akcích, a to přesto, že OSN upozorňovala na rostoucí počet civilních obětí. Politické urovnání s Tálibánem bylo v té době podle Trumpa daleko. Tálibán pak v roce 2018 provedl v Kábulu sérii teroristických útoků, při nichž zahynulo více než 115 lidí. K útokům došlo v době, kdy Trumpova administrativa realizovala svůj afghánský plán, v jehož rámci rozmístila vojáky po celém afghánském venkově a zahájila letecké údery proti opiovým laboratořím ve snaze zničit finance Tálibánu.
Rok 2019 – složité mírové rozhovory: V katarském Dauhá probíhají jednání mezi USA a Tálibánem na nejvyšší úrovni. Americký vyslanec Zalmay Khalilzad a představitel Tálibánu Abdul Ghani Baradar jednají především o stažení amerických vojáků výměnou za slib Tálibánu, že zabrání teroristickým skupinám využívat Afghánistán jako základnu. Týden poté, co hlavní americký vyjednavač Khalilzad oznámil, že s vůdci Tálibánu bylo dosaženo „principiální“ dohody, Trump mírové rozhovory náhle ukončil. Na Twitteru následně uvedl, že tajnou schůzku s Tálibánem a afghánským prezidentem Ghaním zrušil poté, co byl při útoku Tálibánu zabit americký voják.
Rok 2020 – podpis dohody a stažení dalších vojsk: K jednání o míru se strany vrátily na konci února roku 2020. Americký vyslanec Khalilzad a tálibánský důstojník Baradar podepsali dohodu, která měla vést k významnému snížení počtu amerických vojáků v Afghánistánu a zahrnovala záruky Tálibánu, že země nebude zneužita k teroristickým aktivitám. V září 2020 se pak poprvé po téměř 20 letech války setkali v Dauhá tváří v tvář zástupci Tálibánu, afghánské vlády a občanské společnosti. Během úvodních projevů obě strany vyjádřily touhu nastolit v Afghánistánu mír a vytvořit rámec pro správu země po stažení amerických vojsk. V listopadu pak úřadující ministr obrany USA Christopher C. Miller oznámil plány na snížení počtu vojáků v Afghánistánu na 2 500, a to už do poloviny ledna. Oznámení ale přišlo v době, kdy jednání mezi afghánskou vládou a Tálibánem uvízla na mrtvém bodě a militantní skupina pokračovala ve smrtících útocích. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg varoval, že příliš rychlé stažení vojáků by mohlo umožnit teroristům znovu využívat Afghánistán jako útočiště.
Čtěte také
14. dubna 2021 – Biden oznámil odchod USA: Nově zvolený americký prezident Joe Biden oznámil, že Spojené státy nedodrží termín stanovený v dohodě mezi USA a Tálibánem na stažení všech vojsk do 1. května. Místo toho zveřejnil plán na úplné stažení do 11. září 2021. „Je čas ukončit nejdelší americkou válku,“ řekl s tím, že zbývajících 3 500 vojáků z Afghánistánu bude staženo bez ohledu na to, zda bude dosaženo pokroku v mírových rozhovorech.
15. srpna 2021 – afghánská vláda se hroutí po dobytí Kábulu Tálibánem: Tálibánští bojovníci, kteří čelili jen malému odporu, obsadili hlavní město Kábul a několik hodin poté, co prezident Ašraf Ghaní opustil zemi, převzali kontrolu nad prezidentským palácem. Převzetí moci následovalo po rychlém postupu Tálibánu, během kterého dobyli všechna afghánská provinční hlavní města kromě dvou a obsadili hraniční přechod.
Srpen 2021 – Bidenova obhajoba postupu a smrt vojáků při chaotickém odchodu: Prezident Biden obhajuje rozhodnutí ukončit americkou misi v Afghánistánu, přestože uznává, že stažení bylo chaotické. USA vyslaly 6 000 vojáků k evakuaci svého personálu a spojenců z Kábulu, odkud se snažily uprchnout tisíce Afghánců. Při evakuaci letiště v Kábulu bylo 26. srpna zabito třináct amerických vojáků a nejméně osmnáct jich bylo zraněno. Šlo o první americké vojáky zabité v akci v Afghánistánu od února 2020. Zemřelo také nejméně 170 Afghánců. K odpovědnosti se přihlásil Islámský stát v Chorásánu a několik dní poté Spojené státy zahájily odvetný letecký úder. Pentagon později přiznal, že při úderu chyboval a zabil deset civilistů, včetně sedmi dětí.
30. srpna 2021 – Biden ohlásil konec velkých operací s cílem „přetvářet jiné země“: Poslední americké vojenské síly opouštějí Afghánistán a zanechávají jej pod nadvládou Tálibánu. Odchod následuje po chaotickém dvoutýdenním stahování sil, během kterého bylo evakuováno více než 120 tisíc lidí. Následující den prezident Biden prohlásil, že by se Spojené státy měly poučit ze svých chyb a že stažení znamená konec „éry velkých vojenských operací, jejichž cílem bylo přetvořit jiné země“.
Válka v Afghánistánu si za téměř 20 let vyžádala životy desítek tisíc lidí. Podle údajů agentury AP do dubna 2021 zemřelo 2 448 amerických vojáků, 3 846 amerických kontraktorů, 66 tisíc příslušníků afghánských bezpečnostních sil, 1 144 vojáků z dalších spojeneckých zemí, 47 245 afghánských civilistů a 51 191 bojovníků Tálibánu a dalších povstaleckých skupin. Konflikt si vyžádal životy 444 humanitárních pracovníků a 72 novinářů. Ve válce v Afghánistánu padlo také 14 českých vojáků.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Tři roky od masakru nevinných. Pomsta Izraele byla drtivá, jak to změnilo Blízký východ?
vaclav.cerny@iprima.cz
