Hertl: Brzy si už v NHL poprvé zahraju za Vegas. Mistrovství světa? Myslel jsem si na něj

Hokejista Tomáš Hertl konečně začal po vleklém zranění trénovat na ledě. Jak blízko je k tomu, aby v NHL poprvé nastoupil za svůj nový tým Vegas Golden Knights? Jak se mu ve městě kasin líbí? A jak moc ho mrzí, že pravděpodobně přijde o mistrovství světa v Česku? O tom všem se rozpovídal v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.

NHL jste hrál naposledy 27. ledna, ještě v dresu San Jose Sharks. Pak jste podstoupil operaci kolene, následně vás vyměnili do Vegas. Jak daleko jste teď od toho, abyste si poprvé zahrál za Golden Knights?
Každý den je to lepší a lepší. K týmu jsem se při trénincích na ledě už připojil – v pondělí ještě v dresu pro hráče, se kterým se nemá chodit do kontaktu, v úterý už se vším všudy. Jde to správným směrem, to je hlavní. Už chci být zpátky, co nejdřív hrát. Marodil jsem dlouho.

Příští zápas čeká Vegas v noci z pátku na sobotu proti Arizoně. To bude vaše velká chvíle?
Přesné odhady po mně zatím nechtějte. I kdybych to věděl, klub to ještě nechce pouštět ven. A já to naprosto respektuju. Můžu jedině prozradit, že už to podle mě není daleko. Jsem optimista. Fakt. Nemůžu se dočkat.

Sice jsem zatím za Vegas neodehrál ani zápas, úplně mě to tady ale nadchlo. Všechno. Třeba to zázemí, které má klub k dispozici! O hráče se tu skvěle starají, všechno je na top úrovni. A tým je opravdu silný. Není náhoda, že se jim v posledních letech tak daří. Kluci mě mezi sebe přijali parádně, se spoustou z nich máme dost společných témat – zatímco v San Jose bylo spíš hodně mladých, tady se v kabině potkávám s mnoha táty od rodin. A protože mám doma dvě malé děti, je co rozebírat.

Jaký dojem na vás udělalo město?
Vlastně mě dost překvapilo, jak moc žije Las Vegas hokejem. Kamkoliv jdete, na každém autě spatříte logo Knights. Lidi tu hokej hodně žerou, to jsem nečekal. Vegas už dávno nejsou jenom kasina.

I ty tam ale jsou. Taky do nich občas zajdete?
Kdepak. Sice jsem si někdy v minulosti taky zahrál, ale nijak zvlášť mě to nechytlo. Nepropadnul jsem tomu. Spíš jsem nabyl dojem, že nikdy nemůžete vyhrát. Jak ale říkám – ve Vegas toho naštěstí stojí za pozornost víc.

Co třeba?
Tréninkové centrum Golden Knights je vyloženě nádherné. Kluci většinou bydlí v jeho blízkém okolí, v krásné čtvrti Summerlin. Já si tu po výměně taky hledal barák, samotného mě překvapilo, v jak hezkém prostředí budeme bydlet. Manželku s dětmi mám zatím stále ještě v San Jose, když tu ale teď byla rodinka na týden za mnou, taky se to všem zamlouvalo.

Člověk má představu, že to tady všechno vyrostlo z pouště, jenže Vegas je už dávno samý park. Za deset minut jste navíc u úchvatného Red Rock Canyon, u úžasných skal. Kousek je i Grand Canyon. Existuje plno věcí, které se ve Vegas dají dělat. Fakt jsem zatím po výměně ze San Jose maximálně spokojený.

Něco vás ale může mrzet. Kdybyste v NHL hrál dál za San Jose, které nepostoupilo do play off, mohl jste posílit českou reprezentaci na MS. To Vegas pravděpodobně do bojů o Stanley Cup postoupí. A turnaj v Praze se tak zřejmě bude muset obejít bez vás.
To víte, že jsem už nějakou dobu počítal s tím, že bych na šampionát jel, když jsme byli se San Jose od play off tak daleko. Do toho ale přišlo zranění kolena, troška nejistoty. Vnímal jsem to tak, že pokud bych zůstal u Sharks, mohl bych se připravovat i na variantu počítající s cestou do Prahy.

Takže ano, jasně, měl jsem to v hlavě – když budu zdravý, moc rád na MS pojedu. Zkuste mě ale pochopit i z druhé strany – já v NHL nehrál play off přes čtyři roky. Šance bojovat o Stanley Cup je pro každého hokejistu neskutečně lákavá. Obrovsky se na to těším. Chtěl bych s Golden Knights dojít co nejdál. Lhal bych, kdybych vám tvrdil, že pro mě poslední roky v San Jose nebyly náročné. Před tím jsem byl zvyklý hrát pravidelně play off, najednou jste rok co rok už v půlce sezony věděl, že to znovu a znovu neklapne. Nic moc. Proto jsem velmi vděčný za šanci, kterou mi ve Vegas dají.

Pocta pro mučeného mistra světa. Praha má ulici se jménem Kobranova, poválečného Pastrňáka

Hokejista Vladimír Kobranov patřil ke generaci mistrů světa, které komunisti v roce 1950 poslali po zinscenovaném procesu do lágru. Byť svého času patřil k nejlepším hráčům planety, jako mukla jej čekalo surové bití a dřina s uranem. Po propuštění se musel živit převážením nemocných prasat v JZD. O osudu mučeného šampiona pro CNN Prima NEWS promluvili dcera Zuzana a synovec Alexandr, kteří se osm a půl roku po Vladimírově smrti sešli, aby byli svědky velké slávy: Po Kobranovovi a dalších dvou týraných mistrech světa byla v Praze pojmenována nová ulice.

A mistrovství si třeba zapnete v televizi.
Pro mě ten turnaj taky moc znamená. Vždyť víme, jak to každý rok vypadá: Jakmile začne šampionát, je v Česku deset milionů trenérů. Ale nejen to. Taky se znova ukáže, jak moc máme hokej rádi. Že jsme hokejová země. V květnu to rok co rok sledujeme naprosto všichni. Všem nám jde o to samé: dokázat světu, že Češi jsou v hokeji pořád dobří. Jasně, možná se teď nevozí tolik medailí jako dřív, musíme ale doufat, že se to zase brzo zlepší.

Kdo ví, třeba k tomu ještě letos přece jen přispějete. Pokud by Vegas vypadlo v 1. kole play off NHL, teoreticky by se to stihnout dalo.
Radši to ještě jednou zopakuju: fakt mě teď v první řadě jde jen a jen o úspěch s Golden Knights. Boj o Stanley Cup je pro mě obrovsky lákavá věc. A když to neklapne? Uvidíme, co všechno bude. Teprve se oklepávám ze zranění, rozkoukávám se v novém týmu. Bude záležet na strašně moc věcech. Pro mě každopádně vždycky platilo, že případná nabídka reprezentovat se odmítá jen těžko.

MOŽNÁ VÁM UNIKLO: Rakiče jdu ulovit s radostí, říká Jiří Procházka

Tagy:
NHL hokej Tomáš Hertl Mistrovství světa v ledním hokeji MS v hokeji 2024