Osobní vzpomínka: Jak jsem u piva sepsal petici za Havla a udali mě hospodští práskači
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Jako udavač Bretschneider z Haškova románu o Švejkovi. I v roce 1989 hosté občas rádi práskli, co uslyšeli v hospodě.
Práskač si v restauraci zajistil hned další dva svědky, kteří u výslechu potvrdili sepsání petice za Václava Havla.
Policie případ řešila podle dobového pendrekového zákona.
Příběh je zveřejněn v rámci nedožitých devadesátin Václava Havla.
O petici za Václava Havla, která vznikla 23. února 1989 v ostravské pivnici Na Plivanci, se tehdy uvězněný disident a pozdější prezident republiky určitě nikdy nedozvěděl. Případ sice vyšetřovala policie a dostal se až k prokurátorovi, v euforii ze sametové revoluce však na událost zapomněli i její aktéři. Ale protože měla v mnohém absurdní rozměr, možná stojí za zmínku v rámci nedožitých Havlových devadesátin. Sotva se totiž petice u piva zrodila, u jiného stolu už se tři udavači radovali, že jim ptáček skočil do hrsti. Jako za časů Bretschneidera, nejslavnějšího českého práskače, jenž udal Josefa Švejka.
Jak známo už z románu o Švejkovi, hospody kromě pivařů odjakživa lákaly i tajné policisty a práskače všeho druhu. A jestliže spisovatel Jaroslav Hašek stvořil legendárního udavače Bretschneidera, jak loví oběti v pražské pivnici U Kalicha, hned tři Bretschneiderové seděli 23. února 1989 také v ostravské studentské hospodě U Rozhledny alias Na Plivanci.
Terorista Havel a pivní petice
Na titulní straně Rudého práva si 23. února 1989 posteskl jistý Josef Šrámek, dělník Chotěbořských strojíren: „Protistátní a teroristické akce uplynulých dní já a moji spolupracovníci odsuzujeme.“ Šrámek odkazoval na lednové demonstrace k 20. výročí upálení Jana Palacha, přičemž při protestech byl zatčen i Václav Havel a už 21. února 1989 ve zrychleném řízení odsouzen na devět měsíců do vězení. Nepodmíněně.
A hned 23. února 1989 se v ostravském hostinci u studentských kolejí Jana Opletala, lidově zvaném Na Plivanci (oficiálně U Rozhledny), odehrála příhoda jako vystřižená ze Švejka. Jen místo rakouského policisty Bretschneidera vešel do hostince devětadvacetiletý asistent Pedagogické fakulty Ostrava (PFO) Ivo Bujna.
Na rozdíl od románového práskače však k tomu, aby našel u sklenic piva nějakou oběť, nemusel vyvinout žádné velké úsilí. Jestliže byl Bretschneider nucen prokázat řečnický talent a provokovat hosty otázkami typu – „Jaké urážky císaře pána se dělají ve vožralství?“ – asistentu Bujnovi vletěl ptáček do klece sám.
A tím ptáčkem jsem byl já, tehdy student pajdáku, jak se pedagogickým školám přezdívalo.
Zrovna jsem totiž obcházel stoly s vlastnoručně napsaným dopisem, který protestoval proti uvěznění Václava Havla. Respektive šlo o poděkování polským studentům, kteří 22. února 1989 v centru Krakova na Rynku Głównym demonstrovali proti zatčení československého disidenta, přičemž polská policie tehdy několik účastníků dosti brutálním způsobem natlačila do antonů.
Z vyšetřovacího spisu. Z výslechu Iva Bujny, který udal studenta, jenž 23. února 1989 v pivnici Na Plivanci v Ostravě sepsal petici (otevřený dopis) v souvislosti se zatčením Václava Havla. Zdroj: archiv Ivana Motýla
Udání kvůli přidělení bytu
Byl jsem v tom Krakově také a dost mě mrzelo, že ostravští studenti spí, zatímco za nás trpí polští kolegové, takže hned po rychlém návratu z Polska jsem na hospodském stole sepsal děkovný dopis. A záhy jsem s tím listem i rázně obcházel studentskou pivnici Na Plivanci, přičemž odvahu mi dodalo i několik ostravských desítek. A vlastně to byl dvojjazyčný dopis, překlad u půllitru urgentně pořídil polonista Jacek Sikora.
O podpis jsem Na Plivanci naivně požádal také asistenta oboru základy technické výroby a pracovního vyučování Iva Bujnu. „Své rozhodnutí nepodepsat jsem zdůvodnil tím, že s obsahem dopisu se vnitřně neztotožňuji,“ vysvětloval posléze Bujna v rukopisném udání, které sepsal 28. února 1989 a alibisticky ho označil jako „sdělení vedení PFO“. Musel ale dobře vědět, že to je hlavně informace pro StB, a po revoluci se dokonce nechal slyšet, že udával jen proto, aby urychlil přidělení bytu pro svou mladou rodinu.
Škola „sdělení“ samozřejmě předala Sboru národní bezpečnosti, a to nejbližšímu obvodnímu oddělení VB u místa činu, který sídlil v Bohumínské ulici číslo 35. Bujnu tam ale vyslechli až s jistým otálením, na protokolu je datum 21. duben 1989. Asistent pak u výslechu v podstatě jen zopakoval text, který napsal do „sdělení“, a mimo jiné vyšetřovatelům zopakoval: „Ivan Motýl poté, co jsem mu oznámil, že nepodepíšu, se mne zeptal, zdali se bojím. Já jsem mu odpověděl, že se nebojím, že se nemám čeho bát, že nepodepíšu proto, že s obsahem nesouhlasím.“
Čtěte také
Tři bonzáci v jedné hospodě
Tehdejší spis vyšetřovatelů SNB, který doputoval na Městskou prokuraturu v Ostravě, se mi podařilo získat hned zkraje roku 1990, takže mám docela unikátní možnost, že v roce 2026 mohu citovat z originálních protokolů, které jsou zveřejněny i ve fotogalerii k tomuto článku.
Udavač Ivo Bujna u výslechu také upřesnil počet signatářů: „Na dvojlistu bylo pod textem již asi 10 až 15 podpisů.“ Kromě mé maličkosti však nikoho jmenovitě neuvedl, i když některé studenty osobně znal, což lze na celé události chápat i jako pozitivní bod. Bujnu totiž znala snad půlka studentů sedících ve výčepu, býval tam poměrně častým hostem, a protože nosil dlouhé vlasy, měli jsme ho tak trochu za „akademickou máničku“. Bohužel, byl to hospodský bonzák.
A aby měl „Bretschneider Bujna“ jistotu, že s udáním uspěje, což by mohlo urychlit i získání bytu, promptně si v pivnici Na Plivanci opatřil i dva další svědky z řad studentů popíjejících v hostinci pivo (Martin B. a Jiří K.). Oba pak svědčili podobně jako Ivo Bujna a tvrdili, že petici nepodepsali, protože nesouhlasili s obsahem. Nicméně měli pocit, že se to „má nahlásit“.
Z vyšetřovacího spisu. Zpráva policie (SNB) o vyšetřování přečinu proti veřejnému pořádku, která byla předána prokuratuře. Přečin byl dle tehdejších zákonů spáchán 23. února 1989 v pivnici Na Plivanci v Ostravě, kde ten den vznikla petice (otevřený dopis) v souvislosti se zatčením Václava Havla. Zdroj: archiv Ivana Motýla
Obvinění podle pendrekového zákona
Vyšetřovatelé mě následně obvinili z přečinu proti veřejnému pořádku, který byl v té době využíván právě pro trestání aktérů podpisových akcí, a ti mohli klidně skončit v base. Kupodivu ale neuplatnili novou legislativu přijatou po Palachově týdnu (takzvané zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění ze 14. února 1989), ale vzpomněli si pouze na protesty ze srpna 1969, takže jsem si vysloužil obvinění podle § 6 písm. c) zák. č. 150/69 Sb., tedy dle dvacet let starého pendrekového zákona. Holt Ostrava na počátku roku 1989 zase zaspala…
„Ivan Motýl se dopustil přečinu proti veřejnému pořádku,“ konstatuje se ve Zprávě o výsledku objasňování. Policie ji předala Městské prokuratuře v Ostravě, která zprávu dne 18. května 1989 opatřila razítkem. A náčelník obvodního oddělení kapitán Dedek požádal prokuraturu o „potrestání ve smyslu ustanovení § 179d odst. 2 trestního řádu“.
Od Kalicha na Plivanec
Zpráva SNB celou událost rekapitulovala doslova švejkovsky, byť se neodehrála v Praze U Kalicha, ale v Ostravě Na Plivanci:
„Provedeným šetřením příslušníků SNB bylo zjištěno, že dne 23. 2. 1989 navštívil Ivan Motýl ve večerních hodinách restauraci U rozhledny ve Slezské Ostravě, kde konzumoval alkoholické nápoje a později napsal na arch papíru text přibližně tohoto znění: - Včera proběhla na Rynku Głównym demonstrace za uvolnění Václava Havla. Chtěli bychom touto cestou poděkovat všem organizátorům této akce. S tímto archem potom obcházel v restauraci sedící hosty a nabádal je k podpisu tohoto textu. Tímto svým jednáním naplnil skutkovou podstatu přečinu proti veřejnému pořádku podle § 6 písm. c) zák. č. 150/69 Sb.“
Z vyšetřovacího spisu. Zpráva policie (SNB) o vyšetřování přečinu proti veřejnému pořádku, která byla předána prokuratuře. Přečin byl dle tehdejších zákonů spáchán 23. února 1989 v pivnici Na Plivanci v Ostravě, kde ten den vznikla petice (otevřený dopis) v souvislosti se zatčením Václava Havla. Zdroj: archiv Ivana Motýla
Soud se nekonal, anebo to prostě soudruzi již nestihli, protože v listopadu přišla revoluce. Pro jistotu mě sice z pedagogické fakulty podmínečně vyloučili, ale i vedení školy čekalo s úplným vyhozením ze studií až na závěry soudu, čehož se nedočkalo.
Hlavu mi do záchodu nestrkali
Hned koncem února 1989 mě sice k výslechům tahala i StB do své ostravské centrály v ulici 30. dubna, ale všude jsem odmítal vypovídat, jak mě poučil právník z disidentských kruhů. Byť vyhrožovali, že když se k napsání „petice“ za Václava Havla nepřiznám, znova poníží moje už tak dost normalizací zdeptané rodiče a že mé děvče vyhodí ze studií, nic z toho se nestalo. Facky mi nedávali, ani hlavu do záchodu nestrkali, možná jim celý ten neodeslaný dopis do Polska vlastně přišel malicherný, těžko říct. V každém případě hlavní důkaz justice neměla, dopis čili petici jsem roztrhal a spláchl do záchodu.
Bretschneiderové a Bujnové jsou věční, rodí se v každé době, ale ne v každé době o ně systém tolik stojí jako v prvé půli roku 1989, kdy se Československo zoufale pokoušelo o dehonestaci jistého Václava Havla.
Čtěte také
Havířský rodokmen Václava Havla
A ještě havlovský dovětek. K signování dopisu jsem v únoru 1989 v pivnici Na Plivanci vyzýval jen přítomné studenty či pedagogy, kteří sedávali v zadním sále. Horníkům z blízkého dolu Petr Bezruč, kteří permanentně obsazovali přední část pivnice a výčep, jsem se takticky vyhnul. Tehdy jsem totiž neměl ani tušení, že Havlův dědeček Hugo Vavrečka pocházel z ostravské hornické rodiny a 22. února (to byl paradoxně i den konání krakovské demonstrace za Havla) roku 1880 se narodil v havířské kolonii na Hranečníku. A že Havlův praděd Čeněk Vavrečka pracoval jako vážný (vážil černé uhlí) na slezskoostravském dole Salm.
Kdybych tenkrát znal Havlovy ostravské kořeny a povyprávěl o nich horníkům u piva, určitě bych nasbíral spoustu podpisů i mezi nimi. Část z nich sice pražského disidenta V. H. považovala za „teroristu“, jak tvrdilo Rudé právo, ale havířský rodokmen by je třeba dokázal vyburcovat i k protestům za Havlovo propuštění z vězení. A horníci by demonstrovali tvrdě a odhodlaně, takže příchod sametové revoluce by se možná i o pár měsíců urychlil.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Šebelová k Pavlovi a volbám: Chyba, může se mu to vrátit. Mladická nerozvážnost, rýpla si Malá
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
