Kde žili ostravští předci prezidenta Václava Havla, se dlouho nevědělo. Až deset let po jeho smrti (18. prosince 2011) historici místo přesně lokalizovali. Praděd Čeněk Vavrečka i jeho syn Hugo Vavrečka obývali dům v hornické kolonii Hranečník, tento havířský domek byl ovšem v roce 1985 zbourán. Nahradila ho benzinová pumpa, na které tento týden reportér CNN Prima NEWS potkal někdejší kuchařku rodiny Havlů. Samotný Václav Havel by zřejmě takovou náhodu komentoval: „To jsou paradoxy, pane Vaněk.“
Deset let po smrti Václava Havla se otevřela i jedna dosud tajemná komnata ze životopisu prvního demokratického prezidenta po sametové revoluci. Žádný historik se totiž celá desetiletí intenzivněji nezabýval Havlovými ostravskými předky, takže se o nich takřka nic nevědělo. V rodové linii po své matce přitom prezident pocházel z hornické rodiny v dnešní městské čtvrti Slezská Ostrava.
Na místě rodného domku stojí benzinka
Před půl rokem mě historik Archivu města Ostravy Antonín Barcuch informoval, že prezidentův dědeček Hugo Vavrečka se v roce 1880 narodil v již zbořeném domě v hornické kolonii Hranečník. A že dnes bych tohle místo našel v Pastrňákově ulici na katastru domu č. 1261/1. V těchto dnech jsem ovšem získal přesnější informace od ostravského historika a místního patriota Tomáše Majliše. „Havlův pradědeček Čeněk Vavrečka žil v Dolní kolonii na Hranečníku v domě číslo 1, kde se mu také narodil syn Hugo. Dům byl zbourán v roce 1985, na zadní části katastru pak vyrostla čerpací stanice,“ informuje Majliš.
Vyrážím na ostravský Hranečník. Historik mě vybavil i zřejmě jedinou existující fotografií rodného domu Havlova dědečka Huga. Lze na ní spatřit dva domy z hornické kolonie, které jsou spojeny branou. „Havlovi předkové bydleli v tom bližším z obou domků, tedy vzhledem k postavení neznámého autora snímku,“ poučil mě objevitel fotografie, našel ji v Archivu města Ostravy.
Na Hranečník mířím z centra Ostravy trolejbusem číslo 101 a místo, kde žila rodina Vavrečků, nacházím poměrně snadno. Byl postaven podél Těšínské ulice, na rohu s dnešní Slívovou ulicí. Dnes je na stejném místě chodník, za ním trávník a místo zadního traktu domu stojí již zmiňovaná benzinka.
S kuchařkou od Havlů
Jsem napjat. Jak asi bude reagovat obsluha pumpy, když oznámím, že v tomhle místě žili předkové Václava Havla? „Vážně? To mě fakt překvapuje, kdo by to řekl,“ reaguje Šárka Uhrová. A hned se v obavách zeptá: „A nezbourají nás tady teď? Nechtějí tu stavět nějaký památník na Havla?“ S osobním pohledem na prvního porevolučního prezidenta se svěřit nechce, ale ukáže na kolegyni. „Ta se do Ostravy přistěhovala z Prahy, určitě vám řekne víc.“
A opravdu řekne, je to docela šok. „Já jsem u Havlů pracovala,“ podotkne Dáša Tomková. Podivím se: „Jak u Havlů?“ A dozvím se, že v pražské Lucerně. „U Havlova bráchy a té jeho slovenské manželky Dagmar. Vařila jsem v jejich hospodě u Černého koně ve Vodičkově ulici v Praze,“ vypráví Tomková. Lucerna dnes patří Dagmar Havlové, vdově po Ivanu M. Havlovi. „Dagmar se moc nemusela s Dášou od Vaška. Ivan ale o svém bráchovi Vaškovi mluvil vždycky pěkně,“ vzpomíná.
U Černého koně vařila někdy před rokem 2010. „Bych to musela přesně spočítat, kdy to bylo, na to teď nemám čas,“ říká Dáša Tomková za kasou pumpy. Prodávají tady jeden z nejlevnějších benzinů v Ostravě, tak se v práci nezastaví. „Každou středu u Černého koně paní Dagmar s manželem pořádali takovou sešlost, pro kterou jsem připravovala vybraná domácí jídla. Potkala jsem tam spoustu slavných lidí, teď si třeba vzpomínám, jak mi do hrnců v kuchyni nakukoval Waldemar Matuška.“
Kdyby se Václav Havel dožil toho, že na katastru domku jeho ostravských předků čepuje naftu a benzin kuchařka z pražské Lucerny, možná by připomněl slavný výrok z jedné své divadelní hry: „To jsou paradoxy, pane Vaněk.“ A bývalá kuchařka Dáša Tomková souhlasí: „To teda jsou paradoxy. Já, zarytá sparťanka, jsem se jednou zamilovala do baníkovce a od té doby žiju v Ostravě. Láska hory přenáší.“
Hornický původ by se hodil za revoluce
Kdyby se o Havlových hornických kořenech vědělo už v listopadu 1989, asi by sametová revoluce na Ostravsku proběhla mnohem snadněji.
Havíři tehdy měli k Havlovi velkou nedůvěru. „Určitě by to měl Havel v Ostravě lehčí. Havíři tehdy spíš naslouchali hlasům, že je to synek z milionářské rodiny filmových magnátů. Jenže ani Havel tehdy o svých ostravských předcích mnoho netušil, jinak by svůj původ využil,“ vzpomíná pro CNN Prima NEWS Ladislav Vrchovský. Za sametové revoluce předák ostravských a karvinských havířů, před prosincovou generální stávkou jednal v Praze přímo s Havlem.
„Bylo to v sídle Občanského fóra ve Špalíčku. Na ostravské předky opravdu nepřišla řeč, ale Havel mi trochu vyčítal, že havíři revoluci zatím moc nevítají,“ vzpomíná Vrchovský na události staré dvaatřicet let.
Kdo byli Havlovi předci
Havlův pradědeček Čeněk Vavrečka pocházel ze slezských Kyjovic, dnes je tato obec významným rekreačním zázemím Ostravy u konečné tramvaje číslo jedna. O jeho životopise zatím mnoho nevíme, už kolem roku 1871 bychom ho ale zcela jistě našli v Dolní kolonii na Hranečníku, která sloužila havířům dolu Jan Maria (vystavěl ho hrabě Wilczek). Ví se totiž, že Čeněk Vavrečka na Hranečníku roku 1871 spoluzakládal Čtenářský hornický spolek Salm. Kolonii se tehdy říkalo i Salmovec, a to podle blízké šachty v majetku rodu Salmů.
Důkaz k založení spolku jsem našel v ostravské Moravskoslezské vědecké knihovně ve vzácném svazku Karla Jaromíra Bukovanského: „Roku 1871 založen jest na Salmovci hornický čtenářský spolek pod jménem Salm, ku kterému se hned 52 členů přihlásilo. Založena byla též knihovna spolková.“ Členové spolku se často podíleli i na takzvaných Salmoveckých divadelních představeních. Třeba 18. června 1871 se odehrála premiéra inscenace Rýbrcoul na Krkonoších, kterou napsal Josef Alois Kouble.
Čtenářské, literární i divadelní vlohy tak Václav Havel zdědil i po ostravském pradědečkovi Čeňku Vavrečkovi, který pracoval na dole Jan Maria na pozici vážného. U brány dolu vážil deputáty uhlí pro havíře a rovněž černé uhlí rozprodával v drobném zájemcům ze širého okolí. Brána dolu Jan Maria stojí dodnes, některé části zrušené šachty jsou proměněné v sympatický hotel. A je docela snadné si v této atmosféře představit, že na bráně šachty stále prodává uhlí Havlův praděd.
Ministr z hornické rodiny
Historička Nina Pavelčíková se zabývá životopisem Huga Vavrečky, který se manželům Vavrečkovým narodil roku 1880 právě tady na ostravském Hranečníku. „V Ostravě vystudoval gymnázium, v Brně techniku a záhy se stal mužem mnoha profesí,“ připomíná Pavelčíková.
Začínal jako žurnalista v Lidových novinách. Coby literát se proslavil například humornou knihou Lelíček ve službách Sherlocka Holmese (v roce 1932 byla kniha zfilmována s Vlastou Burianem v hlavní roli). „V meziválečné éře to Hugo Vavrečka dotáhl na diplomata, začínal jako konzul v Hamburku a poté byl velvyslancem v Budapešti a ve Vídni,“ pokračuje historička.
V roce 1938 byl Vavrečka jmenován ministrem v kabinetu premiéra Milana Hodži, zastával také jednu z ředitelských funkcí v Baťových závodech ve Zlíně. Jeho dcera Božena Vavrečková se v roce 1935 provdala za stavebního podnikatele Václava M. Havla a prvním dítětem manželů byl roku 1936 Václav Havel.
Tohle vše mi běží hlavou na ostravském Hranečníku ve skrovných zbytcích takzvané Dolní kolonie, kde se v domě číslo 1 narodil Havlův dědeček Hugo. Dům byl několikrát přečíslován, nesl numero 338 a dnes je v Archivu města Ostravy veden jako číslo popisné 638.
„V roce 2000 byl celý pozemek domku vymazán z katastru,“ informuje mě archivář Antonín Barcuch. Benzinová stanice, která dům nahradila, má adresu Těšínská 2023. Za pumpou stále stojí tři původní hornické domky Dolní kolonie, byť se právě moderně přestavují. Šopy čili chlívky u domů mají stále podobu z 19. století.
Stíny historie v Horní kolonii
„V docela autentické podobě se ještě zachovalo několik domů v takzvané Horní kolonii na Hranečníku, kam oba Vavrečkové určitě často chodili. Vždyť obě kolonie tvořily souvislou zástavbu,“ informuje historik Tomáš Majliš. Horní kolonie má opravdu starosvětský charakter, některé cesty mezi hornickými domky nebyly dodnes vyasfaltovány.
Stmívá se, matné lucerny jen zlehka osvětlují havířské příbytky, tak pouštím fantazii na špacír. Píše se dejme tomu rok 1890, takže ženě, která právě kráčí kolonií, dám na chvíli roli Havlovy prababičky. Ta se za svobodna jmenovala Marie Janíková a narodila se 26. března 1840 v dnešním polském městečku Strumień.
Jak se Marie seznámila s Čeňkem Vavrečkou, historici netuší. Strumień ale tehdy byla součástí Rakouska-Uherska a náležela k takzvanému Těšínskému Slezsku. A do Ostravy se z celého Těšínského Slezska chodilo za prací. Když se Marii narodil syn Hugo, bylo ženě už čtyřicet let. A její muž Čeněk byl ještě o pět let starší.
K ostravským kořenům Václava Havla se zatím třetí největší město v republice téměř nehlásí. Rozhodně to nedělá místní politická reprezentace, o Vavrečky se naštěstí začíná zajímat nejmladší generace ostravských patriotů. „V kolonii na Hranečníku teď se spolkem Pestré vrstvy opravujeme starou hornickou pekárnu, kterou mohli navštěvovat i Vavrečkové. A předpokládám, že tomu tak i bylo,“ věří 32letý historik Tomáš Majliš.
Prvního polistopadového prezidenta si můžete připomenout také filmem Havel z roku 2020, který je nyní dostupný ve videopůjčovně na webu iprima.cz.
