Nejčastěji si objednávají guláš s knedlíkem. „Hlavně mladší Tchajwanci rádi poznávají exotické kuchyně, aniž by museli opustit ostrov,“ říká v rozhovoru pro CNN Prima NEWS Karel Picha, majitel hospody Divadlo v hlavním městě Tchaj-pej. Česká republika, která odtud leží 10 tisíc kilometrů, to je skutečná exotika. V pivnici, kterou lze najít po deseti minutách pěší chůze od slavného mrakodrapu Taipei 101, jenž se dotýká nebes ve výšce 509,2 metru, se čepuje plzeňské a nad půllitry se řeší i možná vojenská invaze na Tchaj-wan. V Divadle se pořádají i filmové večery a v minulých dnech tu byl představen festival Měsíc autorského čtení, který v červenci uvede tchajwanské spisovatele v České republice.
Jak se čínsky řekne pivo?
Pídžo. Ve znacích tradiční čínštiny, která se používá na Tchaj-wanu, se to napíše takto: 啤酒.
To zní podobně jako česky, navíc i s odkazem na jeden vulgarismus, který v tuzemských hospodách slyšíme poměrně často, i když třeba na Ostravsku více než v Brně nebo Praze. Kolik půllitrů si u vás Tchajwanci dávají na jedno posezení?
Jeden, maximálně dva. Pivo ani pití piva nemá na ostrově velkou tradici. Obecně se to vlastně týká veškerého alkoholu, který Tchajwancům není vlastní a nepijí ho zdaleka tolik jako Češi. I když je pravda, že v posledních letech přibývá tady v hlavním městě Tchaj-pej hodně koktejlových barů.
Nad pivem (pídžem) o čínské hrozbě
Interiér pivnice jste zařídil tradičně, připadám si tady jako v pražském výčepu, nad pípou dokonce visí obraz prezidenta T. G. Masaryka. Do českého hospody ale patří i nekonečné hovory o politice, mají to Tchajwanci podobné?
Nemají. Domácí politiku u stolu vůbec neprobírají, věnují se hlavně rodinným záležitostem a práci. Jediné politické téma, které se vášnivě řeší i nad stolem v restauraci, tak to jsou hrozby Čínské lidové republiky vůči Čínské republice na Tchaj-wanu, včetně případné vojenské invaze.
Bojí se čínské invaze? A spojují si ji s nečekaným útokem Ruska na Ukrajinu? Vždyť to jsou paralelní situace...
Nebojí. Potenciální hrozba Číny už je tady od roku 1949, když generál Čankajšek po porážce od komunistických jednotek v občanské válce opustil čínskou pevninu a společně s asi dvěma miliony věrných kolem jeho strany Kuomintang se vylodil na Tchaj-wanu. Od té doby Peking vyhrožuje, že si ostrov vezme třeba i násilím, takže většina místních po těch desetiletích nebere čínské výhružky příliš vážně. V posledních měsících ale lidé přece zbystřili a diskuse o možné čínské hrozbě jsou častější a vážnější, i když přímou vojenskou akci Číny neočekávají. Pokud jde o ruskou invazi na Ukrajinu, tak tu si místní s čínskou hrozbou příliš nespojují, to je odtud příliš vzdálená válka.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Hollywoodu „vládnou“ komunističtí cenzoři. Iron Man pro Čínu má jiný děj, z filmů mizí LGBT
Z exotické české kuchyně si oblíbili guláš
Všiml jsem si, že místní tady moc piva nevypíjí, ale nad talíři si povídají celé hodiny. Jídlo nahrazuje alkohol?
I panáka si dají pouze jednoho, maximálně dva. Tchajwanci jsou především velkými fanoušky jídla, za kterým vyrážejí do bister, na denní i noční gastronomické trhy, ale i do restaurací včetně těch luxusních. Za jídlo jsou zvyklí také dost utrácet, hlavně mladší a střední generace ráda zkouší nová jídla a nové podniky. A nemusí kvůli tomu za hranice, v Tchaj-pej najdou indonéské, filipínské, španělské, italské nebo třeba i německé restaurace, zajímají se vlastně o všechny kuchyně světa. Čím vzdálenější země, tím lépe. Často sem přijdou a hlásí mi, že hledali na Googlu něco netypického a exotického, tak si vybrali českou hospodu. Ta je výjimečná také proto, že jinou českou na Tchaj-wanu nenajdou, je to také jediné místo na ostrově s čepovaným plzeňským.
Jak se na Tchaj-wan české pivo vůbec dostane?
Přes velkosklad plzeňského v Jižní Koreji, kde je to velmi oblíbená značka. (Poznámka: shodou náhod v průběhu rozhovoru přivezla dodávka dva sudy exportního ležáku.)
Co z české kuchyně nabízíte hostům? A co si dávají nejčastěji?
Podáváme třeba česnekovou polévku, utopence, smažený sýr, svíčkovou s knedlíkem, řízky s bramborovým salátem i další česká jídla, ale nejpopulárnějším se stal hovězí guláš s knedlíkem. I když především u generace tak asi do 40 let, starších lidí sem zase tolik nechodí. Dříve narození také hovězí maso vůbec nejedí, a to z úcty k dobytku, který býval hlavním hospodářským zvířetem v hospodářství. A není zrovna slušné krávu za její služby nakonec sníst. Maso také často odmítají věřící taoisté a buddhisté, což jsou dvě nejsilnější náboženství na Tchaj-wanu.
Jedinou českou hospodu na ostrově Tchaj-wan provozuje Karel Picha v hlavním městě Tchaj-pej. Pivnice Divadlo nabízí guláš i svíčkovou. V lokále se diskutuje o možné čínské invazi i pořádají literární čtení. Zdroj: Ivan Motýl
Jedinou českou hospodu na ostrově Tchaj-wan provozuje Karel Picha v hlavním městě Tchaj-pej. Pivnice Divadlo nabízí guláš i svíčkovou. V lokále se diskutuje o možné čínské invazi i pořádají literární čtení. Zdroj: Ivan Motýl
Od knedlíků k Měsíci autorského čtení
Jak se hosté vypořádají s knedlíky? Třeba Američané v Praze si je často berou do ruky a moc jim nechutnají. Na Tchaj-wanu je velká tradice čínských knedlíčků, prodávají se v každém bistru i v pouličních stáncích, srovnávají je hosté s českými knedlíky?
Ne, to jsem tady ještě neslyšel. Čínské knedlíčky jsou plněné, takže český naporcovaný knedlík tuhle asociaci nevyvolává. Snad jedině, kdybych podával knedlíky plněné uzeným masem, ale ty zatím na jídelníčku nemám. Náš knedlík Tchajwancům spíše připomíná místní jídlo, které se jmenuje mantou a jsou to takové knedlíkové bochníčky z vody, mouky, kvasnic, vajíčka a soli, jen je nekrájejí na plátky jako náš knedlík.
Prozraďte, jak dlouho už žijete na Tchaj-wanu a jak vznikl nápad založit si českou restauraci?
Byla to spíše taková náhoda, v podstatě neplánovaná akce. Na ostrově žiji přes deset let a celou tu dobu se tady věnuji hlavně reklamě a filmování. Nikdy by mě nenapadlo, že si založím restauraci, nicméně asi před pěti lety se uvolnil prostor v baráku, který jsem si pronajímal. A najednou se mi zdálo logické, že by to mohlo být něco českého. Udělat hospodu, která bude i určitým kulturním bodem pro nevelkou českou komunitu v Tchaj-pej. Drtivou většinu mých hostů ale tvoří Tchajwanci.
Jak to myslíte s tím kulturním bodem?
Už dříve jsem měl pocit, že nemůžu pořád dělat jen reklamu, takže jsem už jednou vytvářel takové artové místo, kde jsem pořádal koncerty, performance, prostě nejrůznější kulturní eventy. Teď jsem umění spojil s hospodou, pořádám tady filmové noci, knižní klub a před několika dny jsem zde měl české básníky Filipa Klegu a Dominika Bárta, kteří Tchajwancům přiblížili česko-slovenský literární festival Měsíc autorského čtení. Letos v červenci totiž do Brna, Ostravy, Bratislavy, Prešova a Košic zavítá 31 nejlepších tchajwanských básníků a prozaiků, včetně představitelů původní domorodé literatury na ostrově.
Divadlo podle Václava Havla
Proč název Divadlo? Pro hospodu není úplně typický.
Těch důvodů je více. Chtěl jsem tu udělat hospodu, která bude fungovat i jako vícevrstevný kulturní prostor, což má k divadlu velmi blízko. Hlavním důvodem je ale můj obdiv k Václavu Havlovi, který byl nejlepším českým prezidentem a zároveň psal celý život divadelní hry. Nikdo jiný neudělal České republice ve světě tak dobré jméno jako prezident Havel, a za to jsem mu vděčný. Ostatní prezidenti pak dobré jméno Česka už jen kazili.
Vědí Tchajwanci, kdo byl Václav Havel?
Mladší už tolik ne, ale pro padesátníky a starší je to jeden z největších novodobých hrdinů evropských dějin, který v Československu svrhnul totalitu.
Možná znají Havla také proto, že totalita padla v osmdesátých letech i na Tchaj-wanu, i když mnohem pozvolněji. Vládnoucí Kuomintang nejprve v roce 1987 zrušil výjimečný stav, který na ostrově platil nepřetržitě od roku 1947. Pak pomalu vznikala svobodná parlamentní demokracie. Režim generalissima Čankajška byl označován jako bílý teror a v mnohém byl ještě krutější než komunistický teror v Československu. Jak lidé vzpomínají na totalitní éru na ostrově?
Obecně se k Čankajškovi a bílému teroru moc nevrací, tady se všichni hlavně dívají dopředu. Proto mi někdy přijde zvláštní, že se v Česku pořád řeší komunisti a totalita.
Stíny totality na Tchaj-wanu i v Česku
Divíte se? Stíny komunistické minulosti jsou pořád v nejvyšších patrech politiky.
I novodobá čínská čili tchajwanská demokracie má svoje stíny minulosti. Zdejší historie je v mnohém schizofrenní, protože Čankajškův režim byl totalitní, ale odpouští se mu to. Čankajšek s Kuomintangem totiž stáli v době občanské války na pevninské Číně na té správné straně a bojovali proti čínské komunistické armádě. A kdyby se v roce 1949 nepodařilo Čankajškovi i se svojí armádou vylodit na Tchaj-wanu, tak bychom dnes žádný nezávislý Tchaj-wan neměli. A byli bychom součástí komunistické Čínou, to si tady prostě každý uvědomuje.
Jenže Kuomintang je pořád parlamentní stranou, po posledních volbách dokonce o křeslo silnější než demokratická strana. Omlouvá se vůbec někdy strana Kuomintang za bílý teror?
Nevím o žádném konkrétním kroku z posledních deseti let, že by se Kuomintang od bílého teroru nějak veřejně distancoval. A to politiku poměrně bedlivě sleduji. Jak říkám, v tomhle směru je na Tchaj-wanu poněkud schizofrenní situace.
To teda je, v Tchaj-pej stojí obrovský památník generalissimu Čankajškovi a kousek od něho pomník obětem bílého teroru. Není to divné?
Čankajškův památník mnoho mladých Tchajwanců nikdy nenavštívilo, a také já jsem se mu 10 let úspěšně vyhýbal. Až když za mnou loni poprvé přijeli rodiče, chtěli ho vidět.
Mrakodrap Taipei 101 v hlavním městě Tchajwanu je vysoký přes 500 metrů, na snímku při pohledu ze Sloní hory. Deset minut pěší chůze od mrakodrapu stojí česká hospoda Divadlo. Zdroj: Ivan Motýl
Mrakodrap Taipei 101 v hlavním městě Tchajwanu je vysoký přes 500 metrů, na snímku při pohledu ze Sloní hory. Deset minut pěší chůze od mrakodrapu stojí česká hospoda Divadlo. Zdroj: Ivan Motýl
Tchaj-pej nikdy nespí
Vlastně jste mi neodpověděl, jak jste se dostal na Tchaj-wan?
V Praze na Univerzitě Karlově jsem studoval demografii a sociální geografii, ale chtěl jsem zkusit i něco jiného, tak jsem se přihlásil na designe a vizuální komunikaci v Birminghamu. Anglie je vynikající v tom, že tam poznáte spoustu lidí z celého světa, což vám dá skvělý rozhled a otevře mnoho dveří. Potkal jsem i mnoho skvělých lidí z Asie a s jednou dívkou posléze odjel na Tchaj-wan. Vztah ale vydržel jen půl roku, ale když jsem se vrátil do Velké Británie, zjistil jsem, že mi Asie hrozně schází.
Proč?
V Londýně to po šesté večer prostě pomalu usíná, tady se žije 24 hodin denně.
Všiml jsem si, že se tu na večeři klidně vyráží až ve dvě v noci. Samotné město Tchaj-pej má 2,7 milionu obyvatel, s celou aglomerací Novou Tchaj-pej, kterou propojuje metro a rychlovlaky, je to 7 milionů lidí. Neuvěřitelný mumraj. Město, které nikdy nespí. Tak jste se z Londýna vrátil na Tchaj-wan?
Ano, obecně je život v Asii mnohem rychlejší než v Evropě, a to se mi hodně líbí. Vše se tu mění jaksi chvatněji, ale ne chaoticky, skvěle tu funguje vláda. Všechno je tu vlastně možné, a když se řekne, že se za dva roky otevře třeba nová linka metra, tak se skutečně otevře. To není jak v Praze, kde se jedna linka staví 30 let. Tchaj-wan prostě miluji.
