Hrochům v ghanské rezervaci nehrozí od lidí žádné nebezpečí.
Čtyřicetikilometrový pás řeky Black Volta je domovem dvou posledních populací hrochů v Ghaně. Právě tady proto zdejší náčelníci založili na přelomu tisíciletí hroší rezervaci pod názvem Wechiau Community Hippo Sanctuary. Ubývající populace jsou častým cílem pytláků, ale i mstivých vesničanů - tito malí obři se totiž snadno vyděsí a ve stresu přehnaně reagují. V celé Africe tak každý rok zabijí až dva tisíce lidí.
Dříve byli hroši považováni za příbuzné prasat. Dnes se vědci kloní spíše k teorii, že jsou příbuzní s předky kytovců. Zdroj: Pixabay
Dříve byli hroši považováni za příbuzné prasat. Dnes se vědci kloní spíše k teorii, že jsou příbuzní s předky kytovců. Zdroj: Pixabay
Hroší azyl je jedinečným komunitním projektem, jehož cílem je ochrana a zachování zdejších přirozených ekosystémů podél řeky Black Volta na západě země. I když hroši zatím nepatří mezi vyloženě ohrožené druhy zvířat, jejich přirozený habitat se za poslední dvě stovky let značně zmenšil. Už v devatenáctém století vymizely celé populace z mnoha afrických států. Dnes se jejich počty odhadují na sto tisíc jedinců. Kromě masa jsou totiž zabíjeni i kvůli svým zubům, které mají na černém trhu vyšší hodnotu než samotná slonovina. Ve Wechiau však nebyl zabit jediný hroch, kam až paměť sahá. Zabíjení hrochů je zde totiž tabu, které se předává z generace na generaci.
Během několika hodin dokáže hroch sníst až sedmdesát kilo trávy. Zdroj: Pixabay
Během několika hodin dokáže hroch sníst až sedmdesát kilo trávy. Zdroj: Pixabay
Nenajdete zde jen hrochy, ale i třeba více než dvě stě padesát různých druhů ptáků! Kromě nich tu ale žijí i netopýři, paviáni nebo chameleoni.
Hroši také svým způsobem "na oplátku" pomohli lidem. Jedinečná rezervace se totiž stala lákadlem pro turisty. Díky jejich příchodu a přílivu financí mohli tamní obyvatelé vystavět nové nemocnice, školy i přívod čisté vody.
