Jsem sexuální zrůda, psala Hepnarová. Po vražedném běsnění litovala, že neumřelo víc lidí
Byla poslední popravenou ženou v Československu. Olga Hepnarová. Chladnokrevná masová vražedkyně, nebo nešťastný člověk, který nikdy nedostal šanci? Měla spíše než na šibenici skončit na psychiatrii? V roce 1973 najela vypůjčeným nákladním autem do davu lidí na tramvajové zastávce v Praze. Osm jich zemřelo, dvanáct dalších utrpělo zranění. Sama uvedla, že litovala jen toho, že obětí nebylo víc. Známý případ rozebírá hlavně z psychologického hlediska další díl videopodcastu HLASY ZLOČINU.
„Narodila se roku 1951 do pražské rodiny. Otec byl bankovní úředník, matka zubařka. Oficiálně šlo o ‚dobrou rodinu’, ale Olga opakovaně vypovídala, že ji rodiče i obě babičky bili. Spolužáci a známí popisují odlišný obraz — matka prý byla laskavá a otec spíše přísný, ale nikoli krutý. Už v dětství se u ní projevovala uzavřenost a potíže ve vztazích,“ popisuje Václav Janata.
ČTĚTE TAKÉ: Čtrnáctiletá dívka zemřela při zvětšování prsou. Otec to zjistil po nahlédnutí do rakve
„Ve třinácti letech se pokusila o sebevraždu. Skončila v psychiatrické léčebně v Opařanech. Lékaři popsali disharmonický vývoj, afektivní labilitu a negativismus. Objevily se i úvahy o schizofrenii, v novějších analýzách pak spekulace o Aspergerově syndromu,“ dodává Jakub Kvasnička.
Krimi videopodcast HLASY ZLOČINU se zaměřuje na největší kriminalistické kauzy v českých dějinách. Své síly při přípravě projektu spojili dlouholetý reportér a editor Krimi zpráv Václav Janata a vedoucí publicistiky CNN Prima NEWS Jakub Kvasnička, jenž zpovídal nejznámější figury českého podsvětí.
Nestabilní nebylo jen rodinné zázemí Hepnarové, ale i její orientace. „Hepnarová sama sebe v dopisech označovala jako ‚sexuální zrůdu’. Její orientace byla nejasná; měla intimní vztah s mužem, ale zároveň popisovala zmatek ve vlastní identitě,“ popisuje Janata.
V roce 1970 se pokusila zapálit rodinnou chalupu v Zábrodí. Tehdy uvnitř spala její sestra i nájemníci. Oheň byl rychle uhašen a nikomu se nic nestalo, Hepnarová se přiznala až o tři roky později během vyšetřování.
Hepnarová žila v chatce bez vody a elektřiny
Na počátku 70. let žila v chatce v Olešku, bez vody a elektřiny. Sousedi vzpomínali na podivínské chování: Někdy vrhala nože, jindy nechala peřiny zmoknout na dešti. „Izolace na chatě podle mnohých expertů byla poslední kapkou. A v hlavě se jí začal rodit plán: Pomstím se společnosti,“ vysvětluje Kvasnička.
„V červenci 1973 si v Hostivaři půjčila nákladní Pragu RN. Dopoledne zvažovala místo útoku — projížděla trasu třídou Obránců míru (dnešní Milady Horákové). Když u Strossmayerova náměstí viděla větší skupinu lidí, stočila volant na chodník a jela desítky metrů podél zdi. Někteří lidé stihli uskočit, starší však ne. Ten případ je samozřejmě děsivý a všeobecně známý,” dodává Janata.
Čtěte také
Během výslechů potvrdila, že šlo o promyšlený čin. „Přejížděla jsem lidi,“ popsala stručně. Vysvětlovala, že nechtěla zabít konkrétní osoby, ale „společnost“. Lítost necítila, litovala jen nízkého počtu obětí.
Co se jí dělo v hlavě? Proč někteří psychologové i vyšetřovatelé odmítali její příčetnost a volali po jejím zavření do léčebny? Byla Olga Hepnarová svéprávná? A co na to všechno její tehdejší přítel a co je s ním dnes? O čem mluvila a jak vysvětlovala své činy? A co Hepnarová dělala při cestě na šibenici? Dozvíte se v dalším dílu videopodcastu HLASY ZLOČINU, který najdete v úvodním videu tohoto článku.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Zamčená v koupelně poslouchala, jak bratr vraždí vlastní rodinu. Masakr otřásl Českem
