Kdybych uměl česky, tak žiju u vás. A to hlavně kvůli politickému obratu v USA. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to řekl Anton Cermak Kerner, vnuk česko-amerického demokratického starosty Chicaga Antona Cermaka (v Česku je známější jako Antonín Čermák). Ten 6. března roku 1933 podlehl zraněním, která mu způsobil atentátník. Vnuk slavného českého rodáka, který se stal v zámoří symbolem a byl tváří boje proti proslulému mafiánovi Alu Caponemu, vypráví, jak jméno Čermák dodnes rezonuje. A dodává, že s obavami sleduje politickou situaci v Česku.
Jste potomkem česko-amerického starosty Chicaga Antonína Čermáka. Přímo v Chicagu jsou po něm dodnes pojmenovány místa v čele s rozsáhlou třídou. Má jeho jméno dodnes váhu?
Příjmení mého dědečka mezi Čechoameričany v Chicagu má dodnes velkou váhu, ale už méně mezi běžnými obyvateli města.
ČTĚTE TAKÉ: Výbuch mezi Trumpem a Zelenským musel přijít. Na Putina má Evropa páky, říká ukrajinská expertka
Předpokládám, že vám jeho jméno v rámci česko-americké komunity pomáhá.
Antonín Čermák byl otcem mé matky. Ta si vzala mého otce, bývalého guvernéra státu Illinois Otto Kernera mladšího. Toho v roce 1968 tehdejší prezident Lyndon Johnson jmenoval soudcem amerického odvolacího soudu a šéfoval komisi pro šetření občanských nepokojů z roku 1967. Jeho otec, Otto Kerner starší, také Čechoameričan, pro změnu už v roce 1902 pomohl Čermákovi vyhrát jeho první volby, když se stal členem sboru zákonodárců v Illinois. Několik dekád byl Čermákovým osobním právníkem a spojencem, později byl také členem odvolacího soudu a ministrem spravedlnosti státu Illinois. Že nesu jména Čermák i Kerner je pro mě velkým privilegiem a zodpovědností. Odkazy obou rodin jsou pro mě požehnáním a inspirací.
Váš dědeček se stal symbolem české komunity v Chicagu, potažmo v USA. Její členy vídáte již desítky let, jak se za ta léta proměnili?
Úspěchy rodiny Čermáků i Kernerů ve službách veřejnosti dávaly po celé generace naději mnohým chicagským Čechům a dalším lidem, kteří zoufale potřebovali politické i ekonomické zastání.
V minulosti jste Českou republiku navštívil. Co na zemi svých předků říkáte?
Když jsem kráčel po Karlově mostě směrem ke Starému městu, začal jsem dokonce nekontrolovaně brečet. Musel jsem se zastavit a nasát atmosféru místa, ze kterého pocházeli moji předci. O něco méně jsem tuto posvátnou sílu cítil na Kladně, kde se můj dědeček narodil, a které Sověti prakticky rozebrali.
Co se vám na Česku jinak líbilo?
Miloval jsem tam úplně všechno. Lidi, architekturu, kuchyni, místní nápoje, hudbu hrající z oken a domů přímo na ulici... prostě vrstvy historie na každém kroku.
Jak sám zmiňujete, váš slavný dědeček se narodil na Kladně. Máte tam stále příbuzné, se kterými udržujete kontakt?
Ne, nejsem s žádnými svými kladenskými příbuznými v kontaktu. Ale uvítal bych to.
Sledujete dodnes situaci v Česku? Ať už lokální věci či politiku?
Sleduji obojí, a to s velkými obavami, že se země odtáhne pryč z evropské kooperace a zamíří k izolaci. To je velmi nebezpečná formule zejména v kontextu uchvatitelských ambicí Vladimira Putina na Ukrajině.
Je to fenomén. Mnozí Češi, kteří v minulosti – třeba kvůli invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 nebo až po Sametové revoluci v roce 1989 – emigrovali na Západ, se dnes na důchod vracejí zpět do své domoviny. Ze západních států mají mnohdy slušně vyděláno, pobírají tamní důchody a v Česku si na místní poměry mohou žít královsky. Zvažoval jste to také, nebo zůstáváte v USA?
Kdybych uměl česky, tak bych život v České republice opravdu zvažoval. A to zejména ve světle posledního temného obratu v americké politice.
PODÍVEJTE SE: Spor s USA, ruský smích a šance pro Evropu. Roztržka Trumpa se Zelenským v bodech
