Spojené státy se od Evropy distancovaly už před 100 lety. A radikálně omezily imigraci z Československa, Polska, Mexika či z celé Asie. „Jsme odhodláni nezaplétat se do politických konfliktů Starého světa,“ prohlásil o Evropě americký prezident Calvin Coolidge v inauguračním projevu ze 4. března 1925. Mnozí Češi v té době uvízli třeba na Kubě, a když se jim podařilo do USA vstoupit nelegálně, čekala je deportace. Coolidge prosazoval podobnou politiku, o jakou se po sto letech snaží jeho nástupce Donald Trump. Na mnohém by se ale oba prezidenti také neshodli, zásadně se lišily i jejich povahové rysy.
Politiku USA před rovným stoletím přibližuje CNN Prima NEWS výmluvnými citacemi z československého dobového tisku. Protiimigrační zákon, který podepsal prezident Calvin Coolidge, totiž zkomplikoval život tisícům Čechů, Moravanů, Slováků nebo Rusínů z meziválečného Československa. Dokazuje to i následující zpráva z roku 1925, která vyšla ve vládním deníku Československá republika. Místo vysněných Spojených států se migranti dočkali jen kubánské bídy:
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: USA zavedly 25procentní cla na dovoz z Mexika a Kanady. Odvetná opatření budou následovat
„Výstraha před vystěhováním na Kubu. Čsl. Červený kříž byl upozorněn, že naši vystěhovalci na Kubě žijí v špatných poměrech. Dal věc vyšetřiti a seznal, že opravdu většina z nich musí se těžce probíjeti životem. Některým se podařilo přepraviti se do Spojených Států, ale byli chyceni a deportováni a přišli o mnoho peněz, mnozí až o 13.000 Kč. Jiní se vrátili po nezdaru sami domů a ostatní píší, že se mají zle, že si vydělají sotva na bídné živobytí a že nemají peněz na přepravu domů.“
Amerika netouží po pozemské nadvládě
Ale popořádku. „Coolidgeovo poselství. Washington 4. března 1925. President Coolidge měl dnes svoji první řeč na Kapitolu. Asi 10.000 lidí se shromáždilo a řeč prezidentova byla radiotelefonicky rozšiřována,“ informovaly Lidové noviny o inauguraci nového amerického prezidenta. Byl to první inaugurační projev přenášený v přímém přenosu po rozhlasových vlnách.
„Ve své řeči zdůraznil nutnost nezávislosti Spojených států naproti cizině,“ komentoval deník nástup 30. prezidenta USA. „Amerika se přičinila, aby různé spory v Evropě a v Asii byly urovnány, avšak jsou určité hranice, přes které Spojené státy nemohou jíti,“ citovaly Lidové noviny americkou hlavu státu. Calvin Coolidge se k Evropě obrátil zády, podobně jako o 100 let později prezident Donald Trump.
Americká armáda sice výrazně pomohla k ukončení první světové války, když v letech 1917 až 1918 poslala do Evropy dva miliony vojáků, ale Coolidge se chtěl věnovat hlavně Spojeným státům. „Amerika netouží po pozemské nadvládě, vybudované na krvi a násilí, není ctižádostivou ani netouží po nových koloniích,“ citoval z inauguračního projevu deník Československá republika ve čtvrtek 5. března 1925. Tedy oficiální vládní noviny, které vydávala Státní tiskárna v Praze.
Nezaplétat se do sporů Starého světa
Starý svět – čili Evropa. V inauguračním projevu prezident Coolidge jasně vyhlásil, že podpory už bylo dost. „Jsme odhodláni nezaplétat se do politických sporů Starého světa,“ prohlásil ve Washingtonu.
Kdyby se však něco hodně zvrtlo a Spojené státy se dostaly do přímého ohrožení, prezident by přece zareagoval. „Legie, které Amerika někdy vyšle, neponesou meč, ale kříž. Ale nebudou sloužit jinému cíli než všemocnému Bohu,“ informoval deník Československá republika o dalším poselství z prvního prezidentského projevu.
Americký prezident Calvin Coolidge při inauguraci, 4. březen 1925. Historický snímek z knihovny Kongresu, Library of Congress. Zdroj: Library of Congress USA
Nejpřísnější protiimigrační zákon v dějinách
Vlastně to nebyl první projev. Calvin Coolidge (1872-1933) složil 4. března 1925 již druhou prezidentskou přísahu. Poprvé se tak stalo díky osudové náhodě, když 2. srpna 1923 zemřel prezident Warren G. Harding. V průběhu pracovní cesty po Kalifornii nepřežil těžký infarkt, načež ho ve funkci hlavy státu musel zastoupit viceprezident Coolidge. A ten správu Spojených států záhy proměnil ve válku vyhlášenou imigrantům, když v létě 1924 požehnal dosud nejpřísnějšímu protiimigračnímu zákonu v dějinách USA. S obdobně přísnou regulací přistěhovalců přichází až za dalších sto let stejně naladěný Donald Trump.
Americký deník The Boston Globe, který získal 27 Pulitzerových cen, dokonce píše, že protiimigrační politika Donalda Trumpa se přímo inspirovala drakonickými normami, které podepsal prezident Coolidge. Tehdejší zákon přitom stanovil přísné kvóty i pro migranty z Evropy a dramaticky tak omezil šance Čechů nebo Slováků usadit se za Atlantikem.
Mexičani dostali zákaz, Češi drsnou kvótu
Zákon přímo zakazoval migraci z Mexika i z celé Asie a pro evropské státy byly stanoveny tvrdé kvóty. I pro Československo to byla nečekaná rána. „Tento zákon, upravující kvótu vystěhovalců, omezuje naši přistěhovaleckou kvótu na počet zcela nepatrný, mezi jedním a dvěma tisící,“ uvedl deník Československá republika po schválení protiimigračního zákona. Kvóta byla napřed stanovena na 1 873 Čechoslováků ročně, ale i když byla o tři roky později navýšena na 3 073 osob, šlo o žalostně nízké číslo.
Od počátku 20. století až do vypuknutí první světové války v roce 1914 totiž do USA emigrovalo průměrně 40 tisíc Čechů a Slováků ročně. Konkrétně 10 tisíc občanů Rakousko-Uherska z Čech, Moravy a Slezska plus 30 tisíc ze Slovenska, z tehdejších Horních Uher. Rok co rok. A ještě v roce 1922 si americký sen plnily další tisíce migrantů, to už šlo o Čechoslováky. „Ještě v roce 1922 byl vydán vystěhovalecký pas do Spojených států 18 291 osobám,“ uvedl už výše zmiňovaný deník Československá republika po vydání amerického protiimigračního zákona.
Norma nebyla namířena jen vůči Československu, nýbrž proti všem východoevropským či balkánským zemím nebo vůči Itálii. Z pohledu Američanů tehdejší Československo leželo na východě Evropy, vždyť se zařezávalo až do dnešní Ukrajiny, k městům Chust či Jasiňa.
Kvóta pro anglosaské státy přitom měla úplně jiný rozměr, USA bylo ochotno přijmout ročně až 62 458 Britů nebo 50 129 Němců. K takovým číslům alespoň dospěl Pavel Mistrík, autor diplomové práce Československo-americké vztahy ve 20. letech 20. století.
Špinavé hordy z Evropy
Republikánský kongresman Albert Johnson, který se na tvorbě protiimigračního zákona zásadně podílel, neváhal Východoevropany označovat jako „hordy podřadného odpadu lidstva“ anebo jako „špinavé a nebezpečné osoby“. Některé dnešní encyklopedie proto Johnsona označují jako rasistu, který do USA vpouštěl téměř výhradně anglosaské protestanty, zatímco Slovany nebo Židy v podstatě pohrdal. A prezident Calvin Coolidge jeho xenofobní světonázory toleroval, ba mnohdy i podpořil.
Proti zákazu imigrace ostře protestovalo Japonsko a kvóty kritizovala také Itálie. Československo mlčelo, a když se vyslanec v USA František Chvalkovský dotazoval, zda má americký zákon nějak rozporovat, z Prahy mu bylo vzkázáno, ať se zdrží „veškerých kroků“. Bez americké podpory by totiž v roce 1918 nemohlo vzniknout samostatné Československo.
Že mnozí migranti z Československa na cestě do USA uvízli třeba na Kubě či v jihoamerických státech, o tom ale často referoval denní tisk. Lidové noviny třeba 3. března 1925 upozornily, že do USA nejsou znova vpouštěni ani „staří Amerikáni“, kteří se na čas vrátili do Československa. Jistý Jan Škára z Lozorna u slovenských Malacek žil ve Spojených státech 19 let, ale po vydání protiimigračního zákona skončil na Kubě.
Výstraha před vystěhováním z roku 1925 ve vládním deníku Československá republika. Po přijetí tvrdého migračního zákona v USA. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Vždy klidný Coolidge vs. výbušný Trump
Calvin Coolidge pocházel ze státu Massachusetts, kde se vypracoval až na pozici guvernéra. V hlavním městě Bostonu už v roce 1894 vznikla vlivná Liga pro omezení přistěhovalectví a budoucí prezident byl jejími myšlenkami silně ovlivněn. A když v pozici prezidenta signoval nekompromisní imigrační zákon, oháněl se mimo jiné i heslem „Amerika musí zůstat americkou“, které vycházelo z tehdejšího sloganu rasistického Ku-klux-klanu „Amerika pro Američany“.
V čem se ale Calvin Coolidge a Donald Trump důsledně odlišovali, to byly povahové rysy. Coolidge historici líčí spíše jako introverta a vždy klidného muže. Důvtipného a obsahově přesného, nicméně málomluvného, za což si vysloužil přezdívku Tichý Cal. Nerad dlouho řečnil a jeho projevy bývaly stručné až úsečné. Zároveň si ale uvědomoval sílu médií, takže z pozice hlavy státu svolal stovky tiskových konferencí a poskytoval rozhovory i začínajícímu rozhlasovému médiu. Možná to byl prezident skoupý na slovo, nicméně každou větu precizně formuloval, zatímco Donald Trump bezhlavě improvizuje.
Coolidge sice tvrdě omezil migraci, zároveň ale hájil práva usedlých Afroameričanů či evropských katolíků a snažil se omezovat i silnou pozici Ku-klux-klanu. Původním obyvatelům Spojených států také udělil americká občanství, důvodem byla i vysoká účast Indiánů na bojištích první světové války. To byl obdivuhodný čin, na který se do té doby nezmohl žádný prezident, takže Indiáni neměli ani volební právo.
Americký prezident Calvin Coolidge zastavil migraci z Mexika, Asie i Evropy, nicméně konečně udělil americká občanství Indiánům, původním obyvatelům pozdějších Spojených států. Na snímku uprostřed. Historický snímek z knihovny Kongresu, Library of Congr... Zdroj: Library of Congress USA
Touha po světovém míru
Ve funkci trval na izolacionistické politice USA, zároveň ale toužil po světovém míru, což jeho americká federace potřebovala pro budoucí vývoj. Plány válečně naladěných států se proto Coolidge v roce 1928 pokusil omezit ambiciózním Pařížským paktem (Briandův–Kelloggův pakt), který dostal až utopistický název Všeobecná smlouva o odmítnutí války. Dokument prohlašoval válku za nelegální prostředek mezinárodních vztahů a v první fázi ho signovalo 15 zemí včetně Československa. Později se pakt rozšířil na 65 států.
Jenže to nevyšlo. A to smlouvu podepsalo i Německo, ovšem už pět let před nástupem Adolfa Hitlera k moci. Po první světové válce nakonec přišla i druhá globální válka. Ještě horší než ta předchozí.
A nepomohla ani vize z inauguračního projevu, který Calvin Coolidge přednesl ve Washingtonu 4. března 1925. Tedy konstatování, že mír přináší lidstvu prosperitu. A takto mírovou iniciativu amerického prezidenta interpretoval český tisk: „Projevil naději, že bude umírněn hospodářský tlak, ležící na národech, neboť myšlenka míru jen získá, uvidí-li národy, že úspěch této myšlenky přináší i zmírnění hospodářské tísně.“
Dobrá myšlenka i po sto letech, jenže se pořád válčí.
