Když před vámi kouzlí Kane. Jaké to je ve Wembley, v chrámu anglické hrdosti a Havlova omylu
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Wembley: fotbalový chrám, kde Češi padli 0:3
Václav Havel tu jednou omylem fandil německému týmu
Přísná pravidla: pivo na tribunu nesmí
Ikonický stadion je druhý největší v Evropě
Čeští fotbalisté mají za sebou zápas na zřejmě nejslavnějším stadionu světa. V londýnském Wembley sice s domácí Anglií prohráli 0:3, na úterní večer ale budou, stejně jako přítomní fanoušci, vzpomínat do konce života. Návštěva tohoto ikonického místa stojí za to, ať už tady vyhrajete, nebo schytáte debakl.
Tady někde se to stalo. Psal se rok 1996, před desítkami tisíc diváků hráli čeští a němečtí fotbalisté o titul mistrů Evropy.
ČTĚTE TAKÉ: Famózní Hertl. Čtyřmi body zazářil proti Seattlu a je nejproduktivnějším Čechem v NHL.
Na tribuně u toho byl vedle královny Alžběty II. nebo spolkového kancléře Helmuta Kohla i tehdejší český prezident Václav Havel, vyhlášený nesportovec. Kdosi z jeho poradců mu před začátkem finále poradil, že Češi hrají zprava doleva. Jakmile tedy tým z této strany útočil, Havel hned naoko zapáleně fandil: „Do toho!“ Jeho pravé fotbalové vědomosti se však projevily vzápětí, navlas to samé totiž dělal i po přestávce – jelikož mu nikdo neřekl, že si mužstva před druhým poločasem mění strany, nechtěně pak nějakou dobu tleskal Němcům.
Harry Kane před jásajícím publikem ve Wembley Zdroj: ČTK, Profimedia.cz
Ano, tady někde se to stalo.
Tady, na překrásném londýnském stadionu Wembley, v asi nejslavnější sportovní aréně světa.
Tady byli Karel Poborský, Pavel Nedvěd a další mládenci se lvíčkem na prsou na dosah fotbalové věčnosti, titulu šampionů kontinentu.
Čtěte také
V říjnu 2026 tu čeští hráči vyběhli na trávník znovu, už se to obešlo bez prezidentů, královen i pochvalného plácání po ramenou – s domácí Anglií tentokrát v duelu Ligy národů prohráli jednoznačně 0:3, vlastně se to v ten neblahý úterní večer zvrhlo ve vyložené fiasko. Houfy příznivců ze středu Evropy si přesto návštěvu architektonického skvostu stejně musely užít.
Wembley je pro fotbalovou veřejnost jako Louvre pro milovníky umění.
Chrám. Ikona. Symbol.
Otevřená stránka sportovního dějepisu.
Stadion Wembley Zdroj: ČTK, Profimedia.cz
Jako před bitvou u Hastingsu
Zajít sem na fotbal je neskutečný zážitek. Z amplionů rachotí hlučná muzika, vzduch prošlehávají plameny, protínají jej i efekty ohňostrojů. Pod střechou dovádějí po celém obvodu zářivě skotačivé červeno-bílé záblesky, dole na ploše vojáci a vojačky hrdě drží těžkou, obří plachtu s anglickým znakem, jiní mávají masivními vlajkami s červeným křížem.
Čtěte také
„England!“
Už předzápasový program bývá ve Wembley hodně odvázanou show.
A stejně působivé je, když se po malebně skromné české skladbě Kde domov můj rozduní od severozápadu britské metropole až někam k Temži domácí hymna God Save the King. Bezpočet hrdel ji huláká se stejnou odhodlaností, jako kdyby se právě schylovalo k bitvě u Hastingsu nebo Azincourtu.
Máte husí kůži.
Fanynky Anglie cestou na zápas proti Česku Zdroj: ČTK, Profimedia.cz
Upřímně – jakmile se pak začne hrát, prostředí je naopak překvapivě komorní.
Podle místních i proto, že na anglickou reprezentaci chodí po průšvihu z EURO 2020 jiný druh lidí než na utkání zdejších velkoklubů. Poté, co tenkrát na rozhodující duel proti Itálii vpadly na stadion dvě tisícovky (často opilých a násilnických) fanoušků bez vstupenek, následná opatření úřadů dostala na stadion místo běsnících rowdies spíš usedlejší, zdrženlivější rodinné typy, zaměstnance korporátů místo dosavadního dělnického jádra.
Čtěte také
Pro mnohé Čechy, navyklé u fotbalu na všelijaký tartas a világoš, to může být zklamání.
Stejně jako fakt, že u stánku zakoupené pivo si musí vypít v útrobách stadionu, na tribunu se s ním nesmí.
Jenže tady jste vážně v chrámu, takže se místo nasávání alkoholu a rozvášněného skandování můžete spokojit s posvátným rozhlížením okolo. Tím spíš, když vaše fanouškovské ambice utlumí podivný vlastní gól Vladimíra Coufala a dvě následné trefy domácího bohatýra Harryho Kanea…
Fanoušci Anglie před zápasem proti Česku Zdroj: ČTK, Profimedia.cz
Tady byli Angličané mistry světa
Takže sledujete majestátní ocelový oblouk, který se klene nad arénou do výšky 134 metrů. Hlava se vám točí z ochozů pro 90 tisíc diváků, které z Wembley dělají po barcelonském Camp Nou druhý největší stadion v Evropě, mimo to i jeden z nejdražších vůbec.
Odpočítáváte 39 schodů od trávníku, po nichž si Havlovi krajané v roce 1996 dokráčeli po finálové porážce pro stříbrné medaile. Představujete si, jak právě tady odehráli své legendární koncerty Queen, Oasis, Michael Jackson nebo Ed Sheeran. Jak zde Anglie v roce 1966 vyhrála svůj jediný titul v historii fotbalových mistrovství světa. Jak tu při tom padl jeden z nejslavnějších a nejdiskutovanějších gólů historie.
Byl míč po zásahu Geoffa Hursta za brankovou čarou, nebo ne?
Jak právě zde Ivo Viktor jen o pár měsíců později vychytal Čechoslovákům proti čerstvým šampionům fantastickou remízu 0:0. Nebo jak Emil Zátopek při londýnské olympiádě 1948 získal zlato a bronz, takže má dodnes na vnější stěně stadionu velkou fotografii.
Čtěte také
Představujete si vlastně ještě něco – jak vypadalo původní Wembley, zbourané na stejném místě v roce 2002. Protože kulisy již zmíněných sportovních milníků se v průběhu času přece jen měnily – hrací plocha se dnes nalézá zhruba o čtyři metry níže, ty tam jsou jak originální konstrukce arény, tak její kdysi tak charakteristické bílé věže.
Přesto to tu cítíte.
Připadáte si jak ve velkolepém muzeu.
Stačí mít trochu fantazie.
Kouzla Bellinghama s Kanem. A taky trochu hádky
Na takovou věc se těšíte týdny. Měsíce. Roky.
A najednou je to tady.
Před vámi s míčem kouzlí jeden z nejšikovnějších fotbalistů planety Jude Bellingham. Obranu si hlasitě rovná gólman Jordan Pickford, svérázný blonďáček ve žlutém, obličej co chvíli zkřivený do nějaké vášnivé grimasy. Volné místo mezi nebohými českými obránci si hledá Harry Kane, který právě proti Čechům dorovnal v počtu odehraných utkání domácího rekordmana Petera Shiltona.
Wembley tleská rekordmanu Harrymu Kaneovi Zdroj: ČTK, Profimedia.cz
Hvězda vedle hvězdy.
Světový fotbal může nabídnout jen málo věhlasnějších aktérů.
No ano, stojí to za to.
Čtěte také
Navzdory ceně mezi 35–80 librami za vstupenku. Navzdory faktu, že si pivo už nedáte ani před stadionem, hrozí vám za to pokuta až 100 liber. Tisícovky fanoušků z celého Česka nad tím v úterý večer trochu brblaly, stejně jako když musely stewardům ukazovat své vlajky a všelijaké podomácku vyrobené transparenty – měly-li větší rozměr než 2,5 × 1,5 metru, do ochozů se s nimi nesmělo.
Někteří se ještě před výkopem uklidnili hotdogem s křupavou cibulkou za 8,75 liber, jiní pohledem do oficiálního zápasového programu, v němž se hostitelé vyjadřovali o Češích velmi uctivě. V překvapivě tlustém sešitu se nápaditě psalo například o hojných vazbách mezi anglickým a českým fotbalem – jako o tom, proč my od Vltavy či Moravy dodnes šelmímu brankářskému skoku po míči říkáme robinzonáda.
Víte to?
To po odvážných zákrocích gólmana Jacka Robinsona, který jimi v roce 1901 při zájezdu svého Southamptonu po kontinentu ohromil užaslé pražské publikum…
Čtěte také
Současní fanoušci se už tak snadno ohromit nedají, natožpak když jejich oblíbené mužstvo prohrává 0:3. Značná část českých diváků přesto v úterý ve Wembley odvedla dobrou práci; neúnavně povzbuzovala a skákala, oceňovala každou povedenou akci mužstva, v závěru utkání se při skandování dokonce svlékla do půli těla.
Samozvaní šéfové „kotle“ (připomínající spíš školáky před maturitou než drsňáky z fitka) po sektoru dokonce rázovali sem a tam, s neodbytností neurvale halekali na každého, kdo se při fandění držel zpátky.
Čeští fanoušci ve Wembley Zdroj: ČTK, Profimedia.cz
Ale to už je trochu jiný příběh.
Stejně jako to, že v tomhle emocemi natlakovaném papiňáku fandil mezi ostatními třeba i většinový majitel fotbalového Jablonce Jakub Střeštík. Vlivný podnikatel oblečený do nezaměnitelně kostkovaného saka si nejdřív s ostatními příznivci s úsměvem plácal rukou. A těsně před koncem zvýšeným hlasem klidnil krajana, který se chtěl prát se dvěma provokujícími anglickými floutky.
Čtěte také
I tohle je fotbal ve Wembley.
Před staletím tu původně měla stát Watkinsova věž, vyšší a úchvatnější než pařížská sestřenice Eiffelovka, plánovaný symbol anglické pýchy. Jenže při stavbě došly peníze, zbyly z ní pouze základy kdesi hluboko v zemi. Albion sem tedy nakonec s hrdostí hledí kvůli něčemu docela jinému.
I tak má proč.
Jistě to uznali i všichni ti návštěvníci z daleka, kteří se domů vraceli s potupným třígólovým nášupem.
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Nikdo v Praze nepovoloval tolik bytů jako já, říká Hřib. Trh problém s bydlením nevyřeší
Lukáš Hron je aktuálně redaktorem zpravodajského webu CNN Prima NEWS. V médiích začal pracovat v roce 2000. Postupně prošel redakcemi Nedělních novin, Večerníku Praha, Zemských novin, MF Dnes a Deníku Sport. (Lukas.Hron@iprima.cz)
