Miluj svého souseda: Spížní skříň, kam mohou lidé přispívat, pomáhá v době pandemie

Myšlenka na vznik projektu napadla ženu zhruba před měsícem, když si Stewardová začala všímat svých sousedů, kteří byli v době pandemie bez jídla a dalších nutných základních životních potřeb.

„Miluji slevové kupóny a akce, proto nakupuji zásoby pro svoji rodinu vždy ve velkém. Začala jsem tak přemýšlet nad tím, jak tyto přebytky mohu využít, abych někomu pomohla. V tu chvíli mě napadlo, že bych mohla vytvořit skříň na jídlo a různé potřeby. Pojmenovala jsem ji požehnaná skříň,“ vypráví Stewardová.

Rozhodla se tedy podívat na internet a zjistit, zda něco podobného v Lule už není. Našla ale pouze komunity, které tzv. spížní skříně zveřejňují na internetu. „Sice s manželem nejsme truhláři, ale vyrobit jednu skříň jsme zvládli,“ pokračuje Stewardová.

Pak už stačilo najít místo, kde by lidé požehnanou skříň našli. Stewardová napsala příspěvek na Facebook, kde sháněla prostory s co nejsnazším přístupem pro veřejnost.

Odpověděla jí Amanda Browningová, majitelka restaurace Amanda's Farm to Fork. „Napsala jsem jí: holka, můžu ti pomoci, mám parádní místo,“ popisuje Browningová první kontakt. Organizátorce pak nabídla terasu své restaurace jako základnu pro spížní skříň.

Tu Stewardová doručila koncem června a reakce jejího okolí na sebe nenechaly dlouho čekat. „Celý den lidé přinášeli jídlo a různé potřeby ze svých domovů, aby naši skříň naplnili. A tak to pokračuje dodnes,“ říká Browningová.

Komunita v Lule skříň plní konzervovaným zbožím, polévkami a toaletními předměty, jako jsou zubní kartáčky a dámské hygienické potřeby. Přicházejí i místní zemědělci, kteří skříň plní svými produkty.

Požehnaná skříň je ale podle Browningové a Stewardová už malá, a tak se snaží postavit větší verzi, která by lépe držela krok s rostoucí poptávkou. „Většina sousedů, kteří si pro něco přijdou, vždy něco na oplátku nechají,“ popsala situaci Browningová.

Sociální projekty nejsou Browningové vůbec cizí, sama svoji restauraci vybudovala v duchu „dávání druhým“. Například seniorům dávají za stejnou cenu mnohem větší porce, aby jim jídlo vydrželo i na více dnů.

I pro ni ale byla pandemie koronaviru čárou přes rozpočet: „Kdyby mi komunity nezačaly samovolně pomáhat, tak nevím, jak bych zvládla udržet restauraci v provozu. Lidé ale začali objednávat více jídla, které pak dávali například svým přátelům a rodinám.“

Nyní je Stewardová šťastná, že se její nápad na požehnanou skřín zrelizoval: „Když vidím, jak děti přicházejí k požehnané skříni bez mámy a táty, tak jsem velmi ráda, že tam pro ně stojí sedm dní v týdnu.“