Lupiči z Louvru udělali řadu amatérských chyb. Zloděj šperků popsal jejich největší zaváhání
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
- 7 minut: Tak rychle zmizely korunovační klenoty z muzea.
- Zloději upustili šperk. Proč to byla chyba?
- Obrazy se na černém trhu prodávají za zlomek ceny.
- Expert: Krádež umění není umění, ale jeho prodej.
Při krádeži uměleckých děl může být prodej obtížnější než samotná krádež. Odborníci na trestnou činnost v oblasti umění pro web The Washington Post vysvětlují, co se děje po krádeži a proč se zločinecká skupina zaměřila na drahé kovy. Bývalý zloděj šperků Larry Lawton pak pro CNN popsal, že skupina udělala „několik amatérských chyb“.
To, co se v neděli odehrálo v Louvru, vypadalo jako bezchybný výkon. Během sedmi minut se skupina zlodějů za bílého dne vyvezla vysokozdvižnou plošinou, rozbila okno galerie a následně i vitríny, ukradla francouzské korunovační klenoty a odjela na motocyklech. Podle Roberta Wittmana, bývalého vedoucího vyšetřovatele a zakladatele Národního týmu FBI pro uměleckou kriminalitu, není však „skutečným uměním krádež uměleckých děl, ale jejich prodej“. „Tyto věci jsou tak známé, že je téměř nemožné někam vejít a zkusit je prodat,“ řekl deníku The Washington Post o odcizených předmětech, mezi které patří čelenky, náhrdelníky a náušnice francouzské královské rodiny.
K TÉMATU: Hodinky Marie Antoinetty, diamanty i „Rembrandt na odnos“. Toto jsou nejslavnější krádeže umění
Co se stane s předmětem poté, co je ukraden z muzea, závisí na jeho povaze a také na tom, zda zloději mají zájem o historii a umění. Ukradené obrazy musí zůstat neporušené, protože kousek barvy a plátna má malou hodnotu, pokud se nejedná o známého Picassa nebo Leonarda. Ale šperky, jako například devět kusů odcizených z Louvru (z nichž jeden byl nalezen, protože ho zloději upustili), představují pro zloděje větší příležitost, protože drahokamy lze rozřezat na menší kousky a kovy roztavit.
Čtěte také
Odborníci se domnívají, že tyto klenoty s tisíci diamanty a dalšími drahokamy již byly rozebrány. Wittman ale doufá, že zloději by mohli poklad uchovat v naději, že francouzská vláda nabídne odměnu. „Jedno je strašná tragédie,“ řekl o rozebrání drahokamů. „Druhé je něco, co se stává poměrně často.“ „I zločinci vědí, že hodnota spočívá v jedinečnosti, protože tyto šperky jsou historické a mají kulturní dědictví,“ dodal Wittman. „Pravděpodobně jsou v pytli v něčí ložnici,“ pronesl a poukázal na případ, který vyšetřoval v Madridu, kde byly za ledničkou ukryty obrazy v hodnotě 50 milionů dolarů.
Obrazy za desetinu ceny
Leila Amineddolehivá, docentka práv na Fordham University, která se zabývá uměním a kulturním dědictvím, je méně optimistická. „O tyto šperky se vůbec nezajímají. Pochybuji, že by některý ze zlodějů řekl: ‚Hmm, ukradnu to pro svou ženu nebo přítelkyni, bude jí to slušet.‘ Nikdo nemůže nosit tu čelenku na veřejnosti,“ řekla Amineddolehivá. Dodala, že ale existuje možnost, že zloději měli kupce, který chtěl koupit například celou čelenku. Šperky, které patřily například císařovně Marii Lujze, druhé manželce Napoleona Bonaparta, a dalším členům královské rodiny, se používaly při korunovaci nebo při setkáních s významnými osobnostmi. „Pokud byly rozebrány, ztratila se historická hodnota dědictví, která je nenahraditelná,“ řekla Amineddolehivá.
Čtěte také
„Když jsou předměty cílem kvůli své materiální hodnotě, jsou co nejrychleji přeměněny, aby se snížilo riziko odhalení,“ řekla Erin Thompsonová, profesorka umělecké kriminality na John Jay College of Criminal Justice. Podotkla, že šperky, které je třeba brousit, představují logistickou výzvu. „Zloději musí najít nepoctivého brusiče drahých kamenů, který kameny přebrousí tak, aby byly k nerozeznání. Pokud jste opravdu organizovaní, možná si to domluvíte předem. Pokud nejste tak organizovaní, možná teď zoufale hledáte na Googlu,“ uvedla Thompsonová. V případě obrazů je prodej komplikovanější. Jejich hodnota je totiž vázána na jejich rozpoznatelnost. Podle FBI se odhaduje, že obrazy se na černém trhu prodávají za pouhých 7 až 10 procent jejich potenciální hodnoty na otevřeném trhu.
Tim Carpenter, který 17 let pracoval v FBI v oblasti umělecké kriminality, mimo jiné jako vedoucí týmu pro uměleckou kriminalitu, se domnívá, že šperky již překročily mezinárodní hranice. Podle něj je také pravděpodobné, že zloději mají své stálé odběratele. Odborníci považují za nepravděpodobné, že drahokamy budou vráceny v plném rozsahu. V podobných situacích, jako například při krádeži šperků z muzea v Drážďanech v Německu v roce 2019, byly předměty vráceny pouze částečně. Pokud se však tak stane, pravděpodobně se jim dostane ještě větší pozornosti: sága o krádeži Mony Lisy je totiž často považována za důvod, proč se stala ikonou.
Amatérské chyby
Podle bývalého zloděje šperků Larryho Lawtona si skupina zlodějů počínala velmi dobře. „Znali místo, věděli, jaké si vzít vybavení a jak se dostat skrz sklo. Bylo pod alarmem? Bylo extra silné? To vše věděli. Velmi rychle se dostali ven, takže to měli dobře naplánované,“ popsal Lawton pro CNN. Míní, že skupina mohla mít informátora uvnitř.
Čtěte také
Zároveň ale uvedl, že skupina udělala také mnoho chyb. „Upustili jeden ze šperků. To je amatérské. Nikdy bych šperk neupustil. Umožnili také brzké odhalení motocyklů, na kterých uprchli. Takže udělali pár amatérských chyb, ale i tak se jim toho podařilo ukrást dost,“ sdělil Lawton.
Pařížské muzeum zůstalo po nedělní krádeži uzavřené až do úterý. Ve středu po deváté hodině, což je normální začátek otevírací doby, do něj začali znovu proudit návštěvníci. Apollonova galerie, odkud lupiči vzácné šperky včetně náhrdelníků, smaragdových náušnic a safírového diadému ukradli, však zůstává uzavřena.
Louvre byl opakovaně terčem loupeží a krádeží. Zřejmě nejznámějším případem byla v roce 1911 krádež portrétu Mony Lisy, který se podařilo nalézt po dvou letech. Naposledy v Louvru někdo odcizil exponát v roce 1998, tehdy šlo o obraz malíře Camilla Corota z 19. století – dosud nebyl nalezen, píše agentura AFP.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Francouzský exprezident Sarkozy nastoupil do vězení. „Vítej!“ křičeli na něj odsouzení.
