Magická noc po zatmění: Nebe ozdobí stovky meteorů. MAPA ukazuje nejlepší výhledy
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Maximum Perseid slibuje až 80 meteorů za hodinu.
Ideální výhled zajistí oblasti s nízkým světelným smogem.
Kde v Česku najdete nejtmavší oblohu pro pozorování?
V noci z 12. na 13. srpna nastane maximum nejvýraznějšího letního meteorického roje Perseid. Zejména nad ránem bude na tmavé obloze vidět až 80 meteorů za hodinu, ne každé místo ale bude pro jejich pozorování vhodné. Napovědět tak může interaktivní mapa světelného znečištění.
Perseidy nejlépe uvidíte mimo velká města v oblastech s nízkým světelným znečištěním. V případě Prahy, Brna nebo Ostravy určitě nestačí popojet 20 kilometrů, záře měst dosáhne mnohem dál. Velké aglomerace jsou navíc obklopeny logistickými centry, dálnicemi a dalšími zdroji světelného smogu.
ČTĚTE TAKÉ: MAPA zatmění Slunce: V kolik hodin a na kterém místě v Česku budete mít nejlepší výhled
Uniknout světelnému znečištění není jednoduché. Jistotu nabízejí hory, zejména Šumava, ale také třeba hřeben Krušných hor nebo Jeseníky. Vhodné jsou také oblasti tmavé oblohy, které od roku 2009 vznikají z iniciativy dobrovolníků ve spolupráci s regionálními správami parků. V Česku existují tři takové oblasti – v Jizerských horách, v Beskydech a na řídce osídleném Manětínsku na západě Čech. Interaktivní mapa světelného znečištění ukazuje, kde je šance užít si maximum Perseid nejvyšší.
Mapa zachycující světelné znečištění v Česku Zdroj: Lightpollutionmap.info
Fáze Měsíce pozorování usnadňuje
Maximu Perseid předchází večerní částečné zatmění Slunce viditelné z celého území Česka. Oběma úkazům umožní vyniknout bezoblačná obloha a také skutečnost, že se Měsíc nachází jen několik hodin po novoluní a na rozdíl od jiných let svým svitem neruší pozorování.
To si v případě Perseid nejlépe užijete vleže na dece nebo na spacáku. „Pozorování má smysl po celou noc. Tomu nahrává i poloha radiantu (místa na obloze, odkud meteory zdánlivě vylétají), který v druhé polovině noci stoupá nejvýše nad obzor. Frekvence meteorů proto bude významně stoupat zejména od půlnoci do rozbřesku,“ vysvětlil astrofotograf Petr Horálek z Fyzikálního ústavu Slezské univerzity v Opavě.
Čtěte také
Pokud Perseidy v noci z 12. na 13. srpna propásnete, nevěšte hlavu. Roj je aktivní až do 24. srpna, počet meteorů za hodinu se ale výrazně snižuje.
Perseidy jsou velké jako zrnka písku
Meteoroidy roje Perseid jsou velice rychlé, do zemské atmosféry narážejí rychlostí 59 km/s. Převážně se jedná o drobná tělíska o velikosti zrnka písku, jen mimořádně dosahují rozměrů hrášku. Charakteristickým rysem Perseid jsou jejich dlouhé světelné a mnohdy i barevné stopy. Občas se některý meteoroid změní na bolid, což znamená, že jasně zazáří.
Při vstupu částečky Perseid do zemské atmosféry dochází k extrémnímu stlačování vzduchu před ní. To bleskově zvyšuje teplotu meteoroidu až na hodnoty kolem 1 650 °C, což vede k jeho takřka okamžitému vypaření. Ze Země tak v tu chvíli vidíme „padající hvězdu“. K tomuto jevu dochází ve výšce kolem 100 km nad našimi hlavami, takže šance, že by některá Perseida pronikla atmosférou a v podobě meteoritu dopadla na povrch Země, je prakticky nulová.
The Perseids are back! If you've ever wanted to see a meteor shower, this is the one to watch.
— Science North & Dynamic Earth (@ScienceNorth) August 10, 2026
The Perseids happen every August as Earth passes through a stream of rock and dust left behind by Comet Swift-Tuttle. When those tiny particles enter Earth's atmosphere, they burn up,… pic.twitter.com/ig6fjJumDQ
Kometa tisíciletí
Meteorické roje obecně vznikají, když dráha Země protne dráhu nějaké komety, v níž se nacházejí miniaturní pozůstatky jejího ohonu. Mateřskou kometou Perseid je 109P/Swift-Tuttle, která patří mezi největší známé vlasatice s průměrem kometárního jádra 26 km.
Dopad o polovinu menšího tělesa do oblasti Mexického zálivu před 66 miliony let způsobil vyhynutí dinosaurů. Když ale v roce 1990 britský astronom Brian Marsden znovu propočítal dráhu komety Swift-Tuttle a na základě nejnovějších pozičních měření ji upřesnil, možnost její srážky se Zemí vyloučil. Přesto v roce 3044 můžeme očekávat těsný průchod komety kolem naší planety ve vzdálenosti jednoho a půl milionu kilometrů.
Kometa Swift-Tuttle naposledy navštívila vnitřní část sluneční soustavy v roce 1992. Její objev ovšem spadá do období kolem předchozího návratu komety. V roce 1862 ji nezávisle na sobě objevili dva Američané, Lewis Swift a Horace Tuttle. Ke Slunci se vrátí opět v roce 2126 a podle parametrů její dráhy a mohutnosti jádra by se mohla při tomto návratu stát minimálně kometou 22. století, ne-li dokonce celého 3. tisíciletí.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Pozor při zatmění: Ochranné brýle mohou být nebezpečné. V minulosti zasahovala inspekce
