Bitva u Kursku: Brutální masomlýnek, který nepřežily statisíce lidí

Původní plán operace, kterou velení wehrmachtu nazvalo Citadela, byl přitom přesně opačný. Němci si byli vědomi toho, že přes mobilizaci téměř všech dostupných sil už nemají dostatek zdrojů na mohutnou ofenzivu jako v předchozích dvou válečných letech, chtěli tak „jen“ vyřadit z boje co nejvíce nepřátelské techniky a vojáků. Proto 5. července po úvodních přestřelkách odstartovali masivní protiofenzivu, která měla sovětskou válečnou mašinerii alespoň zbrzdit, pokud ne zcela zastavit.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Co víte o Franzi Kafkovi? Inspiroval Hollywood, otec ho vodil na zvláštní místo. Otestujte své znalosti v kvízu

V řeči čísel by se snad dalo říct, že Němci nedopadli špatně, ztráty Rudé armády byly větší než ty německé. Sověti však byli schopni své mrtvé a zajaté vojáky i zničené tanky rychle nahradit. Nacisté se naopak vyčerpali natolik, že jim nezbylo už nic jiného, než před nepřítelem ustupovat.

Monumentální bitva u Kursku stála život statisíce lidí, přinesla ale zásadní zvrat ve válce s nacistickým Německem.

9 Zobrazit galerii

Obě strany nasadily velké množství techniky. Obávanému sovětskému střednímu tanku T-34 měly čelit nové německé tanky Panther a hlavně těžký Tiger s mimořádným pancéřováním a efektivním dělem, který dokázal „rozlousknout“ vše, co se mu tehdy postavilo do cesty. Hitler jich však měl málo a na bojišti vytanuly na povrch četné technické problémy.

Odhady počtu techniky se v literatuře liší. Počet německých tanků a samohybných děl se většinou pohybuje kolem 2 700, počet sovětských tanků se udává od tří do pěti tisíc. Obě strany rovněž nasadily velké množství letounů a další techniky. Na kurském bojišti proti sobě stálo asi 900 tisíc příslušníků wehrmachtu a více než milion sovětských vojáků. Lidské ztráty se pohybovaly ve statisících, na německé straně se uvádí přes sto tisíc mrtvých, Sověti ztratili v bitvě téměř čtvrt milionu mužů.

Nepomohl ani „Obrněný slon“

Porážka německých sil u Kursku měla více příčin. Například nesporně vyšší zkušenosti tankových osádek wehrmachtu i sil SS dokázali sovětští velitelé vyvážit pečlivou přípravou. Dopředu totiž znali nejen místo útoku Hitlerových generálů, asi stokilometrový výběžek fronty u města Kursk na pomezí Ruska, Ukrajiny a Běloruska, ale také čas několikrát odkládané německé ofenzívy. I díky informacím od Britů, kteří dokázali luštit tajné německé depeše.

V německém velení přitom plán útoku na kapsu u Kursku neměl bezvýhradnou podporu. Zkušení důstojníci včetně maršála Ericha von Mansteina by totiž dali raději přednost strategii „pružné obrany“, díky které by německé jednotky dokázaly čelit sílícím Sovětům a postupně by vyčerpaly jejich útočný potenciál. Takový defenzivní přístup k bojům ale odmítal samotný Adolf Hitler, jehož neodborná rozhodnutí později nepříznivě ovlivnila i samotný průběh bitvy u Kursku.

Monumentální bitva u Kursku stála život statisíců lidí, přinesla ale zásadní zvrat ve válce s nacistickým Německem. Zdroj: Getty Images

Hitlera dokonce odrazoval od útoku i sám tvůrce německých tankových vojsk Heinz Guderian. „Kolik lidí podle vás vůbec ví, kde leží Kursk? Proč chceme letos na východě útočit?“ ptal se slavný generál nacistického vůdce. Ten mu sice prý dal za pravdu s tím, že kdykoliv na chystaný útok myslí, obrací se mu žaludek, přípravy na ofenzivu ale běžely dál. Původní Mansteinem požadovaný termín zahájení útoku – nejpozději koncem května – byl ale několikrát odložen, aby Němci získali dostatek sil i nové techniky.

Odklady prospěly wehrmachtu, který dostal zbrusu nové, ovšem v boji nevyzkoušené tanky Tiger nebo mohutné stíhače tanků Ferdinand. „Obrněný slon“ sice dokázal s děsivou efektivností ničit nepřátelské cíle, ale sám byl svou nízkou mobilitou snadným terčem.

Hitler definitivně přišel o Východ

Sovětští generálové pod vedením maršála Georgije Žukova získali čas na posílení obrany kolem Kursku, která nakonec v až čtyřech liniích sahala i několik desítek kilometrů za frontu. Krátce před zahájením bojů se Sověti také pokusili překvapit a zničit ještě na zemi německé letectvo, ale bez úspěchu.

Luftwaffe tak dokázala získat nad bojištěm jasnou převahu a nová verze střemhlavého bombardéru Stuka zničila až stovky sovětských tanků. O výsledku bitvy se ale rozhodovalo na zemi. Německý plán na klešťový obchvat ze severu a od jihu se kvůli dobře připravené obraně začal zadrhávat již na samém počátku. Na jihu bojiště se sice německým tankistům a pěchotě podařilo proniknout na dohled Kursku, byla to ale spíše výjimka. U vsi Prochorovka pak 11. července začal střet, který nemá v historii obdoby.

Monumentální bitva u Kursku stála život statisíce lidí, přinesla ale zásadní zvrat ve válce s nacistickým Německem. Zdroj: Getty Images

Proti sobě stanulo na zhruba dvacetikilometrovém úseku během tří dnů na tisíc tanků a samohybných děl, sovětské měly převahu dva ku jedné. Na stísněném bojišti se tanky dostávaly doslova na dosah a v boji stroj proti stroji do sebe nezřídka narážely. Po desítkách hodin bojů sice dosáhli němečtí tankisté vítězství, na výsledku samotné bitvy to ale nic nezměnilo. Zejména když se ve stejné době vylodili západní spojenci na Sicílii a Hitler nařídil stáhnout od Kursku část tanků.

Po střetnutí u Prochorovky bylo jasné, že operace Citadela je odsouzena k neúspěchu. Několik dní poté se začaly německé jednotky stahovat, 5. srpna rudoarmějci opět získali město Orlov a 23. srpna konečně dobyli zpátky Charkov, ztracený o pět měsíců dříve. Bitva o Kursk znamenala – přestože Sověti ztratili podle odhadů přes čtvrt milionu mužů, tedy dvaapůlkrát více než Němci – definitivní zlom na východní frontě. Po Kursku totiž přešla iniciativa definitivně na stranu Rudé armády.

Masomlýnek, který nepřežily statisíce lidí. U Kursku pukaly německé i sovětské pancíře

Nepomohl ani „Obrněný slon“

Hitler definitivně přišel o Východ

Populární témata