Žádný prostor pro křesťanské tradice a zvyky – tak se proměnily vánoční svátky po nastolení komunistického režimu v Československu. Komunisté si chtěli svátky tak trochu upravit k obrazu sovětskému. Ne vždy se jim to podařilo, rudý Děda Mráz českého Ježíška nezlomil. Jinak ale svátky doprovázely režimní evergreeny, ať už šlo o nekonečné fronty nebo nákupy v Tuzexu.
Ještě na konci čtyřicátých let se režim snažil formovat Vánoce podle vzoru Sovětského svazu. Jednou z připomínek je i pokus režimu zavést do povědomí veřejnosti ruskou postavu Dědy Mráze jako náhradu za v tuzemsku tradičního Ježíška. „Děda Mráz přijíždí k nám od východu a na cestu mu září také hvězdy – nejen jediná betlémská. Celá řada rudých hvězd na našich šachtách, hutích, továrnách a stavbách,“ prohlásil ve svém vánočním projevu v roce 1952 prezident Antonín Zápotocký.
ČTĚTE TAKÉ: Jak Husák hostil Asada na Pražském hradě ruskou vodkou aneb Syrští přátelé komunistů
Tyto snahy se však u veřejnosti nesetkaly s velkým úspěchem. Režim proto od konce padesátých let od sovětských vzorů upouštěl. Svátky se místo toho snažil vyplňovat především konzumem a zábavou. „Vedení KSČ si velmi dobře uvědomovalo význam svátku pro širokou veřejnost a fakt, že jej nemůže prostě zrušit,“ uvedl pro CNN Prima NEWS Tomáš Kavka, hlavní kurátor sbírky novodobých českých dějin Národního muzea.
Ježíška měl v 50. letech nahradit Děda Mráz. Nepovedlo se. Zdroj: ČTK / Lomoz Viktor
Vánoční svátky se postupně odkláněly od náboženství. Stát je prezentoval jako svátky klidu a míru a křesťanský odkaz upozaďoval. Přednost dával lidovosti. Své místo si udrželo jen pár zvyků, jako vánoční stromeček, nadělování dárků na Štědrý den nebo vánoční tabule. „Oficiálně šlo o lidové zvyky, křesťanský charakter byl zamlčován,“ upřesnil Kavka.
Typickým příkladem ateizace Vánoc jsou podle něj dobové populární písně, jako třeba Vánoce přicházejí. „O křesťanském rozměru svátku není ani zmínka, ač píseň jistou dobovou vánoční atmosféru navozuje,“ vysvětlil historik. Svátky bez náboženských symbolů přetrvávaly až do pozdních osmdesátých let.
Fronty jako neoficiální symbol Vánoc
O Vánocích také chyběly dobročinné sbírky. Režim se snažil poukazovat na rostoucí blahobyt, kde milodarů pro chudé není zapotřebí. To však zejména koncem čtyřicátých a v padesátých letech působilo, vzhledem k nedostatku zboží, značně paradoxně. „Ač se špatné zásobování a nedostatek zboží před Vánoci plně ukazovalo, samotné Vánoce měly být opakem. Když si rodina vystála omezené zboží ve frontách, měla podobně jako média ukazovat konzumní bohatství večera. Tak se i ono čekání ve frontách před Vánoci stalo ‚přirozenou součástí času vánočního',“ uvedl Kavka.
Ačkoliv se lidé museli vyrovnávat s neustálým čekáním na zboží, většina rodin měla šanci sehnat živý stromek a kapra. Bojovalo se spíše s kvalitou cukroví. Nákup některých surovin, jako byla skořice nebo kokos, se často musel plánovat už od léta. Zásobování exotického zboží se však před Vánoci zvyšovalo. Dalo se sehnat i zboží, které bylo po většinu roku spíše podpultové, jako například pomeranče, banány nebo mandarinky.
Co se týče vánoční tabule, ateizaci se nevyhnul ani tradiční smažený kapr s bramborovým salátem. V salátu se od šedesátých let začaly objevovat zcela nepostní přísady, jako salám nebo šunka. „Půst nahradila opulentnost,“ zmínil Kavka.
Pod stromečkem mončičák nebo Favorit
Ani tehdy se Štědrý den neobešel bez rozdávání dárků. Chlapci nejčastěji dostávali hračky technického zaměření. Mezi nejoblíbenější patřily modely aut, traktorů nebo oblíbená stavebnice Merkur. Dívky pod stromečkem často nacházely panenky nebo hračky zaměřené na domácnost, později i populární mončičáky. „Bylo to napínavé v tom, že nikdy nebylo jasné, co se vůbec rodičům podaří sehnat. Největší radost jsme měli, když se jim podařilo urvat mončičáky,“ vzpomíná pamětnice Jana Jindrová pro CNN Prima NEWS.
Velké oblibě se těšily také plastová céčka nebo sovětské digihry – pamětníci jistě vzpomenou na vlka chytajícího vejce nebo boj s chobotnicí. „K velkorysejším darům, na které se ovšem rodiče zapisovali k dodání v pořadnících, byly kola značky Favorit a BMX,“ dodal kurátor Národního muzea.
V osmdesátých letech byli velmi populární mončičáci. Zdroj: JAN SCHEJBAL / MFDNES + LN / Profimedia
Dospělí si vzájemně nadělovali převážně kosmetiku nebo oblečení. „Ze vzpomínek často vyplývá, že byly velmi žádané dárky z kapitalistického západu, které jen zčásti mohl suplovat Tuzex,“ podotkl Kavka. Prarodiče dávali mladým, podobně jako dnes, peníze. Obecně se také mnohem více četlo. „Ve vzpomínkách je často zmiňována jedna z nejkrásnějších chvil – zalézt si po štědrovečerní večeři a pohádce do postele, rozsvítit lampičku a začíst se do knihy od Ježíška,“ zmínil historik.
Až do revolučního roku 1989 byl Štědrý den pracovním dnem. Dobová média oslavovala pracovníky, kteří ani večer nemohli trávit kvůli směnám svátky s rodinou. V podnicích se v rámci říjnových a hlavně listopadových výplat rozdávaly předvánoční prémie. Rodiče s dětmi dostávali dle počtu potomků bonboniéry.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Ráj pro nostalgiky. V Enteru jsme zamířili do unikátního Muzea her, kterému nechybí téměř nic
