Až do pádu režimu v listopadu 1989 udržovala Československá socialistická republika vřelé vztahy s mnoha arabskými vůdci. Mimo jiné také s dynastií Asadů v Sýrii, která nyní padla. Asadové byli syrskými prezidenty nepřetržitě od roku 1971 až do 8. prosince 2024. „Chci podtrhnout, že Sýrie je rozhodnuta jít socialistickou cestou,“ prohlásil generální tajemník Komunistické strany Československa (KSČ) Miloš Jakeš 12. dubna 1989 v syrském Damašku, když se loučil s prezidentem Háfizem al-Asadem. A o čtyři roky dříve ho na Pražském hradě hostil prezident Gustáv Husák a na slavnostní večeři se pila sovětská vodka. Oba režimy se udržovaly u moci s pomocí brutálních policejních metod a vedoucí úlohy jediné politické strany, v Československu to byla KSČ, v Sýrii zase Socialistická strana arabské obrody (Baas).
Háfiz al-Asad poprvé navštívil Prahu v roce 1975 a znovu o deset let později. Když 7. října 1985 večeřel na Pražském hradě, číšníci mu přinesli zeleninový smíšený předkrm, silný hovězí vývar se sýrovými tyčinkami, plněná kuřecí prsíčka s ananasem a vařené brambory. Druhý chod tvořila masová směs na rožni s hranolky a pikantní salát. A jako sladkou tečku připravila hradní kuchyně dort nazvaný Praha.
Menu pro syrského prezidenta Háfize Asada v roce 1985 na Pražském hradě. Hostitelem byl Gustáv Husák. Zdroj: Archiv KPR, reprofoto Ivan Motýl
Vodka ze Sovětského svazu
Jídelníček ze společné večeře prezidentů Gustáva Husáka a Háfize al-Asada z roku 1985 dodnes opatruje Archiv Kanceláře prezidenta republiky. Pila se sovětská vodka Stoličnaja, Plzeňský Prazdroj, Rulandské bílé i červené z Mikulova, sekt a brandy. Syrský host doma budoval arabský pseudosocialismus a muslimům v jeho zemi tak nebyl zapovězen alkohol.
Radikální islamisté v Sýrii i jinde v arabském světě nebyli takovým nebezpečím jako dnes a tamní státníci pod vlivem ekonomické spolupráce se sovětským blokem zkoušeli nějak propojit umírněný islám, socialismus a tržní hospodářství. Pokud se ale islamisté pokusili zviditelnit, systém tvrdě zasáhl, povstání Muslimského bratrstva ve městě Hamá v roce 1982 rozdrtil Háfiz al-Asad za cenu 10 tisíc obětí.
„Háfiz Asad vystupuje v zahraničně politické sféře důsledně protiimperialisticky, usiluje o spravedlivé řešení situace na Blízkém východě a po státní a stranické linii upevňuje a rozšiřuje přátelské styky se zeměmi socialistického společenství,“ chválil ústřední deník KSČ Rudé právo syrského prezidenta a předsedu Baas během jeho pražské návštěvy v roce 1985. Po jeho smrti v roce 2000 obě funkce přebral jeho syn Bašár al-Asad, který se podle OSN dopouštěl ve 14 let trvající občanské válce zločinů proti lidskosti.
Spojenci proti Izraeli
V roce 1985 velebilo Rudé právo Syrskou arabskou republiku jako udatného nepřítele Izraele. „Prezident Gustáv Husák vyjádřil vysoké ocenění úloze Sýrie, která nese v oblasti Blízkého východu bezprostřední tíhu odporu vůči současným imperialistickým a sionistickým pokusům likvidovat palestinskou otázku,“ uvedl komunistický deník 13. dubna. Československo a Sýrii spojoval především protiizraelský postoj a podpora palestinského odporu a Organizace pro osvobození Palestiny na čele s Jásirem Arafatem.
Háfize al-Asada Husákova slova potěšila: „Asad poděkoval za vřelé a srdečné přijetí, kterého se mu dostalo od československých představitelů a pracujících. Vyzvedl principiální mírovou zahraniční politiku ČSSR a podporu, kterou poskytuje revolučnímu zápasu arabského lidu proti imperialismu a sionismu.“
Zatímco v roce 1948 stálo Československo za Izraelem a vojenskou pomocí významně napomohlo k udržení nově vyhlášeného židovského státu, v padesátých letech muselo na pokyn Moskvy udělat politický přemet. Kreml se totiž rozhodl pro vehementní podporu arabských nepřátel Izraele. „Pod lživými frázemi o komunistickém a sovětském nebezpečí pro svobodu všech Arabů se snaží západní imperialisté zasévat mezi arabské státy sémě nedůvěry k Sovětskému svazu,“ napsal v roce 1972 v knize Izraelská agrese diplomat a spolupracovník StB Ivan Brož. A tento politický kurs drželo socialistické Československo až do listopadu 1989.
Pražský hrad pro teroristy a diktátory
Pro arabské vůdce byl Pražský hrad skutečně otevřen dokořán až do sametové revoluce. Když například prezident Husák uvítal 18. října 1989 palestinské teroristy, do pádu komunismu zbýval sotva měsíc. S palestinským vůdcem tehdy přiletěl do Prahy také Bassam Abu Sharif, podle amerického časopisu Time nejznámější tvář blízkovýchodního teroru. Stál například za únosy čtyř letadel v září 1970, která mířila ze západní Evropy do New Yorku a Londýna, ovšem skončila na pouštním letišti v Jordánsku. Palestinci tehdy zadrželi 310 rukojmích a letadla demonstrativně zničili výbušninami.
VIDEO: Rok „řádění motorovou pilou“. Milei léčí zemi radikální kúrou, mohla by zabrat i u nás?
Husák arabské potentáty také rád dekoroval nejvyšším státním vyznamenáním – Řádem Bílého lva. V říjnu 1989 ho připnul na hruď právě Arafatovi, ale v roce 1978 stejný metál dostal i svérázný libyjský diktátor Muammar Kaddáfí. „Musíte chápat snahu našeho lidu zvyšovat svou obranyschopnost tak, aby dosáhl vítězství proti silám imperialismu a reakce,“ řečnil tehdy Kaddáfí v Praze. Řád dostal za „boj proti imperialismu, kolonialismu, neokolonialismu a sionismu“. A na Staroměstské radnici mu primátor Zdeněk Zuska předal symbolický klíč od bran města, takže diktátor byl od té doby doma i ve stověžaté Praze.
V roce 1977 získal Řád Bílého lva íránský šáh Muhammad Rezá Pahlaví a v roce 1975 při první návštěvě Československa také Asad. Syrský prezident, předseda strany Baas a také armádní generál tehdy z Prahy vzkázal světu, že proti Izraeli stojí jednotně celý arabský svět: „Konflikt není mezi žádnou jednotlivou arabskou zemí a Izraelem, nýbrž je to konflikt mezi arabským lidem a Izraelem.“
Poslední tečka za družbou totalitních stran
O pevném přátelství KSČ a Baas se političtí vůdci naposledy ujišťovali v dubnu 1989 v syrském Damašku. „Chci podtrhnout, že Sýrie je rozhodnuta jít socialistickou cestou,“ prohlásil generální tajemník Komunistické strany Československa Miloš Jakeš 12. dubna 1989, když se v Sýrii loučil s Háfizem al-Asadem.
Půl roku před sametovou revolucí oba politici vzletně řečnili o dalším dlouhém přátelství. „Vyjádřili uspokojení nad úrovní styků mezi KSČ a stranou Baas, mezi společenskými a masovými organizacemi obou zemí a potvrdili přání dále je rozvíjet,“ uvedlo Rudé právo v dubnu 1989.
To už se nepodařilo, neboť KSČ přišla o vedoucí úlohu v zemi krátce po událostech 17. listopadu. K pádu obdobné totalitní partaje Baas v Sýrii ale došlo až 35 let poté, společně s koncem dlouhé vlády dynastie Asadů, která tuto blízkovýchodní zemi kontrolovala více než půlstoletí. Byť poslední léta Bašár al-Asad ovládal pouze její části a hlavní město Damašek. Až s jeho porážkou tak v propadlišti dějin mizí i poslední stopy po zvláštním spojenectví československých komunistů se syrskými autokraty.
