Ceny másla v současnosti astronomicky stoupají, jenže čtvrtka (250 gramů) je pořád mnohem levnější než před sametovou revolucí. „Za komunismu máslo určitě nepatřilo k levným potravinám,“ vzpomíná Petr Hlubek, který byl před rokem 1989 vedoucím obchodu s potravinami. V roce 1989 stála čtvrtka 10 korun, při přepočítání na dnešní průměrnou mzdu je to ale 140 korun. Stačí totiž porovnat hrubé průměrné měsíční mzdy. V roce 1989 to bylo 3 170 korun, nyní 44 943 korun (údaj za 1. pololetí 2024), platy se tedy za 35 let navýšily čtrnáctkrát. A přestože čtvrtka másla aktuálně stojí 65 až 75 korun, stále je o polovinu levnější než za socialismu. Agentura STEM ovšem v aktuálním průzkumu zjistila, že podle 31 procent občanů se před rokem 1989 žilo lépe než dnes.
Obchodu s potravinami šéfoval Petr Hlubek krátce před revolucí v převážně hornickém Hlučíně na Ostravsku, kde žilo několik tisíc havířů na dvou velkých sídlištích postavených pro zaměstnance dolů. Mzdy v uhelném průmyslu byly nadprůměrné, přesto hornické ženy sháněly levnější máslo.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Za drahé máslo nemůžeme, tvrdí obchodníci. Ukázali na výrobce, věc řeší antimonopolní úřad
Podpultová druhá jakost
„Ceny výrobků byly centralizované, čtvrtka másla stála 10 korun ve všech obchodech s potravinami po celém Československu, tedy na východním Slovensku, Ostravě, Praze i na Šumavě. Byla tu ale jedna možnost, jak ušetřit,“ vzpomíná někdejší vedoucí. „Občas jsme prodávali máslo druhé jakosti, takzvanou dvojku. A čtvrtka dvojky přišla na 8 korun, takže kvůli té ceně to bylo permanentně nedostatkové zboží,“ vypráví o podpultové potravině.
Za ušetřené dvě koruny se v roce 1989 dalo pořídit třeba 100 gramů točeného salámu nebo rumové perníčky. Litr polotučného mléka stál 2,10 koruny a láhvová desítka (nebo čepovaná ve IV. cenové skupině) přišla na 2,50 koruny. Průměrná rodina v roce 1989 považovala máslo za standardní zboží na hraně mírného luxusu. „Rozhodně se máslem neplýtvalo, zákazníci si také často kupovali jen půlku másla za 5 korun, to se kostka jednoduše překrojila napůl,“ říká Hlubek.
V roce 1989 za mzdu 317 másel, nyní 642
Průměrná hrubá mzda činila v roce 3 170 korun hrubého, nyní je to 44 943 korun. Před 35 lety si tak průměrný zaměstnanec mohl koupit 317 čtvrtek másla (při ceně 10 korun za 250 gramů), nyní je to 642 čtvrtek (při ceně 70 korun). Našinec se má lépe, tedy pokud jde o ceny základních potravin. V obchodech jsou ale nyní levnější všechny základní potraviny, jak už na to CNN Prima NEWS upozorňovala minulý rok při výročí 17. listopadu.
A kdo říká, že máslo a další potraviny byly za komunismu levnější, uvádí okolí v omyl. Nájmy či mnohé služby jsou sice vyšší než před 35 lety, současná cena másla ale vyvolává paniku tak trochu zbytečně. Pořád je totiž nejlevnější v celé novodobé české historii, což dokazujeme v závěru tohoto textu.
Socialismus velebí 31 procent občanů
Analytický ústav STEM ovšem v aktuálním průzkumu s názvem 35 let demokracie zjistil následující: „Třicet pět let po revoluci považuje 48 procent české populace současný režim za lepší než ten před rokem 1989, zatímco 31 procent jej hodnotí jako horší.“ Pohled na husákovskou normalizaci je každý rok vstřícnější: „Jinými slovy, pokud nemohu cestovat, na konci měsíce mi nezbývají žádné peníze, pak je také pravděpodobnější, že nebudu chodit k volbám a že nejsem spokojený s tím, kam se naše země, a s ní i naše demokracie, ubírá. I proto v posledních letech přibývá lidí, kteří hodnotí vývoj kriticky a deklarují, že režim před rokem 1989 byl lepší, než je ten současný,“ uvádí se v analýze.
Pohled na hodnocení režimů souvisí s politickou orientací a preferencemi dotazovaných: „U příznivců stran vládní koalice jednoznačně převažuje pozitivní hodnocení současného režimu, 85 % jej považuje za lepší. U stoupenců stran parlamentní opozice je naopak více těch, kteří současný režim považují za horší, těch je 45 %, přitom mezi sympatizanty hnutí ANO a SPD v tomto ohledu není významný rozdíl.“
Zpátky k máslu. Obvyklý argument, že málokdo dnes dostává průměrnou mzdu téměř 45 tisíc korun, přitom nic nemění na historické i současné ceně stlučené smetany. I v roce 1989 byl průměrný plat 3 170 korun pro řadu zaměstnanců jen nedostižným snem. Třeba jevištní technik (kulisák) nebo pomocná síla ve školní kuchyni se před 35 lety museli spokojit se mzdou kolem 1000 korun čistého za měsíc. A důchodci často přežívali i s částkou 600 korun, i když oficiálně se v roce 1989 pobírala průměrná penze 1600 korun.
Kdo v roce 1989 vydělával jen 1000 korun čistého, což byl třeba plat poštovního doručovatele, na tom byl statisticky stejně jako dnešní zaměstnanec, který si domů nosí měsíčně pouhých 14 tisíc korun čistého. Pošťák z roku 1989 si mohl za výplatu 1000 korun pořídit 100 čtvrtek másla po deseti korunách, zatímco současný brigádník (například pomocník v kuchyni či kurýr) si za 14 tisíc korun koupí 200 másel po 70 korunách.
Když máslo dělá politiku
Někteří maloobchodníci se nyní čtvrtku másla pokoušejí prodat až za 100 korun. Nejen za komunismu však bylo máslo ještě dražší, v meziválečném Československu i na počátku 20. století se kvůli máslu i demonstrovalo.
„Nepostaví-li se někdo pánům zdražovatelům v cestu, bude stát máslo v zimních měsících asi tak 28 korun za kilogram,“ varoval v říjnu 1937 Dělnický deník, tiskový orgán ostravských komunistů. A dodal, že programem strany je „ubít a ušlapat kapitál a jeho systém, který vůdcové léčí a při životě udržují injekcemi z těla a krve dělníků“.
Kilogram másla stál před 87 lety 24 korun a například průměrná měsíční mzda zaměstnanců státní správy činila asi 1000 korun, i když u státní pošty se bralo jen 390 a dělnice v severočeských textilkách si odnášely výplatu ve výši 200 až 300 korun měsíčně.
Čtvrtka za 276 korun
Při srovnání se současnou celostátní průměrnou mzdou, která činí 45 tisíc korun, tak čtvrtka meziválečného másla stála výrazně více. Dnešní zaměstnanec ve veřejné správě vydělá v průměru 46 tisíc korun měsíčně, tedy šestačtyřicetkrát více než v roce 1937. A jestliže tehdy stálo 250 gramů másla 6 korun, tak při porovnání s platem dnešního zaměstnance ve veřejné správě je to vlastně 276 korun. Jinak řečeno, kdyby se cena másla z roku 1937 propočetla porovnáním mezd do současné reality, platili by úředníci za čtvrtku onu obrovskou částku 276 korun.
Když se v neděli 10. září 1911 sešlo v centru Prahy na táboru lidu proti drahotě několik tisíc dělníků, protestovalo se podobně jako dnes hlavně proti cenám másla. „Nálada byla na táboru velice bouřlivá,“ popisoval demonstraci o den později populární pražský deník Národní politika. Hlavní projev k manifestantům pronesl poslanec sociální demokracie v říšské radě František Modráček, pradědeček ministryně školství Petry Buzkové z let 2002-2006.
Drahé máslo a uzenky, zločin na lidech
Modráček označil drahotu v krámech za důsledek lichvy, kterou se „páše zločin na veškerém obyvatelstvu“. A spočítal, že potraviny od roku 1910 zdražily o neuvěřitelných 35 procent. Uzenka se prý pro dělníka stala přepychem, ale nejvíce zdražilo máslo, cena za kilogram poskočila z 2,88 koruny na 3,92 koruny. Čtvrtka másla tak v roce 1911 stála 98 haléřů.
Měsíční dělnická mzda v Praze se v roce 1911 pohybovala od 80 do 100 korun. V roce 2024 ale i pomocný kopáč vydělává 18 až 22 tisíc korun čistého, mzda nejhůře placených dělnických prací tedy za 123 let stoupla zhruba dvěstěnásobně. A jestliže v září 1911 stála čtvrtka másla 98 haléřů, v listopadu 2024 by dělník zaplatil za stejnou kostku neuvěřitelných 196 korun. Jenže nezaplatí, dostupnost potravin od roku 1911 výrazně stoupla i pro nejhůře placené profese.
I další část projevu věnoval poslanec říšské rady Modráček výčtu cen (přepočet na dnešní ceny necháváme na čtenáři): „Cukr, který stál 72 h., platí se za 94 h.; mouka zdražena vůbec; hrách stál 36 h., nyní 56 h.; brambory 8 h., nyní 14 h.; povidla 56 h., nyní 96 h.; kopa vajec 3.30 K, nyní 4.80 K.“ Kopa vajec, to bylo 60 kusů.
Prosba ke šlechetným lidumilům
Pro někoho jsou potraviny vždycky drahé, pro jiné za hubičku. A sociální rozdíly v Praze byly roku 1911 hodně propastné. Tak například černá kronika Národní politiky z 10. září 1911 popisuje příběh jistého hejtmana pražského zeměbraneckého pluku, který dokázal v kavárně v Týnské uličce utratit za večer 400 korun. A dalších 1400 korun mu z tobolky ukradla číšnice, k čemuž se při návštěvě policistů sama přiznala.
Ve Šlikově ulici na Břevnově bylo o poznání méně peněz, jak dokazuje jiná zpráva v Národní politice ze stejné doby: „Prosba k šlechetným lidumilům. Opuštěná vdova se čtyřmi nezletilými dítkami, již před třemi nedělemi utopil se nešťastnou náhodou muž a jediný vyživovatel, prosí tímto šlechetné lidumily o sebemenší dárek. Nalézá se v největším zoufalství, neboť v pátek 25. srpna narodilo se jí dítko a odnikud nemá žádné pomoci, ani té nejnutnější stravy se jí nedostává. Je odkázána jedině na pomoc šlechetných dobrý lidí, k nimž volá úpěnlivě zároveň se svými čtyřmi malými sirotky: - Smilujte se nad námi a Bůh vám to tisíckrát vynahradí! Antonie Šilhavá, vdova, Břevnov, Šlikova ulice č. 301.“
Sociální rozdíly se prohlubují i dnes: „Lidé z dobře finančně zajištěných domácností v téměř dvoutřetinové většině považují současné zřízení za lepší než režim před rokem 1989. Naopak polovina lidí ve špatné finanční situaci preferuje režim před rokem 1989,“ zjistila v průzkumu agentura STEM.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: O cenách másla diskutují Zdechovský, Nerudová, Jermanová a Konečná
