Nobelovu cenu za literaturu dostal spisovatel z Tanzanie. Píše o dopadech kolonialismu

Nobelovu cenu Gurnah získal jako první černošský spisovatel z Afriky od roku 1994, kdy se laureátem stal nigerijský spisovatel a dramatik Wole Soyinka. „Bylo to takové překvapení, že jsem čekal, dokud neuslyším to oznámení, než jsem tomu uvěřil,“ řekl ve čtrtek Gurnah agentuře Reuters a poděkoval akademii za ocenění svého díla. „Je to prostě skvělé, takové velké ocenění s dlouhým seznamem skvostných laureátů, pořád to ještě vstřebávám,“ dodal.

Gurnah, rodák z ostrova Zanzibar, jehož mateřštinou je svahilština, do Británie přišel jako uprchlík koncem 60. let minulého století. Právě zkušenosti utečence pak ovlivnily jeho literární tvorbu, v níž často tematizuje pocity vykořeněnosti, střet kultur a koloniální minulost. Postkoloniální literatura je také předmětem jeho odborného zájmu, až do svého nedávného odchodu do penze ji vyučoval jako profesor Kentské univerzity v Canterbury.

Švédská akademie uvedla, že Gurnah si ocenění zasloužil díky „nekompromisnímu a soucitnému ohledávání dopadů kolonialismu a osudů uprchlíků v propasti mezi kulturami a kontinenty“. Předseda Nobelova výboru pro literaturu Anders Olsson označil Gurnaha za „jednoho z nejpřednějších postkoloniálních spisovatelů“.

„Pozoruhodná je jeho oddanost pravdě a nechuť ke zjednodušením. Jeho psaní působí bezútěšně a nesmlouvavě, zároveň ale sleduje osudy jednotlivců s velkým porozuměním a neochvějným odhodláním. Jeho romány se vyhýbají stereotypním popisům a otevírají náš pohled kulturně rozmanité východní Africe, která je pro mnoho lidí v jiných částech světa neznámá,“ stojí v oficiální biografii zveřejněné Nobelovým výborem.

Do češtiny přeložen zatím nebyl

V Česku není Gurnah příliš známý a žádný z jeho deseti románů dosud nebyl přeložen do češtiny. Volba letošního laureáta potvrzuje skutečnost, že rozhodnutí Švédské akademie často bývají velice překvapivá a jen málokdy korespondují s předpověďmi literárních kritiků a vědců. „Nobelova cena se v poslední době snaží jít mimo mainstream, v minulosti byla akademie kritizovaná, že se příliš věnuje anglosaské literatuře. Takže chce upozornit na autora, který není příliš známý v Evropě. Africká literatura je i v Česku překládána minimálně,“ řekl ředitel knižního veletrhu Svět knihy Radovan Auer.

Akademie ve svém laudatiu zmínila všechny Gurnahovy romány, mezi něž patří například knihy By the Sea (U moře, 2001), Desertion (Dezerce, 2005) nebo loni vydaná Afterlives (Posmrtné životy). Kromě toho vydal tanzanský autor také sbírku povídek My Mother Lived on a Farm in Africa (Moje matka žila na farmě v Africe, 2006).

Alexandra Pringleová, dlouholetá redaktorka Gurnahových knih z nakladatelství Bloomsbury listu The Guardian řekla, že Nobelova cena pro tohoto autora, který byl dosud opomíjený, je „naprosto zasloužená“. „Je to jeden z největších žijících afrických spisovatelů a nikdo si ho nikdy příliš nevšímal. A to mě ničilo. Minulý týden jsem hovořila v podcastu a říkala o něm, že jde o člověka, kterého ignorují. A teď se stalo tohle,“ uvedla Pringleová.

Podle spisovatelky a někdejší redaktorky zahraničního vysílání Československého rozhlasu Pavly Jazairové patří africká literatura mezi nejzajímavější a nejprogresivnější literatury dneška. „Tamní autoři působí dojmem, že jsou nabiti energií a potřebou se podělit o své vidění světa. Mají co říci. Autoři nového, rozvíjejícího se kontinentu. Nové myšlení pro náš stárnoucí unavený svět. Afrika jako kontinent odkud přichází budoucnost? Možná, sdělila autorka knih Sahara všedního dne, Setkání v buši, Cesty za Afrikou nebo Afrikou v protisměru.

Nejprestižnější literární ocenění, které je spojeno s odměnou deseti milionů švédských korun (25 milionů korun), uděluje 18členná Švédská akademie na základě nominací od odborníků z celého světa. Loni cenu získala americká básnířka Louise Glücková.