Palčivá otázka v centru klimatické krize: Kam putuje náš elektro-odpad? Zdroj: Profimedia.cz
Rozkládací telefon, stará MP3, kabely, baterky... Šuplík nebo krabici s elektronickým odpadem máme doma téměř každý. Rostoucí úroveň disponibilního příjmu, urbanizace a industrializace vedou ke zvyšujícím se nákupům spotřební elektroniky a logicky i k vytváření úměrného množství elektro-odpadu. Právě ten začíná být vážným problémem uprostřed zhoršující se klimatické krize.
Podle studie OSN a partnerů měly v roce 2020 přístup k internetu již více než 4 miliardy lidí. Počet smluv na telekomunikační služby v současnosti přesahuje celkovou úroveň světové populace. Jejich důležitost naplno odhalila pandemie Covid-19, která nás odkázala na moderní technologie a přístup k internetu. Všeobecný úspěch odvětví komunikačních technologií známého pod zkratkou ICT má však i svá negativa – tím nejzávažnějším je zejména hromadění elektronického odpadu.
V roce 2019 celosvětově přibylo rekordních 53,6 milionu tun vyhozených výrobků se zabudovanou baterií nebo zástrčkou – jedná se zejména o počítače a telefony, svůj podíl ale mají i domácí spotřebiče, elektrické holicí strojky, kartáčky či fotoaparáty. Pro srovnání, jde o nárůst z 9,2 milionu metrických tun v roce 2015. Z toho pouze 17,4 % elektronického odpadu prošlo v roce 2019 oficiálně recyklací. Předpokládaný objem vyprodukovaného elektro-odpadu v roce 2030 by měl dosáhnout 74 milionů tun. Ovšem při této úrovni recyklace si již tak ohrožený svět zadělává na mnohonásobně větší problém.
Řešením jsou recyklační programy
Neúměrné množství elektronického odpadu začíná přerůstat moderní společnosti přes hlavu, což si uvědomují i technologičtí giganti, jejichž kroky mají pomoci mírnit negativní dopad technologií na naši planetu. Společnost Huawei například vybudovala globální systém recyklace elektronických zařízení a v roce 2020 zrecyklovala více než 4 500 tun elektronického odpadu. K tomuto účelu bylo využito téměř 2 000 recyklačních stanic v 48 zemích a regionech světa, přičemž výrobní suroviny oddělené od recyklovaného odpadu – tedy měď, kobaltová sůl, železo, hliník, měděný písek, pryskyřičný prášek a plast – jsou znovu použity při výrobě nové elektroniky.
Huawei snižuje uhlíkovou stopu i prostřednictvím promyšleného designu svých výrobků. Namísto plastových obalů používá obaly na bázi snadno recyklovatelných vláken. Na naléhavost klimatických změn firma reaguje i zvýšeným důrazem na výzkum a vývoj inovativních a udržitelných technologií. Podle nejnovějších údajů Huawei za poslední roky do inovací investovala 15 % celkových tržeb.
Pro někoho odpad, pro jiného zlato
Navzdory hrozivým statistikám však existuje v oběhovém hospodářství i množství příležitostí. Pokud v roce 2019 prošlo recyklací pouze 17,4 % elektronického odpadu, na skládkách se za daný rok povaluje zhruba 57 miliard USD (částka vyšší než HDP většiny zemí světa) v cenných materiálech. Pokud se společnosti naučí tyto materiály sbírat, zpracovávat a opětovně použít, měly by zaznamenat výrazný hospodářský růst, který by mimo jiné podpořil i vznik nových pracovních míst. Namísto šuplíku či krabice se starou elektronikou by lidé byli aktivně vyzýváni k recyklaci mnohem efektivněji, než doposud. Nyní jen zbývá doufat, že tento trend dorazí dostatečně včas.
