Pohlreich: Rve mi srdce dávat pokrmy do plastu. Děláme to z donucení

Ačkoliv žijeme v době, ve které je moderní zdravý životní styl, cukrařině se podle podnikatelky Ivety Fabešové daří dobře. „Marketing ‚cukr zabíjí‘ funguje skvěle,“ míní. Sama tento názor však nezastává. „Myslím si, že pokud by cukr byl zabiják a smrt, tak by nám ho příroda ani nedala. Není to o ingredienci, ale o tom množství, které konzumujete,“ říká.

Sám šéfkuchař Zdeněk Pohlreich sladkému moc neholduje. „Když jdu někam na večeři, dám si s chutí jako tečku nějaký dezert, ale že bych si šel koupit dort, to nedělám,“ říká a doplňuje, že obalovat nervy cukrem nepotřebuje. „Jsem kliďas,“ směje se.

„Už to není, co to bejvalo. Musím říct, že jsem ze sebe zklamaný. Kdyby občas sem tam nebyla krize, už bych ze sebe něco dostával obtížně,“ pokračuje. Za posledních pět let se prý dost zklidnil, i když na přísnosti si stále zakládá, stejně jako Fabešová. „Přísnost musí být, ale ne tak, jak u pana Pohlreicha,“ říká s úsměvem.

Při natáčení jsem měla trému

Jací jsou oba v kuchyni se mohli navzájem přesvědčit při natáčení pořadu Šéfem za pár minut. „Já jsem ho vždycky vyhodila z placu, protože jsem byla nervózní. Pan Pohlreich si stoupl před kameru a já měla mluvit. To nešlo,“ přiznává Fabešová. Známý kuchař měl pro ni ale pochopení. „Byl jsem spoluproducent pořadu a věděl jsem, že když tam nebudu, bude to lepší,“ doplňuje Pohlreich.

Kromě společného projektu se Fabešová nově věnuje i on-line prodeji. „Říkám tomu shop na produkty, které nepodléhají rychlé zkáze. Mám svoje kakaové boby a dělám z nich čokolády, nutely a další,“ líčí. V dosavadním podnikání se svým mužem totiž dál nepokračuje.

„Čtyři podniky jsem měla, ale cesty se rozcházejí,“ narážela tak na rozvod se svým manželem. Cukrárny, které nesou její iniciály, tak dál vést nebude. „Cesty se rozešly jak pracovně, tak v osobním životě. Věřím, že IF Cafe zase v brzké době oživím,“ přiblížila.

Pohlreich ale i přes zhoršující se krizi zatím žádné změny neplánuje. „Objednat jídlo si můžete, ale okýnka mě moc nebaví. Jsem rád, když lidi sedí v hospodě a je tam ten hluk a cinkají o sebe talíře. Rve mi srdce dávat pokrmy do plastový vaničky. Cítím se okradený o tu reakci těch lidí,“ říká Pohlreich. Podle něj jsou dvě rozdílné věci – lidi nakrmit, nebo obsloužit je v restauraci. „Děláme to v tuhle chvíli z donucení. Pomyslný žvanec se furt zmenšuje, jenže těch vlčáků je furt stejně – a to mě teda se*e,“ říká.

Cukrařina je o disciplíně, kterou muži nemají

Pečení je na gramy přesné, u vaření se dá ještě mnoho zachránit, shodují se. „Cukrařina je věda. Tam nelze pustit ego, jako to jde u vaření,“ popisuje Fabešová. I proto se podle Pohlreicha cukrařině věnují ženy. „Většinou to dělají ženský, ony mají lepší tu disciplínu,“ myslí si.

Tento fenomén je však spíše český. „Ve světě vládnou gastronomii i v cukrařině muži. To v Česku je ten fenomén, že ženský pečou a chlapi vaří,“ uvedla Fabešová. Oba se také shodují na tom, že je oboje stejně důležité. „Cukráři jsou sice takoví „poloautisti“, kteří rozumí lepivým a patlavým věcem, které my kuchaři nemáme rádi. Víme ale, že bez nich nemůžeme být,“ myslí si Pohlreich.

Ani špičkový kuchař Pohlreich se tak v pečení necítí silný. „Peču jen v sebeobraně,“ vtipkuje. Přiznal však, že svému synovi upekl dort. „Koupil jsem suroviny asi tak na 15 dortů, protože jsem věděl, že procento neúspěšnosti bude vysoké,“ říká a dodává, že z toho nakonec něco vzniklo.

Oba hosté moderátorovi donesli i kuchařky. „To je asi teď jediný způsob, jak se najíst,“ vtipkoval moderátor Dědek. Není náhodou, že oba hosté byli do pořadu pozváni dohromady. „Moje knížka je plná sladkostí a knížka pana Pohlreicha je plná skvělých a jednoduchých jídel,“ sdělila Fabešová. Knihy vznikly díky společnému projektu televize Prima. „Byl to můj nápad, jsem zoufalý v dezertech a chtěl jsem tam mít holčičí a sladký element dohromady,“ přiznává Pohlreich.