Potápěč z Brna se nemůže po covidu potápět. Kapacita jeho plic se zmenšila na polovinu

I týdny po prodělané nemoci se zadýchával. Nyní cvičí vlastním tempem. Chodí na rehabilitace a doufá, že se jednou bude moct potápět v Mexiku.

Blaška byl v březnu v nemocnici asi tři týdny, z toho deset dní byl v umělém spánku. „Během těch deseti dnů mi úplně odešly svaly na nohách. Vydržel jsem půl minuty stát, to pro mě bylo překvapení. Stačilo si sednout na postel a hned jsem měl tep 140 až 150,“ řekl ČTK Blaška. Před nemocí míval tep v klidu kolem 60.

Ani po propuštění z nemocnice se necítil jako předtím. „Dřív jsem pádloval na dračích lodích, chodil na tréninky, potápěl se. Teď se nemůžu tři až šest měsíců potápět, nemůžu chodit na tréninky, protože to neudýchám. Cvičím si s činkami, jezdím na kole, ale na vše musím mít svoje tempo. Kruhový trénink, co jsem chodíval, tak ten nedám vůbec,“ uvedl Blaška.

O polovinu se mu zmenšila kapacita plic. „Měl jsem kapacitu plic 6,8, litru, dostal jsem se na 3,2 litru. Jsem instruktor potápění, ale nemůžu se potápět, takže profesně je to v háji,“ poznamenal muž, který se potápěl například v Chorvatsku, na Maledivách, ale také v jeskyních ve Francii. Potápět se chtěl v Mexiku, ale pandemie koronaviru to zhatila. „Teď to musím odložit na neurčito,“ řekl Blaška.

Sám nečekal, že s ním covid tolik zacvičí. Snaží se ale dát do pořádku. „Pravidelně docházím na plicní rehabilitaci a také na ošetření laserovou sprchou. V rámci vycházek se snažím co nejvíce hýbat. Doma trénuju cviky dechové rehabilitace, začal jsem cvičit. Využívám cvičení pomocí TRX pásů s vlastní vahou a zlehka přidávám i činky a hrazdu. Snažím se hodně chodit,“ řekl Blaška. Dodal, že se bude snažit druhou šanci využít. „Taky vím, že pokud chci něco dělat, mám to udělat hned a neodkládat. Příště už tu šanci nemusím dostat,“ uzavřel Blaška.