Další zprávy z Antarktidy

Petr Horký posílá další pozdrav z Antarktidy. Teď už jsme na cestě k jižnímu pólu, což znamená že se člověk po 2-3 dnech přepne do takového svého vnitřního světa. Ponoří se do vlastních myšlenek, protože jak tady říká náš spolucestovatel - čechoameričan Vojta Pešek: “Jinak by se z toho člověk zbláznil. Putování tímhle tím krajem je pro magory. Normální člověk to nemůže dělat.” On je horolezec, takže pro něj se tady toho děje strašně málo. Já mám ten stav, kdy se člověk ponoří do své vlastní mysli, moc rád a tak přemýšlím o Antarktidě a nemůžu se zbavit dojmu, že je to fakt zajímavý kontinent. Málokdo se na glóbu podívá zespodu na to, jak vlastně Antarktida vypadá a pro většinu lidí je tak naprosto nová informace, že Antarktida je 1,5x větší než celá Evropa. Že je to prostě obrovský kontinent. Vezměte si třeba, že jsou zde místa, kde miliony let nespadla jedna jediná kapka vody, nespadla jedna jediná sněhová vločka. Někteří horolezci mi říkali, že když dělali výstup na nějakou méně obvyklou horu a po dvou třech letech se tam vrátili, tak našli svoje stopy po mačkách, protože ten kraj se vůbec nezměnil. Koneckonců i proto je tu velmi úzkostlivě dbáno na ekologii. Člověk každý kousek odpadku, ať už biologického nebo technického, jako je třeba obal od jídla, musí chránit a musí ho přinést zpátky. Kompletně zakázaný přístup mají na kontinent psi. Zapomeňte, že by dnes někdo mohl organizovat cestu psím spřežením tak, jako před 110 lety Roald Amundsen. Je to strašně zajímavý svět. Když jsem měl možnost pozorovat hory a když teď naproti tomu mám možnost sledovat tu nekonečnou placku, kterou představuje to polární plato, tak si říkám, jak málo toho o Antarktidě víme. Tak toto byl takový zadumaný pozdrav z pochodu směrem k jižnímu pólu. Máme to ještě nějakých 75 kilometrů. Doufejme, že snad během nějakých čtyř dnů bychom se tam měli dostat. Přeji krásné takové ty mezisváteční dny a mějte se hezky. A mějte tepleji! My tady máme -25 stupňů.