Prokletí jediné role. Černá punčocha pronásledovala operního matadora po zbytek života
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Milan Karpíšek se proslavil jako sólista opery.
Role děsivého sadisty v Černé punčoše mu zničila hereckou kariéru.
Ve filmu se objevila i začínající Ivana Chýlková.
Film vylekal rodiče mladých dívek.
Ladislav Chudík a Miloš Kopecký jako legendární doktoři? Nebo Vladimír Brabec jako major Zeman? Ale kdepak, jestli pro někoho byla jediná role prokletím, byl to relativně neznámý Milan Karpíšek jako vraždící maniak.
Jméno Milana Karpíška byste v titulcích našich filmů na prvních místech hledali marně. Naopak na vývěskách Národního divadla kraloval jako sólista opery přes tři desítky let. Bezprostřední, s chlapeckou komikou – ostatně jedním z jeho mistrovských kousků byl Vašek v Prodané nevěstě. Vyučoval svoje následovníky na konzervatoři, kde převzal výuku operety a muzikálu po Oldřichu Novém.
ČTĚTE TAKÉ: Poplach na Jadranu. Lidé natočili obřího žraloka. Experti odhalili, o jaký druh jde.
Až na konci sedmdesátých let ho objevili filmaři. Jiří Krejčík mu nabídl roli operní hvězdy Enrica Carusa v Božské Emě, k vidění byl i v oscarovém Amadeovi. Režisér Otakar Fuka před něj položil scénář Černé punčochy, kde se měl proměnit v sadistického vraha. Nechal se přitom slyšet, že ten, kdo roli přijme, musí mít kuráž: „Každý herec, kterému o něco jde, si chce vyzkoušet své schopnosti právě v oblasti, která není jeho doménou. Milana Karpíška jsem znal mnoho let jako umělce, který se nebude obávat ztvárnit zločince z obavy, že by utrpěla jeho popularita u diváků. Dochvilný, pečlivě připravený, na place rozdával dobrou náladu, ačkoli hrál nevděčnou úlohu.“
Čtěte také
Role to byla opravdu děsivá. Spořádaný manžel, pozorný ke své ženě, který ale večer vyráží do pražských parků a škrtí ženy dámskou punčochou. Otu Fuku inspirovaly skutečné zločiny v severních Čechách a Praze. S detektivkami a dramaty měl přitom mnoho zkušeností. Asistoval už u Sequensova Atentátu, jeho prvním filmem bylo Svědectví mrtvých očí a na kontě měl třeba i Pumpaře od Zlaté podkovy.
Na pomoc si přizval psychiatry, aby Karpíškovi radili s tím, co se úchylnému muži zřejmě odehrává v hlavě. Karpíšek nezklamal, dámy, které měl přepadnout, z něj měly opravdu strach: „Bral svou roli strašně vážně, škrtil mě tak vehementně, že jsem se ho místy opravdu bála,“ vzpomínala později jedna z nich. Jak psaly dobové filmové časopisy, hrůzu stupňovaly i absurdní zápletky života: „Rodinu vraha navštíví přítelkyně jeho ženy a v noci při odchodu požádá o doprovod, vždyť právě teď řádí ten maniak. A tak ji jde vrah vyprovodit a ochránit před sebou samým. Zavraždí ji?“ Malou perličkou je přitom tvář jedné z modelek, které úchylného krejčího obklopují v práci. Pozornému oku neujde, že patří začínající Ivaně Chýlkové.
Film vyděsil rodiče mladých dívek
Fuka přitom věděl, že skutečná práce policistů je daleko méně akční, než ji znázorní na plátně: „Pátrání po vrahovi je vlastně úmorná práce, hledání v archivech, srovnávání a ověřování obrovského množství údajů, všechno je spíš administrativa než neohrožený detektiv s pistolí v ruce, který se prodírá podsvětím.“
Režisér se nemýlil ve svém odhadu, že role bude nevděčná. Od premiéry už žádní filmaři velkou úlohu Milanu Karpíškovi nenabídli. Strhující ztvárnění vraha by podle nich zřejmě měli diváci stále před očima, i kdyby měl hrát cokoli jiného. Ostatně možná proto Černou punčochu odmítl původně zvažovaný Josef Kubíček, herec, kterého si všichni spojovali s postavou mladého Brůny topícího se ve studni v seriálu o majoru Zemanovi. Děsivý a působivý film, stejně jako Smrt stopařek, vylekal zejména rodiče mladých dívek, kteří o to více dbali na to, aby jejich dcery nechodily odlehlými místy a dávaly na sebe po setmění pozor.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Chová se jako netopýr. „Komáří zabiják“ rozpozná hmyz podle zvuku křídel, vejde se do dlaně
