REPORTÁŽ: Palacký varoval před Ruskem i dalšími živly. Pravnuk připomněl muže z tisícikoruny
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Zámek Františka Palackého v Malči na Vysočině zabavili komunisté.
Palackého vnuk dostal nazpět jen půlku objektu.
Otec národa František Palacký varoval před Ruskem již v roce 1848.
Český národní buditel Palacký své ženě napsal 526 dopisů v němčině.
Všichni dospělí už se mu podívali do tváře, ne každý ovšem ví, že muž na tisícikoruně se jmenuje František Palacký. A že od jeho smrti uplynulo 150 let. „Zemřel 26. května 1876 v našem pražském paláci. Už měl ale sbaleno a chystal se na letní pobyt sem na Vysočinu, když ho náhle zastihla smrt,“ vítá nás Václav Macháček, zámecký pán z Malče a Palackého pravnuk. „Tento pokoj se od jeho smrti nezměnil a na stole pořád leží i pero. Mimochodem, velmi miloval svoji ženu Terezii a napsal jí 526 dopisů, všechny v němčině,“ ukazuje zámeckou pracovnu národního buditele, kde vznikalo slavné dílo Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě.
Dnes už sice rozsáhlé dílo Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě od Františka Palackého (1798-1876) téměř nikdo nečte, ale pořád je to první vědecky zpracovaná historie českých zemí. Proto se také Palackému začalo říkat otec národa. „Dost podstatná část jeho dějin vznikla tady na zámku v Malči. A této kliky se musel dotknout nesčetněkrát,“ zmáčkne Václav Macháček mohutnou kliku u vstupních vrat zámku.
Palacký do Malče na Vysočině zajížděl z Prahy vždy od jara do podzimu, a to od roku 1862. „Byl to člověk přísných zásad, takže na zámku především psal a ze své pracovny vycházel do zámeckého salonu jen v případě, když přijeli významní hosté. Dějiny vlastně dopsal až krátce před smrtí, na sklonku zimy roku 1876, ale ještě si užil oslav prvního kompletního vydání.“
Zámek Maleč u Chotěboře, kde od roku 1862 žil otec národa František Palacký a nyní se o zámek stará jeho pravnuk Václav Macháček. Na snímku klika zámku, na kterou sahal otec národa. Zdroj: Ivan Motýl
Již Palacký varoval před Ruskem
Návštěva na Malči začíná. Před vkročením do vstupní haly se ještě ptám na ukrajinskou vlajku u brány zámecké zahrady. „Palacký již v roce 1848 ve svém dopise německému sněmu ve Frankfurtu jednoznačně varoval před Ruskem,“ vypráví Václav Macháček, potomek národního buditele z tisícikoruny. Záhy v knihovně dopis do Frankfurtu vyhledá
„Žádný národ sám o sobě není dosti mocen, aby přemocnému sousedu svému na východě odporovati mohl s prospěchem po vše budoucí časy,“ cituje Macháček z dopisu pradědečka. Palacký totiž národy východní a jižní Evropy hlasitě upozorňoval na velkého a despotického ruského souseda. Konkrétně pak před spojenectvím s carskou říší varoval všechny Slovany, Maďary, Rumuny, ale také Turky nebo Řeky.
Čtěte také
Obavy z „asiatských živlů“
Podle Palackého svobodu a bezpečí Čechů a Moravanů nejlépe zajistí společné podunajské soustátí s centrem ve Vídni. „Po Habsburcích ale žádal ´ouplnou rovnost práva´ pro všechny národy. V Rakousku přitom viděl pevnou hráz před ´asiatskými živly´, jak v dopise doslova píše,“ cituje dále Macháček. „Pokud to chcete podle našeho rodokmenu, tak Palackého dcera Marie si vzala za muže českého politika a národního obrozence Františka Ladislava Riegra, což byl dědeček mé matky Věry Macháčkové,“ poodhalil příbuzenské vazby.
Po genealogické odbočce zpět ke globální politické situaci. Řešil ji Palacký, ale zajímá se o ni i jeho pravnuk: „Rusku se nedá věřit, to věděl už pradědeček. Bohužel, nijak se to od roku 1848 nezlepšilo, spíš je to pořád horší. Je to až něco šíleného a v nějakou demokratickou obrodu Ruska snad ani nelze věřit.“
Zámek Maleč u Chotěboře, kde od roku 1862 žil otec národa František Palacký a nyní se o zámek stará jeho pravnuk Václav Macháček. Na snímku s manželkou Hanou. Zdroj: Ivan Motýl
Ukrajinská vlajka a radost ze sametu
Do hovoru vstupuje Macháčkova žena Hana. „Ukrajinskou vlajku jsem na bráně vyvěsila já, a to hned v první den ruské invaze na Ukrajinu. Tehdy jsem nečekala, že Rusové budou v Evropě vraždit a ničit víc než čtyři roky.“ Paní Hana právě z Malče odjíždí do Palackého ulice v Praze, kde v domě číslo popisné 7 autor prvních českých dějin zesnul 26. května 1876.
„Jedu na představení Divadla Na zábradlí s názvem 89, v němž hrají i někteří účastníci sametové revoluce, například Petr Placák. Važme si svobody, kterou máme už 36 let,“ vyzývá Hana Macháčková před odjezdem do pražského bytu. Její muž posléze připomíná košaté dějiny rodu i historii rodinných sídel.
Zabavili celý zámek, vrátili půlku
„František Ladislav Rieger zámek v Malči koupil v roce 1862 a hned tu svému tchánovi Palackému zařídil krásnou letní pracovnu. Bohužel, v roce 1948 nám komunisti sídlo zabavili a po roce 1989 nám byl navrácen téměř v podobě ruiny. Navíc nám za dosud ne úplně jasných okolností vrátili pouze polovinu zámku, takže tu druhou půlku jsme si museli od státu koupit,“ stěžuje si dědic s modrou krví. Rieger byl totiž císařem povýšen do šlechtického stavu.
Komunisté zničili větší část interiérů. „Beze škody přežila jen Palackého pracovna. Režim totiž zneužil obdiv mého pradědečka k Janu Husovi a reformačním snahám v církvi. Jak známo, Palacký se narodil v evangelické rodině na Moravě a pro některé myšlenky husitského hnutí měl slabost, režim z husitů udělal předvoj komunismu i takzvaného únorového vítězství pracujícího lidu v roce 1948. Pracovna tady na zámku proto přežila jen díky pomýlené dobové ideologii.“
Václav Macháček je nicméně rád, že se dochovala v takovém stavu, jako by ji otec národa opustil včera. „Tady Palacký bydlel každé léto, i ta postel je autentická. Na téměř stejné posteli v Praze také umřel, když už se nedočkal květnového odjezdu na letní byt. V Malči už bylo vše připraveno na jeho příjezd,“ líčí šlechtic.
Chystaný odjezd do Malče potvrzuje i dobový tisk. „Již počátkem dubna cítil se Palacký býti churav. Lékaři mu radili, aby odebral se na venek, doufajíce jen tímto prostředkem, že žití jeho bude prodlouženo. Pro nepohodlné počasí nemohl se ale Palacký na venek odebrati,“ uvedly pražské Národní listy den po smrti otce národa, tedy 27. května 1876. Tím „venkem“ byl myšlen právě zámek v Malči nedaleko Chotěboře.
Palackého pero i hůlka
„Máme tady dokonce Palackého pero, je vyrobeno z korku. A tohle pero psalo dějiny, doslova řečeno,“ zvedá z psacího stolu korkové pisátko, kterým byly sepsány první české vědecky zpracované dějiny. Tedy alespoň jejich závěrečná část. Český buditel totiž napřed české dějiny napsal německy, aby německy mluvící Evropě prokázal starobylost české státnosti. Teprve od roku 1848 pracoval na českém textu národních dějin.
„Inkoust vyschnul,“ směje se Václav Macháček, když se ptám na obsah kalamáře. Kromě pera je na stole uchována i jedna strana z originálního rukopisu dějin. A také jedno mimořádné vydání. „To není nic běžného, tohle je speciální vydání v kůži s pozlaceným písmem na vazbě a zlatou ořízkou. Dar národa otci národa, když na počátku roku 1876 dopsal dějiny, což bylo oslaveno velkou akcí na pražském Žofíně, asi dva měsíce před jeho smrtí,“ ukazuje pravnuk jedinečné vydání Dějin národu českého v Čechách a v Moravě.
Na stole leží i Palackého vycházková hůlka. „Sukovitá hůlka, madlo do ruky má podobu jakési lasičky. Přiznám se, že před lety, když jsem si tady v Malči zlomil nohu v kotníku, tak jsem hůl používal, a podařilo se mi ji zlomit,“ líčí Macháček. „No, trochu se za to stydím, ale zase jsem ji slepil,“ podává mi špacírku, přičemž „zlomenina“ na sukovici je skutečně profesionálně zacelena.
Zámek Maleč u Chotěboře, kde od roku 1862 žil otec národa František Palacký a nyní se o zámek stará jeho pravnuk Václav Macháček. Pero Františka Palackého. Zdroj: Ivan Motýl
Holicí štětka i spodky
„Autentické toaletní potřeby, Palackého holicí štětka a tak dále,“ pokračuje pravnuk v prohlídce. Vystaveny jsou i kapesníky s monogramem FP: „Dokonce i ponožky a spodky se stejným monogramem, je tu toho plná skříň, Palacký byl zřejmě předzásoben prádlem na celý letní pobyt.“
Tohle je zvláštní setkání s otcem národa, doslova intimní. Není to jen klasik z učebnice nebo z tisícikoruny, v Malči jde o překvapivě civilní setkání s legendou. O Palackého díle a významu si lze přečíst v každé encyklopedii, obsáhlé je i heslo na internetové Wikipedii. Ponožky ovšem tvůrci prvních českých dějin dávají i lidský rozměr.
Na pivo s otcem národa
Palacký měl také rád pivo a historik Jiří Kořalka ve své monografii uvádí, že si ještě večer před smrtí nechal poslat pro plzeňské k Pinkasům, což byla hospoda za rohem jeho pražského bydliště. I na zámku v Malči nacházím stopu po jeho pivních kamarádech, když na jedné polici zahlédnu rukopis skladby Antonína Vojtěcha Valenty Mělnického. To byl hudební skladatel, ale i věrný kumpán otce vlasti z hospody U Pinkasů. Mělnický byl i básník a ve sbírce Piviáda zveřejnil na 150 zamilovaných textů. Zamilovaných do piva. „Komu pivo nechutná, / Tomu žíla mohutná / K dalším skokům podťata, / Chuť k životu odňata,“ napsal třeba Mělnický.
Literární badatel Radim Kopáč ovšem tvrdí, že Palacký sice do hospod chodíval, ale hlavně kvůli kontaktům. Opíjet se tam metry piv, to mu prý bylo cizí.
Zámek Maleč u Chotěboře, kde od roku 1862 žil otec národa František Palacký a nyní se o zámek stará jeho pravnuk Václav Macháček. Na snímku skladba Palackého přítele a milovníka piva Antonína Mělnického. Zdroj: Ivan Motýl
526 dopisů v němčině
Václav Macháček je rád, že se dozvěděl nové informace o jednom z Palackého přátel. Následně se vracíme k politice i celoživotní lásce. František Palacký si vzal za manželku českou Němku, takže jejich potomci byli poloviční Němci. „Palacký své ženě napsal celkem 526 krásných dopisů v němčině,“ vypráví Macháček. První zamilovaný dopis buditel podepsal „Der Ihrige auf ewig Franz Palacky“ (Navždy tvůj František Palacký), ale později se spíše loučil pozdravem „Dein treuer P.“ (Tvůj věrný P.).
Čtěte také
Palacký naslouchal hlasu srdce, nikoli rodné řeči vyvolené. A když se v roce 1827 oženil, vlastně ještě nacionalismus a národnostní vášně v dnešním slova smyslu neexistovaly. Čeští národní buditelé se hlásili spíše k zemské příslušnosti než k rodnému jazyku. Horovali za historické tradice samostatného českého státu, nikoli za řeč, takže nikoho neuráželo, když Palacký své proslulé české dějiny napřed napsal v němčině s titulem Geschichte von Böhmen.
Sláva nehynoucí
Palackého dnes vnímáme především jako význačného historika, ve své době se ale aktivně zabýval i politikou. V mládí psal studie o umění (např. Krásověda čili o kráse a umění) a celý život organizoval veřejný kulturní i vědecký život, patřil například ke spoluzakladatelům Národního muzea i Národního divadla.
Václav Macháček ukazuje cestovní truhlu pradědy i kosmetickou sadu, kterou vozil Palacký na cesty. Flakony s voňavkami, neboť otec národa se stýkal s představiteli nejvyšší zemské šlechty, vyslanci i dalšími elitami. Když 26. května 1876 zemřel ve svém pražském bytě, Národní listy ho oplakávaly, jako by zemřel skutečný otec národa:
„Nemnoho našlo by se mužů, kteří takou měrou dovedli současně proniknout v písemnictví, vědě, i politickém rozvoji národa. V tom spočívá neobyčejný jeho význam. On, který napsal historii národa českého, sám stal se v dějinách národa toho postavou historickou. Ano, historii náleží jméno Palackého, a v ní potrvejž mu sláva nehynoucí!“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Plivanec na oběti i Sládkův duch. Landsmanšaft v Brně rozdělil i pedagogy mezi poslanci
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
